HAZARDÁŘKO OKÉNKO, titulní stránka
ZDENY, TESÁK, JÍŤA, TEO
 
     Opět se stalo, že Monti neměl čas v termínu výpravy a tak příprava padla na naše bedra (Tesis, Piškot, já). Mohu s čistým svědomím říci, že jsme se opravdu činili a nenechali nic náhodě. 
     Vše samozřejmě začínalo cestou. To jsem byl trošku nervózní, protože vést oddíl čítající asi třicet lidí přes celý Žďár bylo trošku náročné, ale zvládli jsme to. Ještě pořád nám dělá menší problémy organizace práce v Montiho nepřítomnosti. Nechceme, aby to vypadalo, že pouze poroučíme a tak po rozdělení práce se pochopitelně zapojíme taky, ale ono je možná potřeba vše alespoň čas od času zkontrolovat. Živější byla (podle předpokladů) hlavně první noc, ale podařilo se nám to po chvíli uklidnit (kdyby zde byl Monti, nepochybuji, že by se někteří roveři do nočního veselí také zapojili). 
     Program byl docela nabitý, dávali jsme si pozor, abychom neměli žádné větší prostoje v programu (které nám Monti tak rád vytýká). Dost jsme se všichni vyblbli a zařádili jsme si ve sněhu a to bylo hlavním účelem výpravy. Nikomu se oproti předpokládání nic nestalo a v pořádku jsme dorazili v neděli zpět do města. Bohužel články jsme vymáhali trochu benevolentněji, takže byly odevzdány až delší dobu po výpravě (jak se můžete dočíst) a tak jsou o něco kratší a méně podrobné = poučení pro příště. 

     Nezbývá než poděkovat rodičům za důvěru, že pustili děti i když s námi nejel Monti (účast byla větší než kdy jindy) a těšit se na další výpravu. Teď už víme, že to bude na Pozďatín. 

Zdeny
 
 

1. den výpravy  (pátek)

     Je 20. 11. a hodiny na nádraží ukazují 16:20. Všichni už netrpělivě očekávali vlak, protože vyrážíme na další oddílovou výpravu - tentokrát bez Montiho. Vlak za chvíli přijel a celý oddíl nasedl. Cesta rychle ubíhala a za chvíli jsme vystupovali na nádraží ve Žďáře. Dále pro některé již z minulého roku známá cesta k Dářku. Skrz celý Žďár (kde nás v Oktavii naháněli Rouskovi se Zuzkou a Mejšou) a potom už po silnici až do neznámého městečka. Odtud polňačkou okolo rybníka a do lesa. Je krásně nasněženo, je tma a fouká vítr. Někdo by chtěl zastavit, ale všichni víme, že musíme dojít až k Dářku. 
     Za lesem je už louka, na které se nachází chata, kde budeme bydlet. Rozdělují se místa na spaní a určuje se kdo kde zatopí. Tesis, Piškot a Mejša vyráží hledat vodu, protože uvnitř je zastavená kvůli mrazu. Vrací se však asi za hodinu a bez vody, jenom Tesis byla o zážitek bohatší (vy už jste pili chlupatou vodu?). Potom je trochu programu - Tesis má připraveno Ano-Ne pro družiny a tak si lámeme hlavu nad jejími záludnými otázkami (na Timura nemá). Potom se Piškot chlubí svou pohybovkou, kterou si odnesl z čekatelského kurzu, který se odehrával také zde na Dářku. Jedná se o to, že po místnosti jsou různě poházeny židle a tak závodník, který vyrazí se zavázanýma očima a s fixou, může lézt pouze po židli a když dorazí na konec, tak napíše jedno z písmen zadané zprávy: "Jsme jedné krve ty i já." Užili jsme si s tím dost srandy, když Jíťa napsala své písmeno na výkres úplně jinam a potom se divila, kdo tady žďárákům čmáral po obrázcích. Ještě si trochu hrajeme se slovy, ale potom už jdeme spát, tedy spíše ležet. 
     Protože je to první noc, nikomu se nechce spát (v místnostech je totiž pěkná sauna) a tak se dělá rachot, holky běhají ke klukům (Čiky zase ukazuje své nohy tentokrát společně s Radarem) a naopak kluci k holkám. Až se roveři usadili na chodbě naproti oběma dveřím, tak se vše trochu zklidnilo a všichni jsme mohli jít spát. 
Tesák a Zdeny 
 

2. něco ze sobotního dopoledne  

     Jde mi to docela špatně vzpomínat na den, který byl před 31 dny (tak to máš psát články dřív - red.). No ale aspoň něco jsem ze svýho mozku vycucala. 
     Jako oddílová rada jsme si měli každý připravit určitý druh hry do určitého prostředí. Nyní byl na řadě rádce Jestřábů - Kuty, který si měl připravit bojovku ven. Když jsme se konečně vykodrcali ven z chaty, začal vysvětlovat pravidla. Abych se přiznala, znělo to přinejmenším ZAJÍMAVĚ! Já jsem to pochopila (a myslím, že i valná většina ostatních - ovšem kromě Kutyho) až napotřetí, kdy už starej nervák Kuty pěkně pěnil, že nikdo nechápe jeho pravidla. Proto došlo ve hře k tolika hádkám a nesrovnalostem, že kdyby byl přítomen Monti tak by jistě hra netrvala tak dlouho. No nic. Přistupme už ke zmíněným pravidlům. Desperáti jsou oddílová rada + Radar. Zbytek oddílu nejsou desperáti, ale snaží se desperáty "dostat" pomocí hadrakoulí. Ale není to tak jednoduché. "Nedesperáti" se musí pohybovat ve dvojicích, a aby získali od desperátů život, musí se do něj trefit oba dva. Desperáti se však můžou bránit také hadrakoulemi, podobným způsobem jako "nedesperáti". 
     O pravidlech už raději pomlčíme, vlastně už i o celé hře. Nutno ještě podotknout, že mnoho členů tak krásně běhá a ještě lépe padá na zadek (ovšem to není záležitost jenom našeho oddílového "Padáka" - že Tome?). 
   
Jíťa 
 

3. něco ze sobotního odpoledne a večera  

     Po obědě měla program Jíťa. Rozdělili jsme se do čtyř skupin. Jednu vedl Piškot, druhou Zdeny, třetí Miky a čtvrtou Tesáková. Jíťa dala každé skupině lístečky s kompletní abecedou. První úkol byl složit co nejvíc co nejdelších slov. Další disciplína spočívala v tom, že z každého družstva jeden hráč musel složit abecedu od A až do Ž. Nejtěžším úkolem bylo získávání písmen. Každý hráč řekl písmeno které chtěl získat a pak se do něj musel poslepu trefit tužkou. Potom se všichni přesunuli na chodbu a připravili na poslední soutěž. Museli jsme běhat do krbovky, tam si zapamatovat spoustu písmen , vrátit se na chodbu a zapsat je. Nakonec vyhrálo Piškotovo družstvo. Následovala chvilka volna na převlečení a obutí na ven. Před chatou nám roveři vysvětlili pravidla bojovky. Rozdělili jsme se na červený a černý. Každé družstvo rozmístilo na svém území lístečky s čísly své barvy. Úkolem bylo zjistit co nejvíc soupeřových čísel, aniž by hráče protihráč plácl. Vyhráli černí, protože podváděli. Potom se zahrála bandiéra s oranžovým krystalem. K večeři jsme si upekli párky. Ti co zrovna nepekli, kreslili dům svých snů a potom jej popisovali a vysvětlovali ostatním. Potom byla velice divná hra. Tesáková nám rozdala tabulky a řekla, že si je máme zapamatovat. Jeden potom běžel hodně daleko pro souřadnice. Ty nám pomohly ke složení slova "přátelství". Po ukončení této hry se zahrály lodě a šlo se spát. 
Teo
 
   
 
  zpět na titulní stranu  
 
  na index článků