CESTA K PRAMENŮM… OKÉNKO, titulní stránka
MONTI
 

Cesta k pramenům vede vždy nahoru

     Zcela nedávno jsem byl se svojí ženou přímo u pramene řeky Moravy. Leží  na vrcholu hory Králícký Sněžník, ve výšce okolo 1400 m. Zatímco dole bylo krásné, chvílemi slunné počasí, čím více jsme stoupali, tím větší byla zima a náročnost cesty.  A na samém vrcholu pak mráz, sníh a mlha. Nebylo jednoduché zdolat ten den 27 km. Ale právě tam jsme si mohli uvědomit, že cesta k pramenům nevede nikdy z kopce. Vede vždy nahoru. Je to zvláštní a přitom tak nádherné. Plně to platí i ve skautování. Kdo chce být pořádným skautem na celý život musí neustále jít nahoru. Co to znamená jít nahoru? Stále se zdokonalovat, učit a pracovat na sobě. 
     Skautský rok má také svůj začátek a má svůj vrchol. Začátek je v září, na první oddílovce, kdy nikdo, snad kromě vůdce samotného neví, co se bude po celou dobu roku dít za činnost. Konec je na táboře, kdy se u závěrečného táboráku zhodnotí vše, co se podařilo, či nepodařilo v průběhu skautského roku. Tábor, to je ten vrchol. Ne však konečný. Pro nás však zatím dostatečný. 
     Každý z 1. oddílu Naděje je nyní na začátku, pod horou. A vyškrábat se k táboru, tedy na vrcholek nebude vždy jednoduché. Kdo je v oddíle déle ví, že to stojí hodně námahy, přemáhání a sil, aby si skaut zasložil a došel k táboru. Každý ví, že je to úchvatné být nahoře. Stačí si jen vzpomenout na pocit, když stojíme rok co rok na vrcholu Lysé hory. Pod sebou vidíme cestu, po které jsme šli, kopce se zdají malé a lehce zdolatelné. A nad námi jen mraky a modrá obloha. Prostě nádhera. Pro netrénované a nezkušené tělo je takový výstup namáhavý a nejednou skončí v půli cesty. A skautský rok je něco podobného.  
     Abych se vyškrábal k táboru  musím projít určitým výcvikem. Musím si vyzkoušet, jaké to je chodit bez batohu 15 km a jaké to je chodit s batohem 20 km. Musím si vyzkoušet vaření na ohni i na vařiči, abych si dovedl uvařit co nejrychleji horký čaj, polévku, párky i něco složitějšího. Také je zapotřebí si vyzkoušet spaní pod širákem i ve stanu, pod celtou i na ní.  A vůbec není jednoduché vědět, jaké boty si vzít a co na sebe v dešti i za horka. Musím být připraven, ano to je to správné slovo, poradit si, když zabloudím a v ruce mám mapu a buzolu, nebo jen mapu a vlastní rozum. Také se musím učit překonávat strach a někdy si i na něj zvykat. Třeba v noci. Jednoduché vůbec není naučit se poslouchat rádce a vůdce a zvyknout si naslouchat těm podivným, leč úžasným hlasům lesa. A abych toto všechno "musím" zvládl, vyžadujeto po celý skautský rok pravidelné schůzky s družinou i oddílem. Vyžaduje to i trénink na výpravých a výletech, kde je jedinečná šance si vše, co je nad tímto napsáno vyzkoušet doopravdy. A k tomu všemu ještě překonat těžkosti ve škole, zvládat povinnosti doma a rozhodovat se, co ještě stihnu udělat ve svém volném čase. 
     Dojít na vrchol znamená mnoho, ale nikdy tam nesmím dojít tak vyčerpán, abych nezvládl další cestu. Proto se i ve skautování musím rozhodnout, jak své síly budu šetřit. Protože samotný výstup posledních pár metrů - třeba tábor bývá hodně těžký. A tak se na začátek učíme rozložit své síly a zhodnotit, co všechno stihnu a co ne. Zda-li je potřeba mít tři další zájmové kroužky, nebo stačí jen jeden. Protože každý vrcholový sportovec se svému sportu věnuje naplno. Bere mu všechen čas. Když mu ten čas nedá, pak nedosáhne vítěství. A skauting, to je něco podobného. Je to velmi vrcholový sport. Buď se dělá naplno a pak nese své výsledky, nebo se dělá jen tak aby se neřeklo, ale pak to nestojí ani za řeč. 

     Prosím, bratři a sestry, pojďme společně k vrcholu, k pramenům. Pojďme se společně připravovat na ten náročný výstup. Připravujme se na družinovkách, na oddílovkách, na výletech, výpravách, sportovních akcích.
 
  zpět na titulní stranu  
 
  na index článků