MIKULÁŠKÝ TURNAJ
	ZDENY

 

Z iniciativy Okresní rady se měla uskutečnit akce pod krycím názvem Mikulášský turnaj a jednalo se tedy o turnaj ve vybíjené. Téměř do poslední chvíle jsme byli napínáni, zda se akce vůbec uskuteční, protože byly problémy s tělocvičnou. Ale nakonec to vyšlo a my jsme se mohli sejít ráno 5. prosince na vlakovém nádraží. Ne, nebojte se, nehráli jsme na kolejích, ale cestovali jsme do Žďáru, kde měl náš tým nastoupit proti dalším týmům z jiných měst.       Společně s námi cestovaly ještě Berušky, ale nutno říci, že účast moc velká nebyla jak u světlušek, tak u nás. Což komentoval Piškot slovy: "Do háje, hrajou to ve škole, jezdí na turnaje a teď když to maj ukázat, tak sedí doma."       Věděli jsme, že je to tělocvična někde u bazénu, ale stejně jsme chvíli trošku bloudili. Ale to už tady byl Ivoš a pomalu se trousili i ostatní žďáráci. Převlíkli jsme se do cvičebního a vyrazili do tělocvičny. Tam došlo k obvyklým oficialitám, ze kterých bylo nejobtížnější asi rozdělení do týmů, protože se počty nutné k sestavení týmu neustále snižovaly.       Nakonec to dopadlo tak, že Žďár postavil jeden tým v kategorii skautů a myslím že tři v kategorii světlušek (to už nevím jistě). Ve skautské kategorii jsme postavili dvě družstva a už jsme se nemohli dočkat zápasu. Musím ještě zdůraznit naši strategii na jejímž základě jsme do prvního týmu vybrali ty nejlepší v čele s Piškotem a v druhém týmu s těmi dalšími nejlepšími jsem byl i já.      Jednotlivé turnaje netrvaly dlouho a dopadlo to následovně: hezké třetí místo obsadil druhý tým z Nového Města - myslím si, že byli dost dobří, druhé místo obsadil tým ze Žďáru a na prvním místě opět tým z Nového Města.       Slavnostní vyhlášení, předání pamětních listů, perníčků a putovní trofeje a hotovo. Takhle nějak by skončil Mikulášský turnaj ve vybíjené, který trval těžko déle než hodinu. Ale protože jsme našli hokejky na florbal, okamžitě bylo rozhodnuto pokračovat v načatém dni touto bohulibou činností.       Rozdělení do týmů (tentokráte smíšených) nedělalo nikomu větší problémy a mohlo se začít. Stanovili jsme si čas jak dlouho budeme hrát, ale ten byl asi čtyřikrát prodloužen. Protože se neustále přidávali noví hráči, rozhodli jsme se utvořit víc týmů a jít hrát do vedlejší menší tělocvičny. Tam teprve probíhaly ty pravé a nejtvrdší boje. Zápasy ovšem nebyly doménou pouze kluků, ve velice dobrém světle se ukázaly i holky, za všechny musím jmenovat alespoň Pandu, která proměnila nádhernou gólovou šanci. Tímto zákrokem nám udělala ohromnou radost, protože byl do vlastní branky (ale zase má dobrej způsob na zavazování tkaniček).       Celková bilance dne byla asi hodina vybíjené a tři až čtyři hodiny florbalu. Po dvanácté hodině jsme museli skončit, protože jsme se chystali s Nadějí ještě do bazénu, ale protože byla většina nachlazená a používala i jiných mnohem rafinovanějších omluv (třeba neplavec Jíťa), tak se vydali s Piškotem (který si zapomněl plavky doma - nikoho to zajisté nepřekvapuje) předčasně domů. Zbytek oddílu jsme tedy nadšeně vyrazili do bazénku, na kterej jsem se osobně těšil z celého dne nejvíc.       Vřítili jsme se do vody jako bychom vyrostli někde na poušti, ale ouha, z plánovaného dovádění a ostatních vodních radovánek toho moc nebylo, protože po třech hodinách téměř neustálého běhání po tělocvičně jsme byli tak utahaní, že jsme většinou jen klidně plavali. Ovšem k pár incidentům došlo, ale nikdo pod hladinou trvale nezůstal.       Po hodince rychle do sprch, vyfénovat vlasy, dát si menší občerstvení a na vlak.       Super akce, zdar  Zdeny      PS: To, že je Jíťa neplavec jsem napsal jenom proto, abych ji trochu pozlobil, protože Jíťa dřív plavala závodně a do bazénu se hrozně těšila, ale bohužel to měla z domu zakázané..

   

zpět na titulní stranu

 

na index článků