Z DENÍKU KŘEČKA
	KŘEČEK

 

Je pátek, bláznů svátek a my jsme se vydali na cestu do Pohledce. Proč právě tam? Přeci je vánoční výprava plná překvapení. Přišli jsme o něco dřív, abychom přichystali až přímo pohádkovou výzdobu. Ze začátku to bylo velice, velice těžké vyzdobit. Nejen že zeď trucovala a my jsme nemohly přibít větvičky, ale lákalo nás cukroví a brambůrky, tak jsme je později ani nemohly vidět. Konečně se výzdoba daří.       Hlavně stromeček byl okupován a taky tak vypadal. Beruščí řetězy byly kam oko dohlédne, svíčky svítily na všech koutech, stoly se prohýbaly pod tíhou cukroví od Berušek. Tak to vypadalo před příchodem Berušek. "Už jdou," zaznělo znamení a co se dalo zapálit se zapálilo. Místnost se naplnila rozzářenými Beruškami. Nevrhly se na cukroví jako my, ale jejich pohledy upoutaly dárky, přímo hora dárků pod stromečkem. Taky celou dobu, co jsme jedly a zpívaly koledy, se ptaly: "Kdy se rozbalí dárky?"       "Jé, tohle je můj." Museli jsme je přímo odhánět. Konečně přišlo na rozbalování. Takovou radost, co jsem viděla ve tvářích všech kolem, jsem hodně dlouho neviděla. To ještě nebylo vše.       Oblékli jsme se co nejvíc to šlo a vydali se na tajemnou cestu do nedalekého lesa. Byla vidět jen naše blikající světýlka. Z naší pohody nás vyrušil cizinec, který nám ukázal cestu k poznání. Vyšli jsme na kopec a uviděli zářivý stromek a kolem něj polokruh světýlek.       Bylo to jako světlo v duši (ale podle mě). Pro jiné tam bylo psáno: "Chraňte svět kolem nás." Nebyl to cíl. Postupně se každá z Berušek vydala po zářivé cestě k tajemnému zvířecímu stromku. Také zvířátka mají něco dostat k Vánocům a tak i dnes. Slyšíme kroky. Neznámá cizinka se objeví mezi námi. Špatnou češtinou nám vysvětlila co tu dělá a seznámila nás s medvídkem Tedíkem. Tkanička, Šídlo a já jsme se nenápadně vypařili. Museli jsme se rychle dostat do KD, abychom připravili scénku. Bloudili jsme,  až když jsme byli na silnici, uvědomili jsme si, že tam je náš cíl. Jen tak, tak jsme to stihli sehrát (Josef - Tkanička, Marie - Alka, Anděl - Šídlo, Žebrák - Já a samozřejmě Ježíšek - panenka). To se nikdo nesmí dozvědět, ale Berušky nejvíc zaujal žebrák. Poskládali jsme se ke spánku a spali jak dudci.        Buch. Probudila mě rána. "Mě se vylil čaj?!" začal rozruch kvůli louži. Za chvíli, řach. Větvička ze zdi spadla. Ajaj, to asi není sen, ale ono je ráno. Kdo spal, byl už dávno vzhůru a tak jsme zkazili RG radost z budíčku. Neměli koho budit. Jen jak jsme se protáhli vyklidili jsme lože. Začaly se shánět peníze na letenky na Aljašku. Já samotná jsem se stala knoflíkářkou na půdě a jen jak se obě skupiny vytratily, hupky, dupky do kuchyně, kde jsem se nechala vykrmit od Berušek. Nevím, jaký to bylo jinde, ale všichni si koupili letenky. Ani jsme se nenadály a už tu byli skauti z Naděje a tím nás vystrnadili ven. Zahráli jsme si pár her a hurá domů. Chudák Tedík, ten musí být utahaný, cestovat z náruče do náruče.

 

zpět na titulní stranu

 

na index článků