 |
ZIMNÍ TÁBOŘENÍ |  |
| MIKY, PUDIL |
|
|
ZIMNÍ TÁBOŘENÍ | |
| MIKY, PUDIL |
| Listuji
babiččiným kalendářem. Co stránka to sedm řádků a jedna kytka. Ten kalendář
je plnej kytek. Kéž by takovej byl i celej rok, rozdělený v tom kalendáři
podle přesných pravidel do necelejch 53 týdnů. Co stránka to jeden týden.
Co týden to sedm řádků a jedna kytka. Sedm řádků jako sedm dnů. Každý má
své číslo a své jméno. První je pondělí, po něm hned úterý, následuje středa.
Mezi středu a pátek se musí vejít dvacečtyři čtvrtečních hodin. Pátek je
vystřídán sobotou a tak dál až do dne nedělání - neděle. Jó, kdybych byl
Robinsonův Pátek, to bych měl každej tejden svátek a protože jsem Michal
to bych měl mít nárok, jenom na jeden svátek za rok? Protestuji! A vůbec,
podle mýho se den sváteční ode dne všedního nepozná podle barvy v kalendáři.
Co černé je to všední a co barevné to svátkem je? Ne, ne. Mě je svátkem
každý den, v který si večer před usnutím můžu klidně řict: "Teda, dneska
to stálo za to!" Né datum, ale události, činy a zážitky činí den svátečním
či všedním. Na ty první pak rád vzpomínám a jsou mi posilou pro ty druhé.
Víte, kdybych si psal svůj osobní kalendář, jen tak pro sebe, udělal bych
365 řádků, každému dal číslo a jméno. Kupříkladu na první řádce by byla
jednička - pátek - leden - rok 1999. A dál bych si do těch řádků vypisoval
co mě čeká, to abych náhodou nezapomněl a taky co jsem opravdu prožil,
to abych si lépe vzpomněl. Teprva pak by přišla na řadu červená pastelka,
která by vybarvila všechny dny kdy žít bylo svátkem. Mít teď po ruce takové
kalendáře posledních čtyř let a chtít si prolistovat místy, kde se to červená
jak záhon tulipánů zjara, otevřel bych je třeba v srpnu - době táborů nebo
na dnech ze sklonku prosince, doby kdy se loučíme s rokem starým a vítáme
mezi sebe nový.
Tak zrovna v těchhle místech by bylo v kalendářích z let 1995, 1996, 1997 a 1998 napsáno něco jako: svátek roverského kmene NOCON, zvaný zimní táboření, svátek pořádné zimy a štiplavého kouře, svátek zmrzlé vody a Rychlých špuntů, svátek bobování a sjíždění lanovky, svátek stále hořícího ohně a silvestrovského ohňostroje, svátek stínového divadla, svátek zlomeného nosu a "zlomené" Pubu, svátek klouzačky a paštikového fotbalu, opékanýho masa a bramberců, dlouhého povídání, zpívání "našich" balad a nástupových písní, zkrátka svátek studených nocí a hřejivého smíchu. Teď vám na chvíli půjčím mé oči a vzpomínky, abyste zahlédli alespoň trošičku z toho, co jsme vyváděli letos. Vlastně i vloni. Zimní svátek RS NOCONTakže na boby se práší někde ve sklepě a my můžem bobování vyškrtnout z našeho repertoáru. Bohužel, není to jediná tradiční zábava zimního táboření, s kterou se musíme rozloučit. Prach totiž usedá kromě skibobů i na hup-cuk, což je nárychtuňk, který se okrajově používá na zvedání motorů, ale hlavním posláním tohoto stroje je řádné vypnutí lana za účelem vytvoření príma lanovky. A že ta naše osmdesátka byla príma. Letos jsme hup-cuk nesehnali, takže už nás nečeká obléknutí do sedáku, vylezení na strom, nasazení kladky, zacvaknutí karabiny, výkřik GERONIMÓ a pak už jen "divoká" jízda vzduchem. Sbohem lanovko, nezapomeneme. Nečeká nás to, čeká nás něco jinýho. A ptáte se čtvrtým pádem koho, co čeká něco jinýho? No přece nás kluky z kmene NOCON, co spolu chodíme na zimní táboření. Dneska (29. 12. 1998) nás po zmrzlém poli kolem Nové Vsi směrem na Podolí mašíruje deset. Tim, který kvůli tomu přijel až z Golčasu, tedy z Golčova Jeníkova. A kde je Tim, tam většinou nechybí Pudil a Pája. Pájis jako obvykle ve svém výpravovém kostýmku - hnědé kanady, záplatované rifle, modrobílej svetr a maskáč. Na hlavě vzorná patka a v řeči patrný přízvuk. Dál je tu Mužík, kdyby byl sníh, určitě by jel na lyžích. Nemohu nevzpomenout na jeho dva předloňské sjezdy lanovky. První dokupy s Bejkinem a lyžemi na nohou, ten druhý jen v kraťasích a beranici (kuriózně umí sjíždět lanovku ještě Pubu, ale na to raději nevzpomínat). Další v řadě jsou "maskáčová" dvojčata Piškot a Zdeny probírající poslední díl Brutální Nikity. Nejmladší z nás je Dutch, ten ještě neví co ho čeká, stejně jako Mejša, který už jistě stepuje na tábořišti, protože je z Bobrový, což je nesrovnatelně blíž. Tak to jsou naši benjamínci - ale nemusí se ničeho obávat, když jim bude zima, dáme jim "deku". Od nejmladších k nejstaršímu, tím je Mládě. Když se kouknu na něj v jeho snowboarďácké čepici, vůbec mně nepřipadá starej. Pak jsem tu já, ale kdyby na mně kluci ve své dobrotě nepočkali u klubovny, tak jsem někde půlhodiny za nima, ó díky, pánové, za vaši shovívavost k mé nedochvilnosti. V okruhu jednoho kilometru s námi jde ještě Buin the king - česky Bouda. Trochu zaboudil, teda zabloudil. Cesta byla plná srn. Kdyby bylo tolik sněhu co srn, můžeme stavět iglů. Každou chvíli kolem nás proběhne osm kousků, někdy dokonce i šest. Běhaly jak o závod a my je povzbuzovali jak českou olympijskou výpravu. Stanuli jsme na tábořišti. Nejdřív si musíme zajistit přežití, což obnáší postavit týpí, postavit postele, rozdělat oheň, nanosit dřevo a vodu a nakonec připravit něco na zub (nemyslím plombu). Tak se do toho pustíme. Natahat tyče a palety od Sedláků, u toho se člověk zapotí. A rovnou tam poprosit o vodu, mám štěstí, né snad, že bychom se báli, že vodu nedostanem, za tři roky jsme si zvykli, že Sedlákovi jsou na nás hodní, ale štěstím je pro nás skutečnost, že se nesetkáváme s jejich pejskem tváří v tvář. Je to kříženec vlčáka s nějakou velkou potvorou a má na svědomí už pár kolemjedoucích cyklistických trikotů, nebo spíš kalhot. Týpko jsme postavili na první pokus. Obávám se však, že kvalitu stavby bychom uznali za dostačující i v případě, že by stálo vzhůru nohama, růžicí dolů a to při představě bourání a znovustavění. Na stavbu postelí už máme také osvědčený postup a myslím, že jen nevím, zda by jim tam povolili místo matrací čerstvě dotažené smrkové větve, místy se šiškama. Ták, zbývá ještě postavit rošt, na něj hrnec s gulášem, pod ním zapálit nehasnoucí oheň, nanosit pořádnou fůru dřeva, vyvěsit vlajku speciálně vytvořenou pro tuto příležitost a co nám chybí k živobytí, nic. Jsou před námi skoro tři dny, ve kterých můžeme vyvádět skoro co chceme. Jen to bobování a lanovku musíme oželit. Bez bobů a hup-cuku se můžeme jít leda tak klouzat. A proč né, vždyť Mejša při čekání na náš příchod nezahálel a už zde stačil objevit mrtvou ondatru a jednu velkou zamrzlou kaluž, na klouzání jako stvořenou. Zkouší se různé postoje a kombinace, srandovní je závod z nízkého startu, moc mě nebavila akorát hra, kdy se roveři postaví do kruhu, vyberou jednoho a toho si to v tom kroužku hází. Snad vám nemusím dlouze vysvětlovat, proč mě nebavila. Co mě bavilo náramně, byl fotbal s paštikou, bez pravidel a na ledě. To byly bitky, to byly humory. My slabší jsme se neohroženě dávali Timurovi či Pudilovi na hraní a tím odlákali pozornost od spoluhráče, který se s paštikou u nohy řítí rychlostí 5 kroků za minutu (na ledě to jde jen stěží rychleji) na soupeřovu bránu s úmyslem vstřelit gól. A jako minulý rok při fotbale s míčem a bez ledu tak i letos platilo, že ve všech zápasech zvítězili "borci" z kmene NOCON. Od klouzání přejděmež k pytlování, neboli zdolávání kopce za využití nízkého tření mezi igelitovým pytlem a trošičku zasněženou trávou. Ale jo, docela to jelo. Jen dole jsme si museli dávat bacha na stavby pana krtka zvané krtince. Možná mi to nebudete věřit, ale mnozí z roverů zde v sobě objevili nebývalý zájem o hvězdy. Po jednom z dojezdů na pytli zůstali ležet pod kopcem, koukali na oblohu a povídali si o hvězdách, představovali si jak se rozjíždí Velký vůz, jak se vyboural a jak ... . Dál je to roverský tajemství. Byli jsme se samozřejmě mrknout i na Zubíku. A i když zimy nejsou co bejvaly, přece jen tam bylo daleko víc sněhu než v létě. Tam už s námi byl i Kajman, který zaplnil prázdné místo po Mužíkovi, který ho uvolnil. Ve zkratce řečeno ten první přijel, ten druhý odjel. Snad abych vás přestal tahat po venku a pozval vás na posezení u tepla. Jako že jste zaškrábali na plachtu a jako že my řekli "hau". Odhrnujete dveře, lining a spatříte to útulno, které by někdo neznalý věci mohl nazvat "palubním olejem" (na vysvětlenou: pokud chcete vědět co je myšleno palubním olejem, přeložte si tato slova do němčiny a řekněte rychle za sebou). Jedno velké ohniště, jedna velká postel, jedna velká hromada dřeva, sem tam hrnek (nejoblíbenější byl ten Zdenyho, respektive jeho sestry Lenky) sem tam ešus a prut na opékání, spousta bot - kanady, goráče, Pudilovy Arktidy, várnice s vodou, červený lavor coby spižírna. Vše je pokryto vrstvou všudypřítomného popela. Mezi lžícemi se povaluje papír popsaný čísly, to si jen Timur hrál na hlídce s matematickými příklady, bez kterých se neobejde ani v čase prázdnin. Další z "vědců" - bouda se při hlídce pokoušel o termojadernou reakci. Zatím se mu to nepovedlo, snad příště. Zvláště na Piškotově posteli by se daly nalézt hrací kostky a figurky, jeho postel byla casinem. Tam se nejčastěji sváděly bitvy v Člověče nezlob se a když Mládě hodil v sázku "blonďaté" čokoládové figurky to potom hra dostala grády. Hrála se i dáma, kostky a taky nová společenská hra jejíž název by se dal přeložit jako "plantážníku, nezlob se". Silvestr nebyl letos tak bujarý jako jindy a toho jídla - co zbylo. Hlavním chodem bylo dobře naložené maso (naše poděkování Rouskům) a Mejša si při této příležitosti vysloužil účast na příštích tábořeních, protože jako kuchař se osvědčil. Ohňostroj byl opět v režii Mláděte, který si tentokrát pořídil i zápalnou šňůru. Ze světelných atrakcí se u nás těší největší oblibě tak zvaná "římská svíce", jelikož se jí dá střílet po ostatních. Půlnoc. Rychlé špunty tečou proudem a hurá na Hrádek. Vlastně to zas takový hurá nebylo, vypadalo to, že se k vrcholu vydají tak tři, čtyři ale postupně ostatní dokazovali že nejsou žádný ořezávátka až Mejšovi nezbylo nic jinýho než zavolat z týpí: "počkejte srabi, to du taky když dete všichni". Vyběhnul za námi, zanechav v týpí jen topiče Dutche. Je tu nový den a navíc i Nový rok. Odpoledne je louka zase prázdná, jen tam pod křovím je znatelný kruh. Památka na to, že pár kluků zde prožilo pár "svátečních" dnů. Posledních dnů roku 1998. To zas bylo buhehe. Ještě dopoledne naskákali na korbu malého náklaďáčku, který řídil táta jednoho z nich. Pán, kterému patří jejich dík za jeho pomoc. Za pár chvil stáli u skautské klubovny, kde to vlastně všechno (ale opravdu Všechno) začalo. Jen Mejša už asi stepoval doma, on je totiž z Bobrový a má to nesrovnatelně blíž. Pánové, až se opět někam vydáme a já opět nepřijdu včas na sraz, postůjte prosím chvíli, ze srdce nerad bych přišel o naše roverské svátky, určitě už za vámi běžím a řvu: "Počkejte srabi, du taky." P.S:
Všem co si rozumíme, přeji LM 99
Miky
To byl článek, co? Málem při něm
padl rekord a možná nejen jeden. Tak předně Mikymu trvalo rekordně dlouhou
dobu než jej odevzdal. Se svým slovem chlapa propásl asi tak pět termínů
k odevzdání a když mu Piškot začal rozzuřeně vysvětlovat nový význam zkratky
MPZ - Mládě, Piškot, Zdeny - tak Mikyho zoufalství dostupovalo vrcholu.
A za pár dní potom nám donesl tři papíry formátu A4 popsány z obou stran.
Kdyby trošku přidal, tak mohl trhnout rekord nejdelšího článku uveřejněného
v Okénku, kterým do dnešní doby je Cesta do "BC" v prázdninovém Okénku
98.
Zmiňovaný článek obsahuje 1949 slov což je 11 269 samostatných znaků. Tento "článeček" obsahuje 1928 slov = 11 202 znaků. Vřele děkujeme a prosíme ostatní nesnažte se trhat rekordy, kdo to má potom přepisovat i krátké články mají své kouzlo. Zdeny
Nejlepší roverská akcePopis letošního táboření nechám na jiných, já se zaměřím na pár postřehů. Patrně nejdiskutovanějším problémem letošního táboření bylo připravované rozdělení kmene prý na vysokoškoláky a na ostatní - to mě nejprve jako vysokoškoláka zděsilo ale byl sem záhy uklidněn, že se mnou nikdo nepočítá a můžu opět klidně spát. Pokud jste o rozdělení neslyšeli, nic si s toho nedělejte, protože celá akce je připravována s utajením přísnějším než vyloděníí v Normandii a na veřejnost pronikají pouze sporadické zprávy. Menší kmeny prý budou lépe fungovat, mohou mít lepší komunikaci......hahaha, až to uvidím, tak tomu uvěřím. Jak se zdá, odtrhuje (říkejte si třeba, že kmen se rozděluje na dvě části, já teď nemám na slovíčkaření náladu) se ta část, která vedla letošní tábor v Toulovcích + pár dalších. Jestli jsme se na zimáku na něčem shodli dá se to vyjádřit větou: "To se Komis zas v Šachu namazal a vymyslel takovouhle blbinu" - možná řečeno příliš otevřeně ale rozhodně trefně. Teda abych nepřeháněl, všichni ne - Miky s Mládětem zachovali neutrální postavení. Další kdo nesouhlasili příliš nadšeně byli Bouda s Mužíkem - oba dva hrají na obě strany místy zdařileji než KDU-ČSL - takový ten přístup at´se děje co se děje já jsem za dobře se všema. Nerad bych ovšem vzbudil dojem, že v našem "dokonalém roverském kmeni" (jak ho prezentuje v Praze Bejkin) vládne otevřená nenávist či snad malá válka. Myslím že se shodnu se všemi ze zimáku, že jediné co nás na celém tom štve je to, že se, jak je u nás obvyklé, celá věc plánovala jako spiknutí proti Césarovi, místo aby se to probralo třeba na kmenovce. Je pravda že kmenovka už nebyla ani nepamatuju, ale kvůli tomuhle se snad svolat mohla. Další možností je, že se nic nestane, nebo že to dopadne jako opětovné sloučení kmenů Nocon a Nonpa - celá akce sice proběhla, ale to bylo tak všechno se stalo. Dalším neméně zajímavým tématem byl Drákula, ale kdo tam nebyl ten to asi nepochopí, a kdyby pochopil, tak by se zděsil, takže honem rychle pryč. Mládě s údivem konstatoval, že jsme se letos po celé čtyři dny prakticky vůbec nenaváželi do rangers, což mě po zkušenostech z loňska taktéž velmi překvapilo, i když musím uznat, že v těchto debatách jsem vždy byl nadšeným účastníkem - no děvčata můžete být na nás hrdá. Osobně si sice myslím, že to bylo tím, že letos bylo k probírání mnohem víc věcí a na rangers prostě nezbyl čas, no ale na tom zas až tak nesejde. Dalším důvodem bylo asi to, že letos jsme strávili spoustu času venku - ať už sjížděním kopce, klouzáním po ledě, jumarováním. Všichni jsme byli zklamáni tím, že nám Býk odmítl půjčit napínák, takže z lanovky letos sešlo - Býk totiž na lesní škole absolvoval školení o lanech a dozvěděl se, že naše lana jsou na lanové aktivity naprosto nedostatečná a rozhodl se je tedy zarazit. Musím ovšem na naše vedení apelovat - pokud nám každé dva roky uvolníte odhadem 20000, klidně budeme používat předpisová bezpečnostní lana, ale vzhledem k tomu že se tak asi nestane, musíme dál používat naše stará - můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, ale to bude asi tak všechno, co s tím můžete dělat. Koukám že se mi to nějak zvrhlo ze zimního táboření na roverské problémy, no ale ty k němu letos celkem nerozlučně patřily takže se s tím zdá se nedá nic dělat. (tak mě napadá, zajímalo by mě kolik lidí si teď o mě asi myslí, že jsem blbec) Pudil
|
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |