Tak takhle nějak to vypadalo v úterý na tratích Ochozy, když největší návštěvnost tvořily školy. Samozřejmě skauti se vetřou všude a tak opustili kolektivy svých různých škol, tříd a utvořily vlastní skautský celek. No a takhle to tam nějak vypadalo. A zrovna jsem tento článek přepsal a už u mě zvoní bratři Křížovi. Teo nese článek za Jeleny a Míša ještě jednou Zlatou lyži, kterou mu zadal Piškot. Asi očekával, že jeden z pisatelů zklame, ale Čiky jeden z našich nejvěrnějších pisatelů to rozhodně nebyla a ani Míša. Takže kamera, klapka a jedem. Zlatá  lyže podruhé: 

     V úterý 12. 1. se jela třicetikilometrová trať. Všechny školy  v ten den neučily a šly povzbuzovat svoje oblíbené lyžaře.  
     Zprvu jsem myslel, že to bude nuda, ale to jsem ještě nevěděl, že se nás sejde tolik ze skautů. Byli to : Teo, Tesák, Piškot, Čiky a já. 
     Koupili jsme si seznam závodníků a vyrazili ke tratím do lesa. U tratě už bylo spousty diváků, kteří řvali na lyžaře: "Hop, hop, hop." 
     A tu se nám vyplatilo mít seznam. Přečetli jsme si číslo závodníka a podívali jsme se do seznamu jak se jmenuje křestním jménem. Nic nepovzbudí lyžaře víc než jeho křestní jméno - to byla naše teorie.  
     Až jednou jel švédský závodník. Začali jsme na něj křičet tak, jak jsme to viděli napsané, ale on se začal smát. Nejprve jsme mysleli, že se mu to líbí a že je potěšen, ale později nám došlo, že se směje nám, jak jeho jméno vyslovujeme špatně. 
     Já a Teo jsme fandili Norům. A tak nám bylo hrozně líto, když Björn Daehlie dojížděl cílovou rovinku a 5 metrů před cílem spadl. Chvíli byl ještě první, ale potom ho předjel Michail Botwinov o 1,3 vteřiny. 
     Závod se mi velmi líbil a těším se na další rok.