SKAUTSKÝ DEN OKÉNKO, titulní stránka
PUDIL
 
     Středisko zahájilo svůj skautský rok 11. září v pohledeckém kulturáku. Sešli se zde skoro všichni z řad vlčat, světlušek, skautů, roverů, rangers, vůdců. Střediskový vůdce br. Janíček, přednesl uvítací projev a potom se v režii Montiho představili všichni vůdcové a jednotlivé, družiny, oddíly, šestky, roje, smečky  a kmen našeho střediska. 
     Po uvítací části se zahrály drobné hry jako Montiho oblíbené Jeruzalém­Jericho a molekuly ­ v celostřediskovém měřítku, velmi zajímavé.  
O dalších akcích střediska se dozvíte v následujících reportážích, ta první je od toho spolehlivějšího nezávislého komentátora Pudila. 
 
 

SKAUTSKÝ DEN

     Jak se ukázalo, když Piškot se Zdenym tvořili novou tvář Okénka, nezapomněli ani na mě, a jejich plány jsou více než zajímavé. Jelikož jsem prý už stejně v Praze (no uvidím na jak dlouho) a může mi být jedno, koho všeho naštvu, mám psát prý nezaujaté komentáře - to je ale pojem velmi široký a jeho užší vymezení jsem si provedl sám - budu psát o všech názorech (a to i o těch drsnějších), které jsem na danou akci slyšel, a jestli to někoho naštve, tak si může jít stěžovat k MPZ.  Je mi sice jasné že zejména v táboře vůdců, kterým jsou ty nejžíravější poznámky většinou určeny mě možná nebudou mít příliš rádi, ale na druhou stranu, to třeba pomůže odstranit tu věc, která mě vytáčí nejen mezi rovery ale v celém středisku. O co jde? Tak kupříkladu asi měsíc po táboře se mi doneslo, že prý jsem mluvil s Komisem, a říkal mu, jak jsme na Zubíku nadávali na osazenstvo tábora v Maštalích. Že se tak nedělo, mi jistě kdokoliv z Zubrštejnského servisteamu dosvědčí, nehledě na tom, že s Komisem jsem se od tábora neviděl. (Takže Komis kam na to chodíš? - ptá se Piškot). Prostě tamtamy duní, ale zpátky k skautskému dni. 
     Ten se jako obvykle konal na počátku září, v rámci Slavností jeřabin, jejichž smysl mi sice taky uniká, ale to sem nepatří. Skautský den prakticky začal už týden před samotnou akcí slavnostním průvodem, kde účinkovalo i osazenstvo našeho střediska. Průvodu jsem se naštěstí nezúčastnil - jelikož jsem ještě zažil prvomájové průvody, mám k takovýmto akcím hluboký odpor, takže bohužel nemohu zasvěceně informovat, ale jeden dojem to na mě přece učinilo. Měl jsem to štěstí a viděl plakáty právě o konání průvodu a nemohu si pomoct, vypadalo to, jako že městem táhne cirkus a skauti jsou jednou z atrakcí. 
     Samotný skautský den začal už relativně brzo ráno, tedy aspoň pro mě. Po nakládání táborového materiálu oddíl dorazil v několika skupinkách na náměstí a začalo samotné stavění. Málem jsem se zapomněl zmínit o počasí, bylo hnusně a to celkem dost. Při stavbě propukl celkem zmatek, jelikož Monti očividně nebyl ve své kůži a jeho pověsný organizační talent zjevně pokulhával, částečně kvůli počasí, a častečně  proto  že jediný další člověk, který by ten chaos zvládl (Býk) dělal řidiče, a pendloval s Avií. Svým dílem jsme přispěli i my, roveři, jelikož jsme sice bez jediného slova, ale jednohlasně prohlásili Šerifa za nekompetentního k tomu, aby stavbě velel. To není bezpředmětná zaujatost - poté co jsme loni postavili na Šerifův pokyn týpý naprosto nesmyslným směrem a pak prováděli jedinečnou operaci zvanou otáčení týpka na tyčích, jsme již trochu skeptičtí. Dalším přítomným vůdcem byl Mládě, ale přiznejme si - toho všichni berou spíš jako kamaráda než jako autoritu. Miky, který  by zvládl ukočírovat aspoň oddíl, ležel doma nemocnej a dva budoucí vůdcové Zdeny a Piškot se taky příliš nepředvedli - Zdeny musel doma cosi betonovat a Piškot sice většinu času s oddílem trávil, ale bohužel pouze jen s jeho částí - Radarem, Kaťkou a Čiky. 
     Samozřejmě že nastálý zmatek byl kombinací všeho možného - kupříkladu přiznávám, že když jsme s Mejšou a Tesis stavěli jehlánek a místo středové tyčky cpali čtyři krátké do rohů a divili se proč stan vypadá tak přepadle a podařilo se nám dokonale zmást i Montiho který prohlásil "No jo, ty tyčky jsou nějaký krátký", je to u roverů trošku ostuda.  Dorazili také Bejkin s Beďou a donesli vlčácké nástěnky, které byly očividně tím nejlepším, co bylo na skutském dnu k vidění. Poté s námi chvíli zůstali, dávajíce nám blahosklonně najevo, že trapný oddílový nástěnky se s těmi jejich nemohou vůbec měřit - v tom měli sice pravdu, ale už nějak pozapomněli, že zatímco oni udělali pouze ty dvě nástěnky, oddíl vybudoval na náměstí malý skautský tábor. Takže trochu více skromnosti, příště bych prosil, zas tak extra to nebylo. Kolem druhé hodiny se i přes vytrvalý déšť, který sice chvílemi polevoval, ale nikdy ne nadlouho, začali trousit první návštěvníci. Nutno uznat, že většinou rodiče skautíků, kterým patrně připadalo kruté, nepřijít se na svoji ratolest podívat. Musím ale říct, že mám z našich "oddílových" rodičů radost - tvoří skvělou partu a je vidět, že oddílu přejí, což se ukázalo na táboře, kde bychom nebýt jejich pomoci zůstali patrně dodnes. 
     Při častých přívalech deště hledali návštěvníci úkryt buď v týpku, odkud je vyháněl Šerif svojí hrou na kytaru, nebo v avii, která byla proměněna v pojízdnou expozici. Ale abych jen nehaněl, celá akce měla jeden velký klad - Skautský guláš. Nevím sice, jak se skautský guláš liší od guláše neskautského, ale pravdou zůstává, že tato blahodárná hmota nám ve chvílích nejhorších vracela optimismus i když sedět pod narychlo vybudovaným přístřeškem bylo krajně nebezpečné, jelikož jeho stabilita byla ehm přinejmenším diskutabilní. A je pochopitelné,že při všech těch pohromách byl brzy po 4  hodině vydán rozkaz: "Výpravo balíme, jde se domů"  což jsme všichni přijali s povděkem, jelikož jsme byli promočení až na kost. 
Myslím tedy, že objektivně byl letošní skautský den skutečná katastrofa, ale především kvůli počasí, s čímž asi nemůžeme nic dělat. 
Pudil
 
  Stavba tee-pee před Horáckou galerií  
 
  zpět na titulní stranu  
 
  na index článků