SKAUTSKÁ SVATBA OKÉNKO, titulní stránka
PUDIL
 
     Horolezci i manželé, oba musí mít odvahu, oba budou spoléhat na svou sílu i dovednost, oba budou viset na jednom laně důvěry, povzbuzení i odpuštění a oba budou na vrcholu objevovat a obdivovat nové pohledy na krásu Božího stvoření. 
 

Jak se z Marcely stala paní Ondráková

     Na tuhle svatbu  jsme všichni čekali poměrně dlouho, protože kupříkladu na zimním táboření jsme už nesčetněkrát probírali, co asi bude první skautská svatba, kterou zažijeme, tedy kdo z našich bratříčků či sestřiček se první ožení či vdá. To, že to bude Monťák a Marcela bylo pravděpodobné, od letošního countrybálu kde, pokud si pamatujete, Monti s Marcelou oznámili, no něco v tom stylu že spolu chodí . Sice existovaly plány jak jim jejich prvenství vyfouknou, jako třeba oženit Piškota (nějaká zájemkyně by se určitě našla), ale faktem zůstává, že první skautská svatba byla právě ta jejich. Řekl jsem si, že něco takového si přeci nemůžu nechat ujít,  vzhledem k tomu, že Monti je nepochybně člověk, který mě v mnohém ovlivnil a doufám, že se nebude zlobit - je to i přítel a rádce, i když jeho slovo už pro mě není až tak nenapadnutelné jako v době, když jsem byl skautík. 
     Navlékl jsem se tedy do skautského kroje (v roverském žargonu montérek), který má už sice svá nejlepší léta za sebou, ale když se vypere a nažehlí, pořád je jakž takž k světu a vyrazil ke kostelu. Tam už stepovala hromada skautstva, přátel, členů rodiny a jim podobných.  Také jsem s hrůzou zjistil, že Šerif se skutečně nevzdal svého nápadu se "skautskou kutálkou", i  když v to podstatná část oddílu a kmene doufala. Pomyslel jsem si něco o tom, jak to dopadne, což se nakonec vyplnilo, ale o tom až později. 
     Když se všichni usadili (tipl bych tak 100 lidí), mohl začít samotný obřad a taky že začal. Když jsem poprvé spatřil Marcelu v svatebních šatech, oněměl jsem úžasem - takhle jsem si vždycky představoval anděly. Abych nezapomněl, Monti si vzal za svědka Mikyho,  za což mu patří dík celého roverského kmene, protože se Chlupáč musel opět po roce umýt a učesat. 
     Celý obřad, na mě působil poměrně neformálně, což jak vím, se některým lidem nelíbilo,  ale pro mě z toho vyplynulo jedno - v tu chvíli nešlo o to, berou ­li  se skauti, věříci nebo kdo ví co ještě -  v tu chvíli si slibovali věrnost dva milující lidé. 
     Nutno podotknout, že někteří jedinci neunesli sílu okamžiku - kupříkladu Šášová, či paní Bednářová, která vydržela brečet bezmála hodinu. Do toho všeho se pletli všudypřítomní Piškot se Zdenym s videokamerou - opět ukázali  svoji profesionalitu tím, že celá svatba byla vedlejší - jenom aby byl dobrej videozáznam a fotky. To když se objevili na kazatelně se dalo ještě jakž takž překousnout, ale když chodili po modlitebních lavicích, to už bylo trošku drsný i na mě. Ke konci svatby už vlastně celý kostel čekal, odkud ti dva zase vylezou a spolu s Timem jsme si říkali, že je celkem štěstí, že tu Piškot nemá lano, jinak by určitě prosvištěl na kladce nad hlavami svatebčanů, zuřivě filmujíce a svůj šílený let by zakončil elegantním rozplácnutím o kazatelnu. Pak by se seškrabal a se slovy: "Klid, to bylo v plánu" se odbelhal do nemocnice. 
     Měli jsme trochu strach, že plánovaný dvouhodinový obřad bude trochu únavný, (což někteří zažili u Tary na svatbě),  ale díky přátelům novomanželů to tak nebylo, i když jsme chvílemi pochybovali, jestli je to svatba, nebo koncert. Když padly obě ANO, to Marcelino  trochu štasně uplakané, a odgratulovalo se, odebrali se teď už manželé na svatební hostinu. 
     Před kostelem na ně ještě čekala ona "skautská kutálka" jejíž vystoupení bylo naprostým fiaskem. Tedy alespoň mě tak připadlo, jestli se Montimu s Marcelou líbilo, pak splnilo svůj účel. Původní úmysl byl jistě dobrý ale provedení strašné a repertoár ještě horší. Jistě, My pluli dál a dál a Poštorenská kapela jsou písně skautské a ideově zcela nezávadné, ale alespoň mě přijdou tak trochu "mimo mísu", takže jsem jen čekal kdy spustí ještě Stály báby u vesnice aby zkáza byla dokonalá. Bude to asi onen generační problém, protože Býk a Šerif se dobře bavili, ale mladší skauti, pokud vím obraceli oči v sloup, proto tedy  posouzení vhodnosti této "umělecké vložky" nechám na vás.   
     Já se poté odebral do Pohledce, kde vypukla příprava na akci, označovanou kódovým slovem Žranice. Kolem půl třetí jsme dojeli pro novomanžele, při čemž jsem Zdenymu málem škrábl jeho nové auto, ale co, když neumím řídit, tak ať neleze na silnici. Manželé Ondrákovi poté museli zbouchat perníkové srdce. Sice nechápu jak se do nich po první svatební hostině něco mohlo vejít, ale soudě dle toho, s jakou vervou se Monti vrhl mezi stoly plné jídla mu patrně stihlo vytrávit (no možná to bude taky tím, že to platil, takže si toho chtěl užít). Já osobně opouštěl hostinu někdy kolem půl šesté, a to ještě stoly byly přes veškerou naši snahu povážlivě plné. 
     Bujaré oslavy pak pokračovaly až do pozdních nočních (ranních) hodin, Piškot se opět zmrzačil když dělal machra a neměl křídla, a mě nezbývá nic jiného než popřát novomanželům HODNĚ ŠTĚSTÍ. 
Pudil
 
   
 
  zpět na titulní stranu  
 
  na index článků