Děkujeme tedy Pandě, a až uvidíte tuto reportáž i v jiných časopisech, věřte, že byla psána pro Okénko a ostatní ji pouze využili. 

     Piškot mě na čekatelském kurzu požádal, abych napsala o tomhle víkendu něco do Okénka. Pro mě to byl šok, protože já nepřispívám ještě ani do našeho Sem-tamu.  
     Ale někdy začít musím (vybrala sis ten správnej časopis - pozn.red.) (předem se omlouvám za kvalitu článku). 
Na druhý čekatelský víkend jsem se opravdu těšila, protože jsem se toho prvního nemohla ze zdravotních důvodů zúčastnit. Teď jsem měla konečně možnost poznat onoho "bájného" Piškota, o kterém mi má sestřenice (Čiky) tak moc vypráví. 
     Na nádraží ve Žďáře se Marta marně snažila najít jednu holku z Havlíčkova Brodu. Vždycky když se nějaké samotné, ustrašeně vypadající dívky zeptala, zda nehledá skauty ze Žďáru, podívala se na ni dotazovaná opravdu velice vyděšeně. Jana se k nám přihlásila až na nádraží v Novém Městě. Ve vagónu s námi jel Miky v kraťasech, zatímco my jsme měli zimní bundy, šály, rukavice a čepice. V Novém Městě jsme využily (my děvčata) Zdenyho auta a zbavily se svých zátěží (alespoň jsem mohla Kačudovi pomoct s kytarou). Tak nějak jsme se dostali do Pohledce a šou mohla začít. 
     Marta nás mile přivítala a Ivka nám připravila zajímavou hru. Na otázky jednoduché jsme měli odpovídat co nejnesmyslněji (např. Co nelze dělat v sedmém nebi? - Vyjet výtahem do osmého patra atd.). Potom přišla na řadu večeře a večer byl náš. Tenhle večer pro mě znamenal hodně, protože jsem poprvé roztočila talíř!!! Pro vás to asi nic neznamená, ale kdyby jste cítili to, co jsem v tu chvíli cítila já, tak byste věděli, o čem je řeč. Potom jsme se rozhodli, že si zahrajeme fotbal. A to byste nevěřili, jak byl Mišák naštvaný a já šťastná, že moje družstvo vyhrálo. (Určitě to bylo nejen mou přítomností v družstvu, ale i geniální strategií, kterou jsem vymyslela (dávat góly a žádný nepustit). Moji spoluhráči - Piškot, Kačud a Alby ji plnili vskutku dobře. Elita, no.) Do postelí jsme se odhodlali až v 0:00 hodin. 
     Ráno bylo proto velice nemilé, že nás Marta budí v 7:00 a navíc byla ještě rozcvička. Po snídani začala první přednáška, které se ujala Ivča. Téma bylo - Odměny a tresty. Určitě jsme se dozvěděli spoustu věcí, které upotřebíme. Přednášku přerušila menší Fitka a pak se jelo dál. Následovala přednáška o bezpečnosti, které se ujal Ivoš. Po přednášce následoval oběd a hodinová pauza. 
     Tento čas většina z nás využila k lasování (nebo jak se tomu říká). Já jsem točila a jednou se mi podařilo do talíře dokonce i skočit! Kluci machrovali s jinými věcmi, neboť oni to, co já považuji za mistrovský výkon, považují za samozřejmost. Po této pauze přišla na řadu další přednáška na téma Zdravověda. Starý, milý pán Ježek nás opět poučil o věcech neznámých. Po přednášce přišla na řadu hra, kterou si pro nás Novoměšťáci připravili. 
Rozdělili jsme se na dvě skupiny a obdrželi zbraně. Pak jsme se vydali kamsi do lesa, tam jsme se měli honit, abychom se zahřáli. Nevím jak ostatní, ale já si ani jednou nezaběhala, já na to šla hlavou a tak jsem využila Kajmančiny "laskavosti", která mi doslova "vnucovala" lístečky s čísly, zatímco Piškot je ze mne tahal. Pak jsme se prazvláštním způsobem dopravili do kulturáku v Pohledci a navečeřeli se. Večeře bohužel nebyla tak dobrá jako včera (včera dělala Pubu svůj neúmyslný "Katův šleh", všem velice chutnal!) (Panda byla prý jediná - pozn. red.).  
     Po večeři následovala práce s časopisy, meditace a pak rukodělky. Na těch jsme se vyžili (samozřejmě, že moje skupina byla opět nej - Já, Kačud, bráška (Brebta), Piškot.). 
     Marta šla co nejdřív spát a za ní se vydaly i ostatní holky, ale já jsem nemohla. Musela jsem zase lasovat a lasovat, stejně jako kluci. Ti se snažili o rekord v Charliem, rekordu dosáhl Mládě - 90. I Piškot dělal co mohl, ale síly mu stačily "jen" na 87, ale zase je pravda, že to udělal asi pětkrát a když se to vynásobí, tak je skororekordman. Nikomu se ale nepodařilo projít dvěma talíři, jako mně, to mrkali i Mládě s Piškotem. Asi šestkrát jsme si řekli, že půjdeme spát, ale museli jsme si ještě zazpívat na dobrou noc. Do postýlek jsme se dostali asi ve 300 ráno. 
     Budíček byl posunutý o půl hodiny, ale to nám moc nepomohlo. Celí rozespalí jsme absolvovali přednášku na téma Organizace a právo a probudil nás až oběd - rizoto. Je zajímavé, že čím více jsem jedla, tím více toho bylo na talíři. Potom jsme uklidili ten nepořádek po sobě, já jsem se stala profíkem v lasování a s velice příjemným pocitem jsem jela domů. Musím vám říci, že jsem byla opravdu nadšená!!!