Takto Petr Křička snil o své budoucnosti pod šípkovým keřem (na cestě od Maršovic k Městu) a mě to snění silně připomnělo skutečnost v našem pětiletém kmeni roverů a rangers NOCON a NONPA. Mnozí z nás před prázdninami složili své "zkoušky dospělosti" a do světa širého se rozešli. Snad i některý z nás vykoná čin velký, proslaví kraj rodný. Myslím si však, že zároveň nastávají časy, kdy setkání celého kmene bude události sváteční. Je nás již kolem třiceti, studujeme, pracujeme či vojákujem po všech koutech vlasti a vzácné jsou chvíle, kdy nás je víc pohromadě doma, "pod třemi světly Harusáku".  
     Kontakty slábnou. Jsem vděčný za střediskové akce. Jsem zatím bezradný co týče se akcí kmenových, ale z cest po "Amazonii" jsem si kromě kryptogenní injekce, roztrhaných triček a spousty zážitků přivezl i několik moudrých slov. Jedny z nich "Nikdy nejsi poražen, dokud se s tím sám nesmíříš". Smiřovat se s tím zatím nehodlám a doufám, že nejsem sám. Jeden ze způsobů jak kontakty posilovat vidím v setkávání na stránkách Okénka. To však vyžaduje dvě věci, do Okénka psát a Okénko číst. Tak počítejte s tím, že se některým z vás brzo ozvu s prosbou. (Né aby mi něco přečetl, ale aby nám něco napsal.) Všechny Nocony a Nonpy zdraví a na setkávání zde, ale hlavně z očí do očí se těší 

Koncentrace Noconů a Nonep v Čechách a ve světě. 

     Důkaz o tom, že se skutečně rozcházíme do světa širého. Doma je většina z nás stále v našem malém Novém Městě na Moravě, kromě Timura, který naše barvy hájí v Golčově Jeníkově, Pizziho s Mejšou, kteří jsou, jak všichni, ví Bobrovští kluci a tak trochu Verči, která pendluje mezi Městem a Maršovicemi.  
     Se studiem, prací a vojnou je to však různorodější. Schválně jestli dokáže přiřadit každého z kmene k městu, kde působí, tak aby to souhlasilo s počty v grafu. (malé upozornění. Poťák je zde počítán za Pražáky i když se momentálně vzdělává v Norsku).