Možná
vás jednou při vstupu do klubovny udiví, že mě vevnitř potkáte a nebudete
přitom muset obcházet zelené auto stojící vždy co nejblíže dveřím, tak
aby jeho majitel se co nejméně nachodil. Vím, že donedávna platilo pravidlo:
Stojí-li Hubba bubba před klubovnou, je Mládě v klubovně, ale to se teď
, nebo spíše až od jara trochu změní. Koupil jsme si totiž za pomoci dobrých
rad kamarádů nové kolo a tak do budoucna (až sleze sníh) se budu pohybovat
vlastními silami, tedy jako šlapat na kole. Takže až půjdete zase někdy
do klubovny a už si budete říkat, sláva ten (to) Mládě v klubovně není,
tak se radši ještě přesvědčete, jestli tam náhodou nejsem na kole a pak
se teprve radujte.
No
ale jak k tomu vlastně došlo, že takový lenoch, který když si potřebuje
odskočit z domu do klubovny, jede samozřejmě autem, či ho používá denně
na svoji dopravu do zaměstnání, mimochodem také přímo ve městě. Jó, to
je tak. Přiznám se, že od doby co mám Hubba Bubba se moc pěšky nenachodím,
ale loni v létě se podařilo mým známým mě vytáhnout na kolo a ujet se mnou,
pro mě takřka smrtelnou trasu NM - Tři studně - 9 skal - Svratka
- Krátká - Medlov - NM. No a mě se jízda na kole od té doby zalíbila tak,
že jsem se rozhodl si kolo pořídit. Splnit si svůj sem se mi podařilo až
díky PZ, kteří se mnou po předchozí domluvě, prošli několik obchodů (dva)
a poradili mě, jaké kolo si pořídit, a hlavně jakými doplňky jej dokrášlit
tak, aby splňovalo potřebný standart. Když jsme již měli v obchodě kolo
domluvené a dokupovali pouze doplňky, bylo vidět, že jsou oba a hlavně
Piškot ve svém živlu, protože naše nakupování připomínalo scénu z filmu
Pretty woman, kdy si Julia Robertsová vybírá dárky stylem že tu ukáže tam,
tu zase tady a prodavač po předchozím souhlasu sponzora, v tomto případě
mě, vše balí do tašky. Když už nebylo co nakupovat, helmu jsem prozatím
nechtěl a dětskou houkačku mi kluci zatrhli, domluvili jsme se s prodavačem
na termínu, kdy bude vše na kole namontované a já si pro něj budu moci
přijet. To bylo asi za týden, zrovna v době kdy si počasí dělalo venku
co chtělo, a tak z původního plánu si zajet pro kolo s ozahrádkovaným Hubba
Bubbou sešlo a já si nechal kolo dovézt naším firemním autem rovnou do
práce. Kolo dorazilo asi kolem desáté dopoledne a to byla trochu chyba,
protože já, od chvíle když jsem na kole absolvoval první metry slalomu
po naší dílně mezi stroji, byl u vytržení jak malej kluk. Kolo jsem si
zaparkoval do skladu, aby se mi na něj neprášilo, ale v tu chvíli se ve
mně probudil chlubílek a tak každému jsem musel jít kolo ukázat. A protože
je nás v práci pomalu dvacet tak určitě tušíte, že jsem toho už ten den
moc neudělal. No ale vysněný konec pracovní doby se přiblížil a já si mohl
kolo odvézt domů, kde bude chvíli čekat na dobu až sleze sníh a já budu
moci šlápnout do pedálů, vyrazit kamkoliv ven a kochat se jízdou. V tuto
chvíli se ve mě hádají moje dvě já, protože to sňoubordový já chce aby
sníh vydržel co nejdéle, aby se dalo co nejdýl jezdit na sjezdovce a to
druhý si zase přeje ať už konečně ten sníh sleze a já budu moci vyrazit
někam ven, samozřejmě jak jinak než na kole. Uvidíme jak to s počasím dopadne.
No ale podle dnešního počasí to vypadá spíše než na kolo, tak na ten sňoubord.
No ale kdo si počká, ten se dočká takže až přijde jaro tak nasedám a vyrážím.
Jen doufám, že těch pádů, co mi Piškot předpovídal, že než si zvyknu na
klipsny, moc nebude a já budu šťastným cyklistou s úsměvem na rtech
a mouchama mezi zubama. (doufám, že znáte vtip o veselým cyklistovi).
Tak
se mějte a těšte se na jaro tak jako se těší moje cyklistické já. |
