JELENI
	TEO

 

Většina družinovek byla obyčejná. Chvíli se jakoby učilo a potom se hrála schovka.  Ale jedna z nich by přece jen stála za povšimnutí.       Byla do družinovka č. 22  9. 2. Jak datum napovídá byl ještě mráz a plno sněhu. Přesunuli jsme se k rybníku Němec u Třech křížů a hráli hru. Všude byly dvoumetrové závěje. Tu v zápalu boje jsem stoupl kam jsem neměl a spadl jsem ze čtyřmetrové závěje navršené na hrázi rybníka. Dopadl jsem do měkkého.      Ulevilo se mi, ale to jsem ještě nevěděl co mě čeká. Při pádu jsem totiž uvolnil závěj, která nakláněla  a nakláněla, až na mě žuchla a celého mě zasypala. Řekl jsem si škodolibě, že toho využiji. Vyškrábal jsem se nahoru a pokračoval ve hře.       Stačila chvíle nepozornosti a celá družina byla pod hrází a na ní lavina. Začali jsme se strhávat dolů a škrábat nahoru a málem jsme zapomněli na čas.       Provedli jsme ještě "velký družinový skok" provázený "velkou družinovou lavinou" a šli značně promrzlí domů. Tuto družinovku jsme si krásně zadováděli.       Bohužel byla taková poslední, protože po tom propadu na zimním táboře se budeme muset pořád jen učit.

 

zpět na titulní stranu

 

na index článků