ODDÍLOVKY OKÉNKO, titulní stránka
ZDENY, TOMÍK
 
     Oddílovky jsme za toto období stihli celkem 3. Oddílovka číslo 88 proběhla ještě o prázdninách a byla spíše informační. Po dostavení se nováčků jsme zjistili, že naše klubovna nebude asi ke společným oddílovým akcím to pravé, protože se nás tam sešlo okolo čtyřiceti. Dohodli jsme se, že příští společné akce budeme raději dělat v kulturáku v Pohledci a proto jsme se dnes omezili jen na pár informačních věcí hlavně kvůli nováčkům a potom jsme skončili. Družiny si ještě dohodly další schůzku, kdy už budou vědět o svých rozvrzích a kroužcích, aby si mohly naplánovat své družinovky v průběhu roku. 
     Druhá oddílovka v tomto roce s číslem 89 proběhla trošku zvláštně, protože jsme nemohli jít ještě do Pohledce a Monti neměl tento den čas, padla příprava oddílovky na hlavu PTZ - Piškota, Tesis a Zdenyho. Oddílová rada proběhla tradičně v klubovně, ale potom jsme se přesunuli před Horácké muzeum, kde byl sraz se zbytkem oddílu. 
Účelem byla prohlídka výstavy s názvem Tak žijeme. Byly to vystavené fotografie, které do soutěže měli možnost zaslat obyvatelé měst Waalre a Nové Město na Moravě.  
Komise potom vybrala 25 fotografií z každého města a ty se rozhodla vystavit. Nejdříve proběhla výstava ve Waalre a teď od září až do 10. října byla vystavena u nás. 
     Ještě bych asi měl podotknout, že v těch dvacetipěti fotografiích vybraných z Nového Města bylo deset fotek skautských - úspěch ne?A tak jsme mohli na zdech muzea obdivovat Tomíka jak hází kroužky v Rytířském turnaji, Piškota s Peťulou jak lasujou nebo Noční týpí. Z mimoskautských jsme obdivovali hlavně sérii kroupy nebo fotku s názvem Lucka. Hlavně Piškotovi učarovala fotka s prckem, který měl na hlavě přilbu od firmy Petzl a stál na skále. 
     Ještě jsme se mrkli na Sleziho v hodině vlastivědy a byl čas se vrátit do klubovny a pokračovat v klasickém programu oddílovky. 
     Po nezbytných organizačních věcech a nadiktování akcí jsme si mohli ověřit jak známe naši vlast, když slibujeme: " ...duší i tělem pomáhat vlasti..." To čemu nebo komu chceme pomáhat musíme přece znát. A tak jsme zakreslovali do slepé mapy naše velká města, řeky a pohoří. A myslím, že jsme to zvládli docela dobře. 
Tesis nám vysvětlila styl bodování a zmínili jsme se také o hře z časopisu Skaut - Junák. Nakonec jsme se ještě zmínili o zítřejší "misi OSN", která proběhne na Třech křížích a už jsme valili s Piškotem za dalšími povinnostmi. 
Zatím poslední 90. oddílovka stála za to. Konala se už konečně v Pohledci. Skoro hodinu jsme čekali na Mláděte před kulturákem, takže oddílová rada proběhla venku. Naštěstí Mládě přijel ještě před čtvrtou, takže samotná oddílovka probíhala už pod střechou. 
     Hrály se hry opět ze Skauta - Junáka, Tesis dala možnost získat další metry ve stromolezení po zodpovězení otázek ANO-NE. 
     Terezka nám oslavila své dvanácté narozeniny a tak nám rozdala nějaké sladkosti a my s Piškotem jsme se zhostili obvyklého ceremoniálu, při kterém nám Tesák ochotně dělal kozu. Mohli jste zde vidět fotku, ale ségra nezvládla složitou obsluhu plně automatického fotoaparátu i když jsme Terezku schválně přidrželi o chvilku dýl. 
     No to je tak vše, co si z oddílovky pamatuju, protože jsme s Piškotem neustále odbíhali nahoru do kuchyňky, kde jsme barvili plátno na nové nástěnky. 
     Ale na závěr této oddílovky rozhodně nezapomenu. Protože jsem ségře odmítl půjčit kolo, domluvila se za našimi zády s Macíkem a provedli párovou jízdu, která však záhy skončila pod kopcem u Pohledce. Tesáková si chvíli nemohla na nic vzpomenout a Macík trošku kulhal, ale Tesákoví to v nemocnici za dva dny stihli rozmluvit, takže už si pamatuje skoro všechno. Jenom když narazíte na téma párové jízdy tak vybuchne, že je to hloupost, protože: "S Macíkem bych přece na kolo nikdy nesedla." 
Ale hlavně že to nebylo moc vážné a pro nás to bylo poučení jako hrom (radši vozte své kamarády pouze na zadním sedátku a ne na rámu). 
Zdeny

Tomík vypráví o první schůzce v Pohledci

     Oddílovka začala 9. 10. v 1600 v kulturním domě v Pohledci. Když jsme se sešli, tak Monti začal povídat o akcích na říjen. Vypadalo to tak, že oddílovka bude nudná, když najednou jsme začali hrát ANO-NE. Po ANO-NE jsme hráli hru se židlemi. Hra byla dobrá až na to, že jsme ji prohráli. Po hře jsme zakřičeli pokřik a rozešli se. Cesta domů proběhla dobře až na Macíka a Tesákovou, když jeli z kopce na jednom kole a vysekali se. Tesáková měla roztrhlou bradu (a lehký otřes mozku) a Macík něco s prstem u nohy. 
Tomík
 
  zpět na titulní stranu  
 
  na index článků