JÁ A SKAUTING OKÉNKO, titulní stránka
PUDIL
 

Drobné zamyšlení na zadané téma

     Abych pravdu řekl, nemám nejmenší tušení, proč po mě Piškot chce, abych se zamýšlel nad svým vztahem ke skautingu -  mám takový nejasný pocit, že to bude asi nějak souviset s připravovanou nedělní kmenovkou, na které se má řešit nefungování kmene, ale jistě to nevím, jenže co bych pro kamaráda neudělal, já taková dobrá duše. 
      Pokud někdo čeká, že napíšu, že skautingem žiji, že je pro mě vším, bude patrně zklamán. Na druhou stranu, lidé na kterých mi opravdu záleží a kteří mě znají, ví ,že tomu tak není a že kdybych to napsal, lhal bych jako když tiskne. Abych pravdu řekl, i já jsem už nad svým postojem ke skautingu (roveringu) přemýšlel, a když jsem si seřadil svoje priority, vypadalo to asi takhle :  
  1. žít jako rover
  2. udržet se na škole
  3. skautská činnost - výpravy, krypta, práce s oddílem...
Pokud to někdo nechápe - vysvětlím to trošku názorněji - 1) Žít jako rover - mojí největší prioritou je asi si přinejmenším udržet určitý morální standart který jsem získal díky rodičům, Montimu, Býkovi, Káňatům......-  určité zásady - nepít, nekouřit, nepodrážet kamarády, být upřímný k ostatním... 2 ka je snad jasná a až na 3. místě je skautská činnost. Možná si někdo myslí, že správný rover musí mít 80% docházku, druhý stupeň, tři orlí pera já nevím co ještě  - já si to nemyslím. Abych uvedl několik příkladů - asi dvakrát jsem místo akce Krypty (pražský roverský kmen) zůstal ve škole a pomáhal kamarádce se zápočtovým programem, sice jsem přišel o "skautskou akci" , ale připadalo mi to správnější. Souhlasím s Mikym v tom, že k tomu aby byl člověk "správný rover" nemusel o skautské organizaci nikdy slyšet. Názorným příkladem je jedna moje bývalá spolužačka - neskautka, která pracuje ve Zdislavě - to je podle mě služba s velkým, S, protože podle mého není větší služby než služby bližním - a přece služba má být náplní rovera. Myslím, že je jedno, jestli člověk pomáhá, skautům, vlčatům, postiženým dětem, starým lidem, spolužákům...... hlavní je ta služba.  
      Musím se obdivovat lidem jako Zdeny, Piškot, nebo Číča kteří dovedou obětovat veškerý svůj volný čas pro svoje skautíky, v případě potřeby se vykašlat na ostatní povinnosti, prostě žít 100% skautský život. Pak se ale může stát, že dopadnou jako Miky na škole v budějicích. Dalším takovým příkladem je třeba J. Foglar - celý svůj život obětoval skautingu, celý jeho život byla jedna velká SLUŽBA, ale byl vůbec šťastný??? Bez ženy, bez rodiny - tuhle oběť myslím přinese málokdo, a já vím že já bych to NIKDY nedokázal. Abych pravdu řekl, já jsem spíš opačná strana - všichni víme, jak dopadlo Okénko, když jsem mu šéfoval - tam nešlo o to, že bych ho dělat neuměl, ale prostě jsem mu nedokázal dát tolik jako Piškot se Zdenym - abych pravdu řekl, je to snad věc za kterou se ve svém krátkém životě stydím nejvíc. To je taky důvodem proč si nikdy nebudu dělat vůdcovské zkoušky - ty vlastnosti o kterých jsem mluvil, musí mít každý dobrý vůdce, a není nic horších než špatný vůdce, kterým bych bezpochyby byl.  
      Abych pravdu řekl, děsí mě myšlenka že sedím někdy v 60-ti letech u ohně, obklopen skautíky, kteří mě poslouchají jen proto, že jim to řekl vůdce, a myslí si o mě že jsem senilní dement vzpomínající na svá mladá léta "jóoooo tenkrááááát......." Tohle je podle mě i problém našeho  současného skautingu - "papaláši" kteří skautovali v lepším případě v roce 68, a teď jsou zasloužilí skauti  - nemyslím teď lidi jako Gigant, nebo Balů, ale když jsem slyšel o diskusích ve Svojsíkově oddílu o tom, že by neměli být na táborech skautky a skauti pohromadě, nebo když jsem letos četl na Ranči stará čísla skautingu a viděl, jaká špína se kydala někdy před třemi lety při volbách do Ústřední rady junáka, kde se "znepřátelené strany" na stránkách časopisu obviňovaly z touhy po moci, říkal jsem si no potěš..... Poslední dobou jak se zdá a jak se ukázalo na Mikulášském semináři naštěstí zdá se zavál zdravější vítr.  
      Takhle bych tedy opravdu skončit nechtěl - dovedu si představit, že někdy, třeba, za 5 let, třeba za 10 nebo za 20, až se ožením (teda pokud si mě někdo vezme) uklidím kroj do skříně (kde koneckonců leží i dnes) nebo ho předám své ratolesti a stanu se jedním z rodičů, jako jsou třeba Láchovi, Macovi, Švestkovi a vlastně i moji - super dospělí podporující svoje děti v tom co je dobré a ochotní kdykoliv pomoct. Eéééé to sem nějak odběhl, takže zpátky k tématu.  
      Takže jak si představuji svoji činnost ve skautu a co s nefungujícím kmenem?? No tak to dneska neví asi nikdo. Ale pokud jste si nestačili všimnout, kmen se vlastně už tak nějak rozdělil sám a to na čtyři části - část  která pracuje s vlčaty,část  která pracuje se světluškami, část která pracuje s oddílem (tam snad patřím i já) a část která nedělá nic. Jelikož o tom jak to vypadá jinde zas až tak moc nevím, popíšu vám tedy to co dělám já - abych pravdu řekl, objektivně toho není moc, ale pro mě ažaž. S oddílem jezdím na výpravy, na tábor, a občas se stavím i na nějaké menší akcičce - vlastně když je potřeba, vypomůžu, ale celkem nic moc co? Jenže každý kdo byl na vysoké škole nebo na intru ví, že když člověk na konci týdne přijede, je rád že je doma - kdybych každý víkend prolítal s oddílem, rodičům by se to asi taky moc nelíbilo. Monti mi ale udělal radost když jsme se o tom bavili - řekl mi že je rád že se na nás může spolehnout když potřebuje, a jak sami víte, chvála potěší (to jsem namyšlenej co?) Na druhou stranu (to už je odhadem tak pátá druhá strana) je pravda, že pokud jsem na výpravě, beru Montiho + MPZ jako autority a snažím se jim do ničeho nekecat, a pokud neplácají úplné nesmysly, tak je občas, ale to velmi vyjímečně i poslechnu.  Na skautském táboře je prostě nemyslitelné aby rover spal do 10 a pak se halasně dožadoval snídaně, a myslím, že každý kdo je tohle schopen akceptovat je u Montiho vítán (jen tak mimochodem - problém se spánkem řešíme tak, že si odbydeme budíček rozcvičku, nástup.... a pokud máme volný první program, vyspíme se v něm) Proto všem roverům kteří kritizují způsob jakým Monti vede tábor vzkazuji : Monti je sice autoritativní, ale není hluchý k argumentům a dá se s ním v pohodě vyjít a já mu z velké části vděčím za to, čím jsem. 
     Eeeee zase jsem odbočil, radši toho už nechám dokud není pozdě, takže zase někdy nashledanou.
 
  zpět na titulní stranu  
 
  na index článků