Byl
začátek léta 1968, když u nás v Novém Městě začaly první skautské schůzky
od roku 1950 a kde bylo tolik zapotřebí každého skauta ze starší generace,
aby pomohl při znovubudování organizace. Velmi jsme tehdy ocenili pomoc
a přihlášení se ke skautingu mnoha bratří a sester, kteří začali skautovat
jednak hned po válce a také těch, kteří byli členy již před válkou.
Mezi
ně patřil také Zdeněk Řádek. Bratr, který pomáhal stavět chatu Mercedesku
a také ji znovu obnovovat po válce. Se smyslem pro kolektiv a pro mládež
a využíváním svého technického nadání byl velmi platným skautem nejen při
výchově, ale také při jakékoliv práci. V našem středisku poznal, v období
po válce, také sestru Miladu Zezulákovou, která se mu stala partnerkou
po celý život. Byla to tehdy jedna z prvních skautských svateb. Bratr Zdeněk
se stal v letech 1968 - 70 střediskovým vůdcem. Situaci neměl jednoduchou.
Vzpomínám si s jakým elánem organizoval sběr šrotu, abychom získali nějaké
peníze a budování táborů v Podolí - vždyť tehdy jsme neměli na táboření
vůbec nic. Bez jeho správného fortelu a příkladného jednání by tato činnost
byla stěží uskutečnitelná. A dovedl báječně vyprávět o historii a lidech
Nového Města a to s jakým vtipem! Nezkazil žádnou legraci, ale když bylo
zapotřebí, tak dovedl také důrazně říci svůj názor.
Táborům
mládeže v Podolí zůstal spolu se sestrou Miladou - svojí paní - věrný i
po zákazu Junáka a to po dlouhá léta, kdy oba pomáhali při letních táborech.
V roce 1990 se začínalo ve
středisku znovu od začátku a opět Zdeněk nezůstal stranou a spolu s bratrem
Milošem Messenským, Emilem Staňkem a sestrami Martou Látalovou a Miladou
Řádkovou účinně pomáhali. Dohlížel na řádný chod klubovny na ulici Malá
a pomáhal cennými zkušenostmi při střediskových radách. Jak jsme ho rádi
uvítali na country bálu v Pohledci, kde po mnoha letech zazněl jeho saxofon,
když nám zahrál několik ukázkových evrgrinů...
Zdeňkova
životní dráha se uzavřela 3. ledna tohoto roku a již není mezi námi. Nezapomeneme
na něho a v našich srdcích bude žít dál. |
