O víkendu 18. - 20. září 1998 se uskuteční v pořadí již třetí setkání roverů a rangers okresu Žďár nad Sázavou. Tentokrát půjde zas do tuhého, neboť vás čeká výsadek na Krkavčí planetě. Srdečně zvou obyvatelé Krkavčí planety toho času roveři a rangers z Polné .... 
     Vysednout je třeba poblíž observatoře zvané Zhoř - hájenka a odtud Vás již hvězdy dovedou až ke kosmické základně důvěrně nazývané Ochoz. 

     A jak je psáno, tak se i stalo. 18. září vysedáme z auta pana Boudy seniora, zrovna u observatoře hájenka. A pan Bouda senior nám coby rodák z tohoto kraje poví příběh, který se právě v této hájence udál. Obsahově je to vlastně balada, chmurný děj, tragický konec a tak vám ho raději nepovím, abyste se nebáli číst dál. Necháváme se vést hvězdami ke kosmické základně, u které už vyrostly stany různých tvarů. K viděni jsou áčka, kopule i týpí. A v těch stanech R a R různých tvarů a z různých stran. 
     K vidění je Norio ze Žďáru, Dobrodruzi z Jihlavy, my od nás a samozřejmě páni domácí z Polné. My jsme rozbili své ležení na kraji lesa pod výpravovou plachtou, která se nám osvědčila nejen přes noc, ale i při kontrole pořádku, neboť jsme jí zakryli vše co jsme s sebou měli a zatížili proti odfouknutí, porotci to ocenili plným počtem. Vřele doporučuju. A kdože se pod ní v noci převaloval? Dvě Nonpy: Pubu s Verčou a tři Noconi: Bouda, Mládě a ten třetí. 
     A co nás čekalo v této kosmické misi. Tak za prvé rozdělení do tří týmů: Hadi, Myšky, Stouni. Dokonce si pamatuji i náš, tedy Stounský pokřik, zněl: "Kameny se valí světem, kdo neuhne toho smetem." 
     Dopoledne probíhal trénink fyzický - za všechny úkoly uvedu jen stanoviště které jsem nazval středověká mučírna: tam se dřepovalo na jedné noze, drželo na stromě vší silou v objetí s hladkým kmenem a drželo se v každé ruce po kamenu a pokud možno vodorovně a samozřejmě co nejdéle. Po obědě následoval trénink psychický. Dalším bodem je cvičná dráha poslepu. Prokličkovat slalom, zapálit oheň, přeskočit potok, přelézt po natažených lanech. To vše se dá poslepu zvládnout s dobrým navigátorem. My měli Frantu, ten dobrej navigátor byl. Další navigátor byl Bebe. Asi nebyl tak bezpečnej, ale zato byl nejrychlejší. Rozdíl v jejich navigaci byl asi tento: 
     Franta: "Asi čtvrt metru před tebou je potok asi metr širokej. Když se skloníš, nahmatáš kousek od břehu kládu na tu si stoupni a když se trochu odrazíš, tak se určitě nenamočíš." 
     Bebe: "Před sebou máš potok, přeskoč ho! 
     Večer se hraje hututu. V této hře si Pubu vysloužila přezdívku Brutální Nikita poté, co elegantními chvaty poslala k zemi nejprve Bobíka a pak i mne. 
     Večer je oheň. Za tmy jsme odvedeni do lesa a tam nastupujeme do vopravdický rakety a letíme na Krkavčí planetu bojovat s Černými rytíři. Zde musím vyzdvihnout odvahu Boudy a Mláděte, kteří na Černé rytíře zaútočili, aniž existoval způsob jak je porazit. Musím ovšem také dodat, že na ně zaútočili poté, co si je spletli s druhým týmem. Boj trval dlouho do noci. 
     Ráno je k snídani špenát z kopřiv. Ještě dopoledne zvládnem celý výsadek dotáhnout do konce. Ještě před odletem zbývá čas na hututu a přátelskou hádku mezi námi a Poleňskými o to, které město je lepší. Nemusím vás snad seznamovat s výsledkem, ten je zcela evidentní. I když kluci z Polné měli také silné trumfy v rukávech. Za všechny tento: "A k nám do Polné přijel i prezident Tomáš Garique Masaryk. A víte co dělali poleňáci, házeli po něm kameny!" 
     Nó, to se jen tak nevidí. To je fakt. 
     Je čas se rozloučit, nejdřív s Jihlavou, pak s Polnou a s Noriem máme společnou cestu do Žďáru. 
     Skončil Výsadek na Krkavčí planetě, skončil III. okresní sraz roverů a rangers. A protože na našem okrese jsou právě tři okresní kmeny a my s tím začali, jednoduchou úvahou přijdete na to, že to, jaký bude ten příští sraz, záleží právě na nás. Zvládneme to? A proč ne, že? Tak po prázdninách se do toho pustíme.