My jsme měli svatbu indiánskou. Já jsem byla ve svatebních šatech asi deset minut, potom přese mě přehodili roucho. Dostali jsme prasátko a ještě hromadu bobků od koně, to nám dali jako cukroví. 
     Já jsem měl krásný nový kvádro, samozřejmě, který jsem před tím nikdy nenosil a před obecním úřadem jsem dostal sele, nádherný prase. To prase jsem si na to nový, krásný kvádro takhle přivinul k sobě a naše máma říkala, ježiš vždyť budeš smrdět. 
     Vinul ho k sobě víc než manželku. 
     Takže to je jediný, co si pamatuju ze svatby, ale já bych jako už víckrát svatbu nechtěl. Byla krásná, a proto mám strach, že bych se už podruhý zklamal. Já už jinou svatbu nechci, protože si myslím, že by byla vždycky horší než ta první. 
     Já ti řeknu takovouhle příhodu, to, co se opravdu událo. Svatba skončila tak, že jsme vyšli z obřadu, čekali nás tam indiáni s koňma a s velkým soudkem, kde bylo napsaný dynamit. Teď to zapálili a pomalu přehořívala šňůra. Všichni se divili, co to bude, až to k tomu takhle dohořelo, pak všichni zařvali BUM. Tímhle to začalo, předali nám to prase, měli jsme upečený Podolí - tábor. Sedli jsem na koně a odjížděli jsme k foťákovi. To bylo to nejhezčí, tak jsme přijeli k foťákovi a u foťáka bylo zavřeno. Tak jsme čekali, že se asi foťák opozdil, čekali jsme půl hodiny, hodinu a foťák nikde. Nakonec jsem zjistili, že ňákej dobrák nám odvolal foťáka, s tím, že se svatba zrušila. 
     Nakonec zvítězil můj hlad a jelo se na oběd. Hostinu jsme měli na Skalským dvoře, tam za námi přijeli kamarádi indiáni a přivezli mi svatební kytici z bodláků, kukuřic no nádhernou, ohromnou kytici.  
     Jediný svatební fotky, který máme jsou ty, že jsme se druhý den po svatbě oblékli do svatebního a na zahradě jsme se vyfotili. 
     Vyloženě indiánská svatba. No, pěkná byla.