|
DÝCHÁNEK | |
KAJMAN |
Protože
jsem chtěl porozumět tomu brněnskýmu Hantecu, šel jsem studovat do Brna.
I proto, že Soncna tam rumpluje mnohem víc než tady. Běhám tam po Štatlu,
Čáře, koukám na Gelbec a Monte Bú a těším se až bude léto (to abych mohl
s ňákou kóc valit na Prígl chytat bronz).
Jednou,
když jsem čekal ve frontě na menze, zahlédl jsem znenadání papírek s nápisem
RS Dýchánek. Po bližším prozkoumání (asi 20 cm) jsem již věděl, že je ten
den. Jen najít to pochybné náměstí, (ještě že mám kamarády). S sebou jsem
měl mít pokrývku hlavy a podobné koniny, které zjistili, že na koleji nemám.
Tož sešlo se nás tam asi 30 a brzy jsme vyrazili do základního tábora,
(hned potom, co jsem si koupil sejra, abych měl krabičku od sejra). A jaké
to bylo překvapení, když před jednou farou mě začalo škrtit idividium.
To pod rouškou tmy přimotala se odněkud Trackie. Dech jsem popadl až tam.
Po seznámení (osobně mně zatím trvá 5 měsíců) jsem zjistil, že Svět je vlastně
prťavej. Bylo tam pár vodních vod vedle a všichni znali všechny a já je
mám pozdravovat. Na dýchánkách na sebe tedy dýšeme atd.
Slavil jsem dokonce i úspěch v celorepublikové konkurenci. O tom vypráví speciálně pro Okénko jeden mejl: From: Kajman _xneuman@fi.muni.cz_
Vcera jsem naprosto perlil na dychankovy hre. Dokonce jsem obdrzel jako jediny diplom. Hra spocivala v nalezeni poslednich casu, kdy jede z nejake zastavky tr.. teda salina ci bus. Zprvu jsem to chcel vyhrat celkem necestnym zpusobem a tak jsem byl za chvili u nas na skole na citacich a hledaje na www.dpmb.cz nebo tak nejak snazil jsem se najit vse na netu, ale ouha. Chybove hlaseni zrovna na odskoku na jizdni rady. Kdyz uz sem tady byl, zkousel sem to radsi vickrat (vzdy neco Not found) a kdyz to porad neslo precetl sem si aspon maly, ktere mi ten den dosly. Hodinu sem tedy probyl na netu a zbyvala mi posledni hodinka na zjisteny casu. Vymyslel sem tedy dalsi zposob jak to najit, anizbych jezdil po zastavkach po celem Brne. Vzdy sem nasel nejakou libovolnou zastavku na trati, kde byla i zastavka, kterou sem mel hledat. Nasel jak dlouho tam jede a k poslednimu casu pricet tento cas. Takto sem zaplnil neco pres pul papiru. Vyhodnoceni bylo jasne a krute - meli to nejak divne napocitany a tak jsem pouze uhadal 2 casy, kde sem opravdu byl (u nasi skolky). Ziskal jsem tedy celych 6 bodu z 80 ocekavanych a zvitezil tak asi o ctyri bodiky. Za vyteztvi jsem obdrzel diplom a titul Venkovan 99. Strastne sem jim podekoval a co nejrychleji jel domu (na kolej) nasedl jsem na svou 12 a na konecne sem zjistil ze sem mel jet na tu druhou. |
zpět na titulní stranu |
na index článků |