předem mého dopisu mi dovolte abych Vás co nejsrdečněji pozdravil, nejen jménem mým, nýbrž pověřením celého lesa faunů. Když jste v den, kterému říkáte pátek opustili náš kraj, nebylo nám do řeči. Leckomu se dokonce v oku zaleskla slza. Ovšem to nikdo nechtěl přiznat a předstíral, že mu spadlo smítko do oka.  
V celém lese jsem napočítal přes 147 spadených smítek do oka což by zasluhovalo zápis do Narnijské knihy rekordů, kdyby to byla pravda. Ne smítko, ale stesk to byl a když slzu uronil (a tím vytopil dvě skřítčí vesnice) i obr Mrakotřas, řekl sem si dost takhle to přece dál nejde a všechny přátele jsem sezval na velkou slavnost pod modřín, tam co jsem měl chaloupku.  

     Na začátku hostiny jsem se postavil, aby mě všichni viděli, dvakrát jsem si významně odkašlal, aby mě všichni poslouchali a takto jsem promluvil: "Kamarádi, jistě víte, že nebylo lehké zachránit náš les, synové Adama a dcery Eviny to však dokázali, nezalekli se ani slouhů vládce Běsa ani námahy ani počasí. Teda vlastně se někdy někdo trochu zalekl, ale to se stává. Byli jsme oživeni a to je radostná událost, proto již netruchleme, žijme vesele a na Naději v dobrém vzpomínejme." "Ano, ano." Souhlasili všichni. "Dabů, dabů" zakřičel orlopták. Prý se to naučil od Vás, nevím sice, co to znamená, ale zní to dobře.  

     A jak jsem řekl, tak se i stalo. Přestali jsme truchlit, začali jsme žít a na Vás v dobrém vzpomínat. Strom začal, protože vás vlastně poznal jako první, když jste hasili ohořelé trosky mé chaloupky a bez dlouhého rozmýšlení se rozhodli pomoci, jako jeden muž či žena zvolali: "Aslane, Aslane jsme připraveni." Jezevec čuchomet mlaskal, když  mluvil o Pepínovi, který ho málem "ušunkoval", Medvěd Bručoun zas rád kaviár od Martina a pan Bobr má díky Korbimu zásoby vína na celý rok. Kentaur se usmíval při představě vašich starostlivých obličejů, jestlipak mu není zima. Jemu Kentaurovi, cha-cha. A dryáda, ta přiznala, že zezačátku se velkým obloukem vyhýbala všem dubům v lese. Trošku se totiž obávala, že myslíte vážně slova té písničky, kterou jste jí zpívali" !Před dubem za dubem, tam si na tě počíháme, před dubem za dubem, tam tě oškubem." O slovo se přihlásili skřítci, ve Tulpodi, co mají jen jednu nohu, ale normální skřítci co mají dvě nohy. Prý se jim bydlí moc fajn v těch baráčcích co jste jim postavili. Akorát ti u toho potoka do něj už několikrát spadli, potřebovali by malé schody na břehu. Ti, co bydlí ve křoví, mají za sousedy bažanty. Mrakotřas vzkazuje Rysům, že se jim povedl, až na ten frňák. Takhle obří nos nemají ani obři.  
Nakonec promluvil Orlopták, který celou dobu tiše poslouchal (až na to svolání "dabů, dabů" po mé řeči). Často prý nad vámi kroužil a nahlížel do oken zvědav, co právě děláte. Vyprávěl o tom, jak jste po večerech točili kolem s čísly a chvíli tleskali a chvíli byli zklamaní a nakonec jedni z vás dostali obálku a ostatní křičeli "zájezd, zájezd." Jindy zas pozoroval velké bitvy, které jste sváděly v domě nebo na poli. Prohlížel si obtisky vašich obličejů ve sněhu (hlavně Pepína a Čiky). Divil se nad tím, jaký že to máte prazvláštní zvyk svazovat si před jídlem ruce a trochu vám záviděl ty velké "služebníky", co vás obsluhovali. Uznale hovořil o vytrvalosti družiny Jestřábů a některých Jelenů, kteří se třikrát vydali na cestu, aby našli Aslanův pás. Velkým kulturním zážitkem pro něj bylo shlédnutí vaší divadelní hry. Dodnes mu vrtá hlavou, jak se královna proměňuje ve strejdu Billa. Vyprávěl dlouho a dlouho, pěkně se to poslouchalo.  

     Bylo načase naši slavnost ukončit. Opět jsem povstal, aby mě všichni viděli, opět jsem dvakrát významně odkašlal, aby mě všichni poslouchali a takto promluvil: "Přátelé, rád jsem zas slyšel váš smích a doufám, že nikdo nebude proti tomu, když synům a dcerám (a sestře Lenčině) pošlu zprávu o naší slavnosti." "Ano, ano, pošli a pozdravuj je i naším jménem volali všichni až na Orloptáka (však víte, co ten volal).  

     Jsem u konce svého psaní, přeji vám odvahu na cestě k pěti trůnům Narnie a přeji si zas slyšet váš smích.