okenko 1/98

	DEVĚT SKAL
	3. ODDÍL KAMARÁDI

Tato výprava pohledeckého 3. oddílu Kamarádi se konala pět posledních říjnových dnů, kdy byly, jak určitě dobře víte, Podzimní prázdniny. Jako základnu jsme měli srub u Devíti skal, odkud jsme se v rámci možností a po uschnutí alespoň jednoho páru bot vydávali zdolávat nové Osmistovky. Jak tuto výpravu viděli samotní členové našeho oddílu to se dočtete v následujících řádcích (kronikové zápisy).

1. den - úterý

Když jsme přijeli autobusem do Křižánek, hned jsme šli do srubu. Až jsme se vyškrábali nahoru a uviděli ve tmě obrysy srubu, hned jsme přidali do kroku. Když jsme vešli, holky zatopily v kamnech a Mládě s klukama v krbu. Byli jsme tak utahaní, že jsme se převlíkli z mokrého oblečení, hned jsme si sedli ke krbu a povídali si. Kdo měl hlad opekl si k večeři párek. Šli jsme spát v deset hodin.

Zapsala Marťa a Ela

2. den - středa

Ráno jsme vstali a byla snídaně. Měli jsme chleba s marmeládou. Po hyeně jsme šli na dřevo. Řezali jsme v pláštěnkách, protože celou dobu pršelo. Po práci jsme se chystali na výpravu.Šli jsme zdolávat tyto osmistovky: Lisovská skála 801,7 m.n.m. Křovina 829,7 m.n.m. Malá křovina 814,8 m.n.m. Malinská skála 811,1 m.n.m.
U Křoviny jsme nenašli čtyřboký kámen, který vždy označuje vrchol kopce. Když jsme přišli do srubu, oběd byl už hotov. Odpoledne jsme my, kluci vylezli na Devět skal a dívali se dalekohledem do okolí. Byly vidět Studnické sloupy a věže na Pohledecké skále. Večer jsme hráli hry a po večeři jsme si povídali u krbu.

Zapsal Zajda

     Jak už napsal Zajíc, chystali se na výpravu. My holky, Jana, Maruš a já jsme zůstaly ve srubu a vařily. Z jídelníčku jsme vyčetli, že má být Francouzská polívka a Milánské špagety. Dali jsme si vařit polívku, a vodu na špagety. Mezitím jsme se snažili trochu uklidit srub. Začali jsme vařit majdu na špagety. V kuchyni se tvořila pára a mlžila se okna a proto nás napadlo, že bychom mohly po nich psát. Proto jsme začaly psát refrény velice známých písniček jako je například Only You nebo Zlato pojď na to. Okna jsme po chvíli setřeli a najednou se v pokoji u menších otevřelo okno a do něj strčil hlavu nějaký neidentifikovatelný předmět. Po chvíli nám došlo, že je to asi Mládě a tak jsme ho pustily do chaty. Ale neměl sebou naše milované sestry a bratry. Po rozhovoru s Mládětem nám došlo, že se někde rozdělili. Mláděti to stejně po chvíli nedalo a šel jim naproti. Po chvíli jsme ho měly zase ve srubu s tím, že už jdou.
      Všichni měli hlad a proto jsme jim dali najíst. Po obědě jsme si dali šlofíka a někteří hráli různé hry. Já s Janou jsme se šly projít, takže jsme ztratily pojem o tom, co se děje ve srubu. Když jsme se vrátily, hráli někteří na verandě Žraloka. Večer jsme zapálili oheň v krbu a komu ještě zbyli párky, tak si je opekl k večeři. Jako obvykle jsme si ještě povídali.
     Nejdřív se nás Mládě ptal na to, proč je dnes státní svátek a my se rozpovídali o událostech roku 1918, kdy vznikla naše republika. Dozvěděli jsme se i o tom, že v té době v Praze fungovala první skautská pošta a k tomuto účelu byly také vydány vůbec první skautské poštovní známky na světě. Pak Mládě říkal historky o různých střediskových výpravách a také o MPZ. Zabrousili jsme i do Martinova soukromí ze školních i jiných let. Šli jsme spát v deset hodin. Ale než jsme ulehli do našich nevyhřátých spacáků, tak jsem hodila šmejra mezi polena u krbu, mě bylo celej den docela fajn. Výprava se mi zatím docela dost líbí.

Zapsala Horma

3. den - čtvrtek - nezačal příliš slunečně

     Ke snídani jsme papkali rybičkovou pomazánku. Horma, Máňa a Jáňa šly do Křižánek nakoupit a ostatní hráli ve srubu tleskanou, před kterou jsme museli, ačkoliv neradi, nařezat a nanosit do bedny u kamen menší kusy dřeva a ke krbu velké kulány. Tleskanou jsme hráli s několika přestávkami až do oběda. Na jídlo bylo rizoto a gulášová polévka.
     V obchodě si holky koupili Kapučíno a Máňa si při jeho otvírání nožem poranila v pořadí již druhý prst. Ten první si podle verze pro rodiče skřípla s dopomocí jedné učitelky do tabule a podle pravdy si jej skřípla doma do trouby. Polední klid jsme měli skoro celou hodinu. Polední klid je, jak určitě víte, od toho, aby se v něm odpočívalo po obědě, ale ten náš dodržela tak akorát Horma, protože odpočívala u psaní kroniky.
     Všichni ostatní hráli různé hry v kruhu, jako například kdo promluvil, plácání šátkem či rukou přes ruce, přesazování dvojic či oblíbenou tleskanou, při které jsme tentokrát místo jmen vyvolávali různé zvířecí zvuky. Na terase i když venku pršelo(jako většinu času) se dají hrát také různé hry. Například Na žraloka, Cukr káva apod. Z terasy byl velmi příjemný návrat do vyhřátého srubu. U stolu se hrálo více her, Znáte se, Elektrika apod. Topinky s mlékem, které jsme měli na večeři, až na to, že si někteří málem vylomili protézu ušly.
     Po večeři byl návrh na schovku přijat s velkým ohlasem. Skončili jsme ale brzy, protože jsme byli všichni omlácení po zakopnutí o různé rohy. Nakonec tradiční půlkruh okolo krbu, při kterém jsme probírali všechno možné. Kolem desáté se šlo spát až na pár jedinců, (Jáňa, Máňa, Kája a Horma) kteří zůstali.Naše čtveřice si ještě zazpívala pár písniček. Někdo - jménem Mládě - usnul hned po naší první písničce (byla to večerka) a proto jsme se snažili trochu ztišit. Moc to nešlo, tak byl radši navrhnut spánek.

Zapsala Ivka a Jáňa

4. den - pátek

     Ráno jsme vstali, zatopili v kamnech a chystali snídani. Měli jsme rohlík s máslem a kakao. Potom jsme šly s holkama nakoupit a ostatní dělali mezitím dřevo, kterého tu spotřebujeme opravdu hodně. Po návratu z nákupu jsme vařili oběd. Písmenková polívka a rizoto nás hladové příjemně zasytilo. Po obědě jsme umyli nádobí, uklidili srub a po této "tvrdé práci" následoval vytoužený odpočinek, po němž jsme se s Mládětem domluvili na zdolávání dalších Osmistovek.
     Já, Romča a Janča jsme zůstaly ve srubu a vařily večeři - krupičnou kaši, která se nám povedla. V 18 hodin, přesně k večeři přijel Piškot. Byli jsme překvapeni, že přijel, protože skoro celý den pršelo. Povečeřel s námi a pak jsme se shromáždili u krbu, ze kterého sálalo teplo a vyprávěli jsme si různé veselé příhody. Protože již bylo dost pozdě, uložili jsme naše mladší členy do hajan a hráli Arénu. Jako první dobrovolník jsem byla já, ale to by jste nevěřili kam až se z nevinných otázek dostanete.
     Bylo pozdě, ale nám se nechtělo spát, tak jsme vyrazili na malý noční výlet. Vzali jsme si baterky a naše šestičlenná výprava (Romča, Jáňa, Máňa, Kája, Iva a Piškot) jsme mohli vyrazit. Pokusili jsme se vyškrábat na vyhlídku na Devět skal. Tato cesta proběhla až na pár uklouznutí po mokrých kamenech celkem bez problémů. Z vyhlídky jsme šli dál po cestě až jsme došli k rozcestníku. Dlouho jsme se rozhodovali kam jít, ale moc daleko jsme nedošli, protože byla tma a naše baterky pomalu doblikávaly. Ztratili jsme i orientační značku a ke všemu zlému jsme měli v botách "Labe", protože jsme si párkrát nevšimli velkých kalužin. A tak jsme se rozhodli, že se vrátíme zpět do srubu. Tímto naše asi hodinová noční výprava končí.
     Ve srubu bylo vytopeno a to nám přišlo vhod. Za chvíli jsme se již chystali ke spánku. Tak takto končí naše poslední noc ve srubu na Devíti skalách. Tato noc byla velmi pěkná, plná zážitků a překvapení. Největší dík však patří Piškotovi kvůli kterému se tato noční akce mohla uskutečnit. Tímto děkuji za všechny tobě Piškote, za poslední společně strávené chvíle této poslední noci.

Zapsaly Kája a Máňa

5. den - sobota

     Ráno po budíčku, jsme měli jako vždy vařit snídani. Bohužel ale dřevo připravené k tomuto účelu "někdo" spálil poslední noc v krbu. A tak ti, co v tom měli prsty šli narychlo dělat dřevo, abychom si měli na čem uvařit kakao na snídani. Ti mladší, kteří se nočního "čochení" neúčastnili odnášeli dřevo do srubu nebo mi pomáhali mazat vánočky a veky máslem a marmeládou ke snídani. Po snídani padla naše dopolední činnost na úklid pokojů, sbalení batohů a také nám samozřejmě vyzbyl čas na různé hry.
     Tentokrát jsem společně s Maruškou ukazovali různá kouzla. Přijít na to, jaký používáme fígle dalo zabrat nejen oddílu ale i Piškotovi. Každý správný kouzelník sice svá kouzla nikomu neprozrazuje, ale nás ostatní přesvědčili a tak jsme je již déle nenapínali a fingáče prozradili, aby i oni mohli tato kouzla použít při různých příležitostech. Piškot nás ještě zkoušel s další zkouškou všímavosti, ale pak už byl oběd a my se nadlábli lečem a knedlíčkovou polívkou.
     Po obědě ještě chvíli hra, průzkum skal v okolí a pak již následoval odchod na autobus do Nového Města. Stihli jsme dálkový autobus, který odjížděl z Křižánek dřív a tak jsme byli ve městě asi o půl hodiny dříve. Vystoupili jsme na autobusové nádraží a odtud jsme šli na nádraží vlakové kde by nás měli očekávat rodiče. Cestou jsme se zastavili v Meinlu, koupili si něco na zub a šli na nádraží, kde již čekali rodiče. Domluvili jsme se ještě na večer na převzetí batohů u klubovny a já jel brčálem zpět do srubu pro batohy a do hájovny zaplatit za pobyt.
     V Pohledci si členové společně s rodiči přišli pro batohy a tak jsem měl možnost vyslechnout si od rodičů, jak tato výprava na členy zapůsobila a já mohl po vydání posledního batohu s hřejivým pocitem po další vydařené akci odjet spokojeně domů.

Mládě

     Musím, nedá mi to, vyslovit dík těm kteří se zasloužili na tom, že se výprava zadařila. Těm, co si dali sami za úkol nás všechny hladové nasytit. Těm, kterým nebylo líno jít tři kilometry, koupit vše potřebné do Křižánek a pak několikakilogramový nákup táhnout zpět do kopce. Opravdu se o nás starali jako maminky o vlastní děti, takže ještě jednou díky a jsem rád, že se máme v oddíle na koho spolehnout.
     Jednotlivé zápisy z oddílové kroniky vybral a do srozumitelnější podoby přepsal Mládě.
     Fotografie z výpravy bohužel budou až někdy příště, tak snad nepohrdnete obrázky, které někteří ve srubu namalovali speciálně pro Okénko.

Mládě

zpět na titulní stranu

na index článků