Byl pátek večer, když generál zavolal veliteli: 
     G: "Potřebujeme dvě skupiny pro záchranu zvířat v Africe, která drží v zajetí pytlák Fubek!" 
     V: "Cože, Fubek!? Ten drsňák?" 
     G: "Ano. Za každé zvíře požaduje Fubek několik sošek nebo obrazů od afrických kmenů." 
     V: "Zkusím sehnat několik dobrovolníků a alespoň pár zvířat od Fubeka získat ... " 

      Hlavní velitel záchranné operace "Fubek" našel několik odvážných dobrovolníků v Beruščí osadě. 
    První skupina "Ochránci" byla tvořena touto sestavou: Tkanička, Bára, Popelka, Ksík, Šmudla, Skřítek. Jejich pokřik zněl: "Ochránci přírody nezhynou, pytláky chytat je jejich zálibou." 
    Druhou skupinu "Sněhuláků" tvořily: Kiwi, Sirka, Šídlo, Eliška, Hanča. A pokřik byl: "Sněhuláci jsou správňáci, mají hlavu pro legraci. A tu hlavu pro legraci, na ní blechy spí jen v noci. 
    V pátek večer Ochránci a Sněhuláci získali několik sošek, ale protože bylo už pozdě, musely jsme naše dobrovolníky rychle ukládat ke spánku, aby měli dost síly na další den. Po písničkách a dvou pohádkách už všichni spali. 
    A byla sobota. Chtíc nechtíc jsme musely ze svých pelíšků vylézt a cvičit. 
    Po vydatné paštikové snídani přišla postava s šátkem na hlavě, drsným pohledem a americkými brýlemi na nose (tak takovej zjev mohla být jedině Pubu - pozn. red.). Ten drsňák se jmenoval Fubek. Co se dělo dál je nepopsatelné. Handlování, hádání s Fubekem o zvířata... Jediný komentář Berušek byl: "Ten Fubek je ale nespravedlivý." 
    Pak se Berušky rozdělily do dvou skupin, kde pospolu strávily 3 hodiny vyučování jako ve škole. Povídaly si o rodině - "když doma svítí sluníčko", "když doma prší nebo je bouřka". Druhou hodinu trávily nad mapou, jelikož pro většinu Berušek je tento počmáraný barevný papír španělská vesnice a vrcholem tohoto vyučování byla výtvarná výchova, kde paní (slečna) učitelka Pubu naučila své děti vytvářet vánoční chobotničky. 
    V tom odbila třináctá hodina a Berušky se hladově vrhly na špagety s omáčkou připravené našimi nejmladšími členkami Ksíkem a Hančou. Polední klid všechny trávily nad papírem s tužkou nebo pastelkami v ruce. Kreslilo se, hrály se piškvorky a jiné hry. Je odpoledne a my jsme se rozhodly, že teď by Berušky mohly připravit nějakou hru pro nás, vedoucí. Poslaly jsme je do lesa a hrály jsme šipkovanou. Musely jsme si samozřejmě na vlastní kůži vyzkoušet všechny "oblíbené" úkoly, které dáváme Beruškám my, takže jsme zpívaly, dřepovaly, chodily z kopce do kopce, málem jsme se musely i máchat v ledovém potoku. Šipkovanou jsme zakončily společným fotbálkem. V chatce pak byly připraveny hry vyžadující přemýšlení a postřeh. Berušky tak mohly získat několik dalších sošek pro Fubeka. Před večeří přišel čas zápasů mezi RG a Beruškami. Byly to tvrdé zápasy - Člověče nezlob se, Piškvorky, Dáma. Za svá vítězství Berušky dostávaly opět sošky. Večer jsme využily Světýlko k debatě o Rozkvetlé zemi (kdo neví o co jde, přečtěte si Světýlko). Náhle se opět objevila drsná postava Fubeka a začalo další handlování získaných sošek za zachráněná zvířata. Afrika se začala radovat z návratu svých zvířat a tak se celá chata proměnila v africké kmeny tančící tance díků a radosti. 
    Po hojném radování a veselení se všichni odebrali do svých (vypůjčených) spacáků. Opět pohádka na dobrou noc a ať vás blešky štípou celou noc... 
    A je neděle. A opět vstávat. V kuchyni už na plotně bublá čaj a Sirka statečně doluje ztuhlou marmeládu ze skleničky na chleba. Všichni se balí, uklízí, všude je zmatek. Ksík zoufale hledá své ztracené věci, které posléze nachází ve svém batohu. Všude je chaos, který postupně zvládáme. Přichází Fubek s velitelem, Berušky získají poslední zvířata, velitel děkuje za pomoc. 
    Odcházíme na autobus, který nás odváží do Tišnova. Tam si samozřejmě neodpustíme cukrárnu. Oběd v nádražní hale, kde vzbuzujeme překvapené pohledy všech cestujících. Rychlík do Žďáru má obvyklé zpoždění, což zapříčiní, že málem nestíháme vlak do Města. Výpravčí byl už trochu nervózní, ale po vysvětlení, že máme s sebou invalidu, se uklidňuje. Alka s Pubu dobíhají a může se jet. Nové Město, nádraží, rodiče, vítání i loučení...