Blížily se prázdniny (samozřejmě jarní) a s nimi i naše výprava na oblíbenou chatu Baronku.  Odjezd byl naplánován na pátek jako obvykle vlakem. Vlak měl odjíždět v 15.15, ale Mládě se rozhodnul pro bobříka rychlosti (kdo stihne za pět minut do Pohledce, vzít hrnce, vrátit se na nádraží a ještě stihne vlak, tak ten je fakt borec). Objevil se totiž na nádraží těsně před odjezdem, vrazil mi do ruky peněženku s tím, ať koupím jízdenky a připomínkou :"Jestli to nestihnu, tak nasedněte a jeďte do Žďáru, já tam na vás počkám". Dle rozkazu jsem koupila jízdenky a jakmile přijel vlak, tak jsme nasedli a vyrazili.  
U nemocnice se k nám ještě přidala Nika s Bárou a už jsme všichni. Mládě se k nám na nádraží také brzo přidal a později ještě přišel Hynek (doufám, že ho každý zná). Vlak do Skleného jel až za třičtvrtě hodiny. 
      A tak každý různě zabíjel čas. Kluci u automatů a kupováním kukuřice, Jana a já jsme šli obhlídnout školu, kam budu chodit (alespoň doufám). Čas ale utekl docela rychle a už jsme metli na vlak do Skleného. Vyšli jsme z nádraží a první naše kroky vedly k domku správce Baronky, od kterého jsme si půjčili klíče.(ty kroky byly zatím veselé). S přáním, ať se nám tam líbí, jsme už na nic nečekali a šli. 
      Po zhruba kilometru jsme zatím snášeli cestu docela dobře. Ale po dalším půl kilometru to už šlo z kopce (nemyslím cestu). Nakonec jsme se přece jenom po cestě, na které padlo hodně různejch názorů na výpravy (tzv. brblání) došli na naši oblíbenou a hlavně vytouženou Baronku. Každý si vybral pokoj a začal se rozdělávat oheň v krbu a vařit nakonec fakt dobrý  čaj.  
     Potom jsme si rozdělali oheň i v kamnech v našem pokoji, který jsme si zatímco si ostatní opékali párky k večeři docela dobře vytopili, všichni se k  nám po večeři nastěhovali a hráli jsme různé hry a povídali si. Zabalili jsme to asi v půl jedenácté. Nevím jak ostatní, ale jak jsme lehli, tak jsme okamžitě usnuli.  
Vstávali jsme docela brzy v 6 hodin, protože jsme museli udělat snídani. Po snídani jsme umyli a zkulturnili kuchyň a kluci s menšíma holkama dělali dřevo.  
     V 10 hodin jsme začali dělat oběd a Mládě šel s ostatními stavět nějaký příšery ze sněhu. Když byl oběd hotový, zavolali jsme ostatní a ti se vrhli na rizoto.  
Po obědě chytl mě a Janu rapl a když nás konečně pustil, tak jsme uklidili celou Baronku a ostatní šli opět na dřevo. Když nanosili dost dřeva, šli kluci do lesa hrát schovku a holky včetně nás uklízely pokoje.  
     Čas rychle ubíhal a my šli připravit lečo k večeři. Po vydatné večeři nám Mládě četl z kroniky a pak jsme si ještě chvíli zpívali. Mládě řekl, že půjdeme hrát Risk. Hráli jsme v pokoji u holek, kde bylo zatopeno. Zabalili jsme to poměrně brzo, už po deváté jsme šli spát. Padlo ale pět hodin a v našem pokoji se objevili kluci se stupidním dotazem: Jak se to dělá s tím mýdlem? Povolily mě nervy a tak jsem je vyprala ven z pokoje. Každý z nich si vzal (lépe řečeno ukradl) sušenku značky Disko a odešli. V šest hodin jsme šli dělat snídani.  
     Po snídani se už nešlo na dřevo, ale každý si musel sbalit. Mládě nám oznámil, že oběd má být na 12 hodinu a tak jsme raději začali loupat brambory. Mládě vzal ostatní ven hrát nějaké hry. Když přišli, byl oběd již skoro hotový a tak nám Mládě jen pomohl s bramborovou kaší. Oběd jsme stihli přesně na dvanáctou hodinu. Po obědě si musel ještě každý dobalit a převlíknout do teplejšího oblečení na cestu. My jsme kromě toho ještě musely umýt nádobí, podlahy a pořádně uklidit.Když bylo všechno hotovo, Mládě ještě zavřel poslední dvě okenice a hlavní dveře.  
     Nevím jak ostatním, ale mě se na Baronce docela líbilo. Doufám, že až bude Mládě plánovat výpravu na Baronku, vybere jiné prázdniny, ne jarní. 

     Já jen doplním, že letos jsme na Baronce bojovali o každý kousek suchého dřeva, poněvadž před chatou bylo jen pár zachumelených a k zemi přimrzlých polen. Naštěstí se ale  v našem počtu dalo vařit na plynových vařičích, takže jsme dřevem topili jen v krbu a v kamnech v pokojích. I tak ale velká část dopoledního programu padla na zpracování dřeva.  
    Večer jsme se vždy společně sešli v některém z vytopených pokojů k různým hrám. Naučili jsme se v 1. oddíle dobře známé Palermo a nechyběla ani tradiční výpravová soutěž RISK.  
     Opět jsme si obešli rybník a při této příležitosti si zahráli několik nových her v lese. Před chatou jsme zase využívali toho, že byly naprosto ideální podmínky a stavěli různé, jak píše Horma, příšery. Postavili jsme si i samozřejmě bunkr, ze kterého nakonec vznikla klouzačka, na které jsme se dosyta vyřádili. 
     Jak se holky také zmiňují, nejhorší je asi cesta tam a zpět s batohy vidět na každém, že toho má již ke konci "tak akorát". Někteří, zvláště ti mladší vypadají zezadu jako velký batoh s nožičkama, ale je vidět, že jsme si již přece jen zvykli a že žádné velké protesty nejsou.  
     Takže zase někdy na další výpravě.