DALŠÍ OSMISTOVKA… OKÉNKO, titulní stránka
MÁNÍK, IVČA
 

Další osmistovka na kontě pohledce

     Kamarádi na svých toulkách po Žďárských vrších nejenže zdolávají všechny kopce s nadmořskou výškou větší jak 800 m, ale navštěvují i řadu zajímavých míst, které rozhodně stojí za to. Z následujících reportáží se můžete dozvědět, jak takové putování probíhá a možná získáte dobrý typ na některou vašich výprav. 

     V sobotu 3. 10. byl den, kdy náš oddíl Kamarádi konal celodenní výpravu na Bohdaleckou skálu. Tato akce neměla chybu a vládla tu pěkná atmosféra. 
Cesta vedla na Pohledeckou skálu, kde Mládě napsal poslední osmistovku Janě (která tu samozřejmě nebyla). Odtud jsme se přesunuli na Bohdaleckou skálu, kde jsme si měli uvařit oběd. 
     Celou cestu jsme hráli celovýpravovou hru, kde bylo za úkol rozluštit text napsaný písmem Wing Dings. Byli jsme rozděleni na dvě skupiny. Hledali jsme různé listy a plody dřevin, houbu, živého divočáka (ale toho naštěstí nikdo nenašel), uvařili si oběd a udělat dobrý skutek. Kdo jakýkoliv úkol splnil první, dostal 2 body a mohl si vylosovat znak s písmenkem. Kdo byl druhý dostal 1 bod a musel si ještě počkat na jeden, aby si mohl vylosovat také. Mládě měl v obálce písmena ze zprávy, ale i ta, co tam nebyla obsažena (tak se nedivte, že když jsme si třikrát za sebou vylosovali písmeno F, tak nás to už rozčílilo). 
     Na Bohdalecké skále jsme si vařili oběd. Naše skupina měla řádné kuchařské vybavení k uvaření oběda (bylo to tím, že jsem jela já). Každý se divil co s sebou všechno mám (prkénko, otvírák na konzervy, šufánek, utěrku, ostrý nůž a všechny potřeby k uvaření gulášové polévky a rizota. Když z ešusu vycházela voňavá pára, byla jsem si jistá, že se to povede. Potom následovala tříčlenná porota, která jídlo uznala dobrým. 
     Byli jsme zkřehlí a tak jsme si zahráli šátkovanou. Hra skončila v té chvíli, kdy přestalo hrát druhé družstvo. Tak jsme se moc nezahřáli. Po této hře jsme si lámali hlavičky s textem, ale přišli jsme na to. 
     Když jsme se nudili, Piškot vytáhl tenisák a já prkénko. Tak jsme si pinkali. Za chvíli nás to přestalo bavit a tak jsem mu navrhla, aby pinkal na centimetrové hraně prkénka. Na této hraně si Piškot drží rekord (napinkal 24 míčků). 
     Ještě jsme se zastavili u Vlčího kamene a změřili kmen Krále vysočiny. Potom jsme se ubírali domů. Cestu zpět jsme si krátili hrou na Brutální Nikitu ­ sekci 1. Při tom jsme se nasmáli. Jediní dva co utrpěli škodu na kráse byli Piškot - jako zajatec a Jana jako Birkof (nebo Žbirko? - pozn. red.). Když nás to omrzelo, vzali jsme si příklad z Cesty do ráje a zahráli si na rodinku. Zdeny byl taťka a Piškot mamka. Po této rodince se kluci vzpamatovávali až v neděli. Víte co je to mít pět neposlušných dětí (viď mami)? 
     Ani jsme se nanadáli a byli jsme doma. Škoda, že se ty pěkné chvíle nemůžou vrátit. Už se těším na další společnou výpravu. 

Výlet do neznáma - neboli na

Bohdaleckou skálu. 

     Již týden před naší první akcí někam se vypravit, zřejmě na výpravu jsem se těšila. V pátek večer jsem se nachystala a v sobotu jsem se vydala cestou do klubovny, kde už čekaly nějaký děcka, Piškot se Zdenym a Mládě (ty nějaký děcka byl zbytek oddílu, protože Ivuška nám chodí na srazy na poslední chvíli). 
     No jo, Piškot a Zdeny zase jako dvojčata. 
Vydali jsme se na cestu. Mládě nám řekl: "Rozmyslete se, ale až dojdeme na Pohleďák budete rozděleni na dvě skupiny." Mládě dal každé skupině list papíru a na něm bylo třeba napsáno šípek nebo jedlá houba. Která skupina to donesla první měla dva body. Ta druhá měla smůlu a jeden bod. Každý se určitě zastavil nad živým divočákem. Všichni hned začali nadávat, kde mají vzít divočáka a ještě k tomu živýho. Mládě nám pro klid duše vysvětlil, že může být třeba jenom viděný. Že mu ho nemusíme nosit jako jeřabinu nebo něco jiného. Taky tam byl dobrý skutek, ale ten každý splnil. 
     V prvním lese nám Mládě taky vysvětlil pravidla hry. On když prý řekne: "divočák", tak se musíme do třinácti sekund schovat, aby on nás neviděl. Ale když řekne: "povodeň", tak se musíme zachránit tak, že vylezeme na něco co je nejméně 30 cm nad zemí, třeba pařez, kámen, strom ... . Někdo si to zase spletl, viď Kájíku, a když Mládě zakřičel divočák, tak si prostě stoupnula na pařez a říkala si: "Kam ti blázni běží, tady je pařezů." 
     Cestou jsme to vzali přes Pohledeckou skálu, kde byly rozdány diplomky. Ale hlavní cíl byl "vyškrábat se" na Bohdaleckou skálu a tam si uvařit oběd. 
     Po obědě nám Mládě rozdal vlnky. Na zpáteční cestě jsme se zastavili u vlčího kamene (památník, kde byl zastřelen poslední vlk na vysočině 1830) a u pomníku, u kterého byli zastřeleni tři srnci jednou ranou. Tyto pomníky jsou blízko lesa tedy spíš les u Koníkova. 
     Na této výpravě se stalo hodně hezkých, ale i nehezkých situací. Normálně (i nenormálně) Piškotovi na zpáteční cestě ukradli zvířátka batoh, ale já, Kájík a Jáňa jsme ho NAŠTĚSTÍ zachránili. Když jsme ho Piškotovi donesli, změřili jsme obvod kmene Krále vysočiny (ten byl asi 3, 40 m), zahráli si na Sekci 1, došli jsme na pohledecký kopec a zahráli si ještě na rodinku a byli jsme v Pohledci. Nakonec se už jen loučilo a každý se vydal jiným směrem a celý unavený byl rád, že si může sednout do křesla, kouknout na televizi a sundat hlavně z noh ty příšerně promočené boty. 
     Příští výpravu si beru gumový obal hlavně na boty. Ale jelikož ho neseženu, budu stejně mokrá jako tentokrát. 
 Pac a pusu Ivča 
Dodatek: 
     A hlavně se nezapomeňte omluvit Máni, že jste v minulém čísle napsali, že se na rytířském turnaji umístil na druhém místě Honza. 
Laskavě, nebo ..... ! 
Čau Iva a Kája 

PS:, ale ten dodatek, to už není do toho okýnka. 

Jednu výzvu uposlechneme, tu druhou však nikoliv. Opravdu se do táborového čísla vloudila chybička (prostě redakční šotek si opět zařádil) a tak místo Honzy byla na druhém místě Máňa v rytířském turnaji. Takže, Maruš, promiň. 

Tuto omluvu podle přání zveřejňujeme "ale ten dodatek, co už není do toho okýnka" otiskujeme též. 
Děkujeme za upozornění a doufáme, že se redakční šotek nepřestěhoval i do nového Okénka. Za všechny další případná upozornění předem děkujeme. 
  

redakce
 
  zpět na titulní stranu  
 
  na index článků