Tábor za odměnu, 
či tábor pro všechny?		 OKÉNKO, titulní stránka
 
     Tábor za odměnu? Tak se jmenoval článek z březnového čísla Okénka roku 1998. Zamýšlel se nad podmínkou pro všechny z I. oddílu Naděje, kteří by chtěli jet na letní tábor. Podmínka zní 75 % účast na setkáních, přičemž dvě omluvené neúčasti rovnají se jedné účasti. Loni se hranice dost snížila, letos tomu tak pravděpodobně nebude. Jelikož se jedná o letní tábor, je to dle mého názoru zamyšlení hodná skutečnost. A proto jsme na činovnickém srazu našeho okresu položili vůdcům otázku: "Co si o této podmínce účasti na táboře myslíš? Praktikujete něco podobného ve vašem oddíle?" 
 
Song (bývalý člen Pražské Dvojky vedené Jestřábem, nyní člen Svojsíkova oddílu):  
     No podívej, u nás ve Dvojce to bylo tak, že když přišel nováček do oddílu 1. června, tak na tábor nejel. Aby měl už určitý zažitý návyky toho oddílu, všechny ty tradiční zvyklosti, aby držel partu, nezkolaboval nebo nezne­ chutil ostatnímu lidstvu na tom táboře veškerej život.  
     Ta účast to bylo u nás zase něco jinýho. Docházková účast byla ctí každého, protože se to bodovalo a měsíčně vyhlašo­ valo a každá družina soupeřila s tou druhou a chtěla být na tom prvním místě. Čili kdo mohl tak na ty schůzky všechny chodil. Tam šlo o takovou prestiž. Soutěž se promítala i na jednotlivce.  
     Chci říct, že to u nás bylo přirozenou cestou, nebyl dán žádný limit. Nebylo to žádné lámání přes koleno.
 
Jirka (okresní tajemník a vůdce vlčat z Polné):  
     Já jsem takovej měkkej vedoucí, tohle bych ve svém oddíle nikdy neaplikoval, protože naopak já považuji tábor za možnost, kdy na ty děti nejvíce působit. Já jsem dokonce udělal i to, že jsem loni vzal na tábor kluka, kterej s námi nechodil rok.  
     Ale zase chápu vedoucího, kterej se rozhodne vzít svůj oddíl pevně do ruky a udělat v něm pořádek a jde tvrdě, ale spravedlivě ke všem. Já myslím, že se takhle může oddíl zlepšit a skutečně pak je tábor brán jako vyvrcholení činnosti a že je to za odměnu.  
     Neříkám ne, ale já osobně bych to neudělal.
 
Ivoš (vůdce okresní rady):  
     My jsme tento případ měli jednou, když jsme asi před třema rokama jeli na vodu a přihlásilo se moc kluků. To jsme dali 80 % a brali jsme to striktně. Kdo měl  třeba 75 % tak nejel. Myslím si, že pokud to všichni ví od začátku, tak není důvod dělat nějaké úlevy. Také záleží na tom jaké ty omluvy jsou.  
     Letos jsme to zavedli také - kvůli vodě, ale procenta nedovedu říci.
 
Kim (vůdce oldskautů v Polné):  
     Má to být trošku tvrdý, ale záleží na tom, jaké jsou ty omluvy. U skautů bych rozhodně učil více tvrdosti v tomhle tom. Protože jestli je to opravdu atraktivní tábor, tak by to skutečně měli mít za odměnu.  
     Rozhodně si nemyslím, že je to tvrdý.
 
Láďa ( vůdce se Svratky):  
     My, když jsme začínali, tak jsme měli něco podobnýho, ale bylo to tvrdší. Měli jsme podmínku 90 % docházky. A člen se mohl přihlásit do našeho oddílu nejdéle v dubnu. Když se přihlásil déle, tak s námi na tábor nejel. Takhle to u nás chodilo ze začátku, potom ten oddíl už tak moc nešel. Kluků bylo míň a pak byly i střediskové tábory a pravidla zanikla. Ale ze začátku, když byla morálka dobrá, tak se to bralo takhle, protože hodně kluků přišlo třeba v dubnu, květnu, hlavně kvůli tomu táboru, protože slyšeli že je to dobrý, tak se chtěli přihlásit. Ale nebyla možnost, takhle jsme tomu zabránili.
 
Jezevec (vůdce žabiček ze Žďáru):  
     Já mám podmínku na účast na táboře 8 schůzek a 6 výprav. A zásadně už nebereme do oddílu děti, které se hlásí do oddílu v dubnu. To jim vždy řekneme, ať počkají do září. Od září si prodělají ty tři měsíce na zkoušku, když vydrží je to dobrý, udělají si Nováčkovskou zkoušku a můžou jet na tábor.  
     Protože ty děcka se na tábor těší a jestliže provede nějakou hloupost, tak se to dá udělat jinak, ale snažíme se, aby na ten tábor jel. Většinou tedy míváme plnej počet - když nejsou nemocný. Během toho roku je třeba nemocnej, nebo rodiče mají nějakej rodinnej podnik, takže na tu schůzku nejde. Ale já si dělám záznam a většinou to vyjde tak, že jedou všichni. Ale zásadně neberu děti v dubnu, protože ono je to tak, že někteří rodiče, jak bývá zvykem, nám vrazí děti čistě na ten tábor a po táboře děti nechodí. Takže se toho vyvarováváme. 
 
Jehlička (vůdce ze střediska Sarensis):  
     Někdo si možná řekne, že je to tvrdý, ale my těch 80 % nejméně musíme splnit. Třeba něco takového, že někdo přijde v půlce roku a řekne, že s námi pojede na tábor jenom proto, že slyšel že je to príma - tak to neexistuje. Už vůči těm druhejm skautům, kteří tam chodí již déle a teď by zjistili, že tam někdo přišel a jel na tábor. Měl nějaká privilegia. Už by v tom něco hledali a třeba přestali i oni chodit.  
     A už takhle z praxe člověk ví co může čekat na rozdíl od nováčků, kteří nedávno přišli. To samé je to s docházkou. Když se stane, že se někdo nezúčastní, tak chceme od rodičů omluvenku. Už se nám stalo, že někdo nesplnil tu docházku, tak prostě na ten tábor nejel. V tomhle jsme tvrdí, protože to jinak nejde i vůči druhým. Ale samozřejmě se musí zohledňovat ostatní faktory - třeba úrazy, dlouhodobá onemocnění atd. Když vidíme, že se snaží a pracuje na těch schůzkách, tak se dá udělat vyjímka. Ale když se nesnaží, nepracuje a nechodí a ještě si vymýšlí, že byl někde u babičky, tak to nelze. Takových případů tu bylo víc a opustili řady. Možná někdo řekne, že je to tvrdý, ale já si myslím, že je to správný. 
 
Býk (vůdce vlčat):  
     Můj názor je jasnej, my jsme se o tom s Montim už bavili.  
     Jedna věc je ta omluvenost, protože já jako rodič to prostě nejsem schopnej kolikrát registrovat, že se někam jde a tak to třeba neomluvím. Kuba si to asi nepohlídá a tím třeba zbytečně ztrácí.  
     Jedna věc je omluvit a druhá, že to opravdu nejde. Když stůně nebo když jsou u těch děcek ze sportovky nějaký důležitý závody. Jenomže vás to prostě nezajímá. Monti zastává názor, že buď bude dělat jedno nebo druhý. A s tím já nemůžu souhlasit, protože oni musí mít možnost vybrat si z velkýho okruhu věcí a činností a potom si teprve vytříbit názor co je bude bavit. Ale to až budou starší (Pepa teď mluví pouze o věku vlčat). Další věc je to omezení toho tábora. Protože oni proto, že nemůžou jet se cítí jako by vyvržený z té společnosti. A kdo nejel na tábor tak se většinou potom už do oddílu nevrátil. Je zde i problém s prospěchem ve škole. Někomu to jde a v pohodě to zvládá a někdo s tím má problémy.
 
Květa (rangers):  
     Mě to přijde už od začátku takový dost tvrdý omezení. Na jednu stranu je to motivace, ale myslím si, že to není nejsprávnější forma motivace. Skauti a skautky by se dali přece nalákat na tábor i jinak než nutností 75 % docházky. 
 
Šerif (vůdce střediska Bílý štít):  
     No, tohle je hlavně věc každého oddílového vůdce. A když vím, že se tato docházka daří i těm našim velkým sportovcům, tak by se to snad mělo dařit i těm ostatním, kteří s tím mají kupodivu problémy, které nejsou asi vnějšího charakteru ale spíše leností či pohodlností. Jestli se přihlíží i k takovým činitelům, jako jsou dlouhodobější onemocnění, či jiné dlouhodobější problémy, tak si nemyslím, že by tato hranice 75 % byla příliš vysoká. 
 
Miky (rover):  
     Docela dost jsem o tom přemýšlel a to v souvislosti s představou, že někomu oznamuji: "Bohužel, ty s námi letos na tábor nemůžeš, protože jsi nesplnil limit, podmínku."  
Mým uším to zní tvrdě a tak jsem si chtěl správnost našeho potvrzení buď obhájit nebo vyvrátit. Stoprocentně se mi nepodařilo ani jedno ani druhé. Jazyk mých vah se ale přiklonil k obhajobě, protože vím, že:  
  - každý z oddílu je s touto podmínkou srozuměn  
  - o účasti nerozhodujeme my, ale každý sám o sobě  
  - minulý rok to valná většina zvládla bez problémů  
  - a opět zkušenost z minulého roku:  
nerozhodujeme jako počítač podle matematického vzorečku na výpočet procent, ale vůdce zná i bere v úvahu všechny souvislosti.  
     Závěrem přání a vzkaz všem z Naděje: Ať se při táborovém budíčku probouzí ve stanech všichni co chtějí zažít tábor! 
 
Mládě (vůdce 3. oddílu Kamarádi):  
     Můj názor na tuto již dlouho debatovanou otázku se dá stručně vyjádřit asi takto. Z hlediska vůdce oddílu to je jen další motivace pro členy oddílu aby se zúčastňovali co nejvíce oddílových akcí. Každý se na to asi dívá trochu jinak, jinak rodiče, jinak vůdce, jinak samotní členové, kterých se to týká.  
     Velice záleží jak oddíl, kde se toto používá funguje. Nemůžu srovnávat 1. oddíl třeba s naším pohledeckým, protože nás je sotva polovina, a abychom finančně zvládli tábor potřebujeme aby na něj jelo co nejvíce členů. I když musím přiznat, že v dobách, kdy jsme měli v oddíle "členy" kteří "skautovali" jen v pátek odpoledne, kdy jsme měli schůzky a ti měli zájem jet na tábor, použil jsem při výběru na tábor podobných prostředků. Takže podle mne je to v pořádku, zvláště když si členové mohou nechat napsat omluvenku, která jim nahradí polovinu docházky z akce které se nezúčastnili. Jaroslav Foglar měl také ve svém oddíle něco podobného. U něj si dokonce promeškanou družinovou schůzku členové doháněli, účastí na družinovce nějaké jiné družiny, sice za nižší bodové ohodnocení, ale s menší ztrátou bodů, než kdyby nepřišel vůbec.  
     I z výchovného hlediska bych řekl že toto opatření má svoje klady. Málokterý člověk si umí uspořádat svůj čas, aby vše v pohodě stíhal, toto je jeden ze způsobů, jak můžeme  svoje členy naučit hospodařit se svým volným časem.  
     Takže já jsem pro. 
 
Bacen (rover):  
     Považuji to za nepochopení. Když už chce někdo vynucovat docházku na oddílové akce,  je lepší motivovat skauty kvalitním programem, než je trestat takovouto nesmyslnou represí. To, že někdo nemá pravidelnou docházku nemusí záležet jenom na něm, a proto nechápu, proč by za to měl být trestán nějakým pochybným zákazem účasti na táboře. Vůdce musí každého posuzovat jednotlivě. S tímto umělým kritériem nesouhlasím. Vyvolá víc hořkosti a zklamání než dobra. 
 
Komis (rover):  
     Systém založený na odměňování funguje vždy lépe, než systém založený na represích. To není pouze můj názor, to je fakt. Zakázání účasti na letním táboře je represí. Tábor by totiž neměl být chápán jako odměna, ale jako přirozený prostředek, oddíl žije společným životem 24 hodin denně, skauti získávají novou chuť do skautského života, jsou nejlépe motivováni pro skautování.  
     Skaut, který se tábora nezúčastní je po prázdninách zcela vykořeněn z života oddílu, jeho nadšení pro skauting je ještě menší než předešlý rok.  
     Myslím si proto, že ti kteří správně vyhlašují tzv. "boj o děti", by letního tábora mohli skvěle využít pro motivaci nečinných skautů: "Chcete-li bojovat o děti, bojujte všemi prostředky!"  
     Podmínky 1. oddílu pro účast na táboře nejsou přísné, přesto si však myslím, že tento přístup je v principu špatný. 
 
Poty (rover):  
     Začnu zeširoka. Myslím si, že každý systém využívající princip "represivních motivace", je obecně špatný: zvlášť když se jedná o skauting fungující jako alternativa volného času. Proč si to myslím: Jestliže nad někým budu neustále držet bič a říkat "Když neuděláš (nesplníš) tohle, nebudeš moci támhleto" apod., tak budu dotyčného špatně vycho­ vávat. Takový človíček je potom zákonitě zvyklý na neustálý dohled vedoucího (velitele vydávajícího příkazy a zákony) a v konečném důsledku se z něj stane nesamostatný člověk, neschopný se sám rozhodovat.  
     Otázka, zda může skaut jet na tábor i bez 75% docházky v sobě skrývá i další problém. Skautík, který ňák chodí,  může být taky skautík na rozcestí, třeba uvažující o vystoupení z oddílu atd. Jestliže takového váhavce "povzbudím" tím, že mu nedovolím jet na tábor, musím počítat s tím, že právě to pro něj může být definitivní impuls, a že ho tím definitivně ztratím. Tábor, vyvrcholení skautského roku, by měl mimo jiné fungovat jako záchranná brzda a ukazatel právě pro tyhle človíčky na křižovatce. Vždyť my přece všichni chceme  "bojovat o děti". Neprohráváme třeba další bitvu?
 
Názor toho nejpovolanějšího:  

Monti (vůdce I. oddílu Naděje):   
     Možná řeknu na začátek hned věc pobuřující. Oddíl, který nedodržuje 75 % docházku nestojí za nic. Proč? Na děti je potřeba v současné době klást větší nároky právě proto, že vedeme o ty děti boj. Myslím si, že těch 75 % slouží i k tomu, abychom ve spolupráci s rodiči a se všemi, kdo se o děti starají, dali jasné signály k tomu, že my stavíme mantinely u výchovy dětí.  
     Je mi jasný, že mnoho dětí je různě vytíženo ve sportovkách, různých kroužcích a podobně, ale myslím si, že se to dá stihnout. Ano, zastávám názor, že je lépe, když se člověk věnuje více jednomu než třem věcem naráz.  
     Uvedu příklad: Například Radar, Tom, Kuty, kteří se věnují tomu sportu hodně, a přesto mají docházku nad 80 %, protože se snaží docházet do toho oddílu a stíhají i školu. Tito se věnují sportu o mnoho více než kdokoliv jiný a rodiče se natolik starají, aby v tom skautu vydrželi, že spolupracují s vůdcem a všechno se to dá zvládnout.  
     Ale když je to rodičům jedno a nesnaží se to dítě podporovat, tak je jasné, že to pro ně bude šok, když se najednou dozví, že dítě celý rok chodí do skautu a pak nejede na tábor protože nemá 75% docházku (ale mají mnoho příležitostí se to dozvědět - o tom dále).  
     Myslím si, že je tady vina nejen dětí, ale i rodičů, kteří dají dítě do skautu a už je nezajímá co se ve skautu děje a jak se to děje. Pokud s tím někdo nesouhlasí, jsem ochoten s každým diskutovat, ale myslím si, že je dobré tomu dítěti tyto mantinely (srozumitelné a jasné pro každého) dát, aby jasně věděl, že musí na sobě celý rok pracovat, protože tábor je věc vrcholná. Je to jako vrcholový sportovec, který se každoročně připravuje, aby mohl dosáhnout vítězství na mistrovství, tak i skaut se musí celý rok připravovat, aby mohl jet na tábor a dobře jej zvládl. Protože i po zhlédnutí videosnímku Amazonia 98 (člověk si na táboře všeho nevšimne) jsem se utvrdil v tom, že skutečně kdo se celý rok nepřipravuje tak tábor velice těžko zvládne v pohodě a v tom kolektivu. Měli jsme případy, že kdo se vyčleňoval z toho kolektivu  v průběhu roku tím že nechodil, tak se vyčlenil z kolektivu samozřejmě i na táboře. Protože tam potom nejsou vytvořeny ty vzájemné vazby a nepůsobí tam to výchovné prostředí družiny i oddílu.  
     Rozhodně to není stanoveno z důvodu motivace, ale bezpečnosti jak toho jednotlivce tak i ostatních v kolektivu, kteří poctivě a rádi chodí na oddílové akce.  
     Takže 75 % docházky v každém případě. Podle mě to vůbec není moc. Protože když rodiče alespoň trochu přihlédnou ke konaným akcím, jejichž seznam jim dáváme na tři měsíce nebo na půl roku dopředu, tak se to rozhodně dá. I když samozřejmě jsou náročnější týdny či měsíce, ale to jen vyjímečně.  
     Navíc je zde systém omluv, kdy stačí říct rádci, že prostě nepřijde z různých důvodů a my víme, že s ním nemáme počítat. Musí to být ale skutečně omluva a ne taková, že se mu nechce.  
     Pokud se rodiče vymlouvají na to, že neví kdy a jaké má dítě akce, tak je to chyba rodičů. Protože to je částečně starost rodičů. Když už jednou dají své dítě do oddílu, tak by se také měli starat o to jestli nemají o víkendu nějakou skautskou akci. Už se mi také stalo, že mi volala maminka, jak je možný, že dítě za celých 14 dní nebylo na žádné skautské akci. A když jsem jí vyjmenoval všechny akce, které se udály, tak se velice divila. Stačí přece třeba zavolat, dojít do klubovny, pozeptat se, podívat se do zápisků z oddílovky, kde jsou akce diktovány nejen pro děti, ale zejména proto, aby i rodiče měli přehled. Když už nestačí seznam akcí, které vydáváme rodičům na dlouhý čas dopředu. Případně se podívat i do Okénka, kde o akcích vychází mnoho článků. Prostě když má rodič zájem, tak si určitě zjistí co a kdy děláme.  
     Máme přece i besedy s rodiči, kde se snažíme vše vyřešit a rodiče informovat. Tam však chodí většinou jenom ti, které tak moc nepotřebujeme a ti se kterými jsou trochu potíže, tak rodiče nepřijdou. A ti co mají vysoké procento docházky, tak je u nich i vysoké procento starostlivosti rodičů. Uvedu třeba Tesařovi, Kutalovi, Křížovi, Veselý, Wolkerovi, Macovi atd. je jich dost.  
     Vždyť když mají  ne  75 %, ale skoro 90 % třeba členi z Bobrové nebo Jíťa ze Slavkovic, kteří mají problém sem dojet. Rodiče je musí neustále dopravovat - to je skautování i pro rodiče. Tak ti co jsou z města a nemají 75 % tak to je jejich ostuda.
 
  zpět na titulní stranu  
 
  na index článků