BERUŠKY PRO KAVKAZ OKÉNKO, titulní stránka
MARCELA, PUBU
 
     Balíčky pro kavkazské děti, to byla první věta na malém letáčku, který jsem našla v informačním centru. 
     Letáček byl vydán nadací Nehemia, která pomáhá lidem např. na Ukrajině, v Súdánu, ... Tento rok pořádají akci nazvanou "Balíčky pro děti z Kavkazu". Chtějí potěšit děti, které jsou sužovány bídou a etnickými válkami. 
     Kráčím po náměstí a přemýšlím, jak bych se mohla zapojit do této akce. Najednou se přede mnou objeví Keki: "Ahoj Pubu!" Daly jsme se spolu do řeči o tom, jak se má, kam jde... Když jsem se s ní loučila, napadlo mě, že bychom mohly do této akce zapojit naše Brouky a snad 2 nebo 3 balíčky poslat. No jo, tak ještě musím navštívit Marcelu, aby vše schválila. A tak se taky stalo. Celá akce se tedy mohla rozjet. 
     Asi po týdnu jsme Beruškám řekly, o co kráčí v akci "BERUŠKY PRO KAVKAZ". 
 Za další týden se už dostavily první dárečky - omalovánky, pastelky, mýdla, šampóny, autíčko, ponožky (s Micky-Mousem) a hromada žvýkaček... Šampon pošleme holce, to aby než půjde na rande, si mohla umýt vlasy. 
     Klukovi pošleme pastu a kartáček a autíčko, a a a ....  A ještě tu spoustu dárečků musíme zabalit. Balení probíhalo u Marcely den před její svatbou. Marcela si opakovala ruštinu tím, že psala rusky vánoční pozdravy a my ostatní jsme rozdělovaly dárky do krabic. Verča nám při balení zazpívala ruskou písničku a aby toho nebylo málo, tak večer po rangarovské hře čl.n. a zp. jsme na dobrou noc přečetly Marcele ruskou pohádku o žabce Carevně (Kvak, kvak) a princi Ivanovi. 
     Dárky už byly zabaleny a tak je už "jen" poslat (dík Pudile máš u mě malé bezvýznamné + = plus). Dne 23. 10. 1998 v odpoledních hodinách bylo odesláno 314,- Kč a 9 balíčku o celkové hmotnosti 16,1 Kg do Havířova nadaci Nehemia.  
     Všem moc děkujeme za jejich "help". 
  
Pubu a Marcela
 

MINIANKETA

1.) Chtěla by jsi žít nebo trávit dovolenou na Kavkaze?  
2.) Pamatuješ si, co jsi poslala na Kavkaz?  
3.) Myslíš si, že jim dárky udělají radost?  

Tkanička: 
1.) Někdy jo, někdy ne. Jestli tady bude zdevastovaná příroda, tak bych tam jela, ale jinak ne 
2.) Jo posílala jsem dárky s  bráchou např.: panenku, ponožky a svetr. 
3.) Jo, určitě ta panenka. 

Alka: 
1.) Kvůli přírodě ano. Ale, když jsem byla v Chorvatsku, viděla jsem tam ty rozstřílený domy, tak bych na Kavkaze bydlet nechtěla. 
2.) Ano, stejný jako sestra. 
3.) Myslím si, že jim dárky radost udělají, protože když je tam ta válka, tak nemají moc věcí, se kterými by si mohli hrát. Kdybych měla hodně peněz (asi 5 000 Kč), poslala bych jim hračky, hygienické potřeby. A kdybych je mohla navštívit osobně, dovezla bych jim zvláštní jídlo. 

Skřítek: 
1.) Nevím. Jo. Ne. Nevím. 
2.) Poslala jsme jim mýdlo, šampon, perníky... 
3.) Ano. Možná jsem jim radost neudělala, ale ty věci jim budou určitě užitečný. Kdybych měla pět tisíc Kč, poslala bych jim kolo nebo oblečení. 

Nebezpečná práce: 
Skřítek: "Pubu a proč se ptáš?" 
Já: "Přečti si příští Okénko!" 
Skřítek: "Vrať mi ten papír, ty jsi hnusná, já tě zabiju.. HA HA HA, Pubouši, já tě ..... 

     A tak raději odcházím od Skřítkova domu a při cestě obdivuju každého redaktora, protože jejich práce je nebezpečná, ale zajímavá. 

Pubu
 
  zpět na titulní stranu  
 
  na index článků