 |
LYŽAŘSKÉ ZÁVODY |  |
| MLÁDĚ |
|
|
LYŽAŘSKÉ ZÁVODY | |
| MLÁDĚ |
|
Najít vhodný termín na střediskové lyžařské závody bylo docela problematické.
Jediná volná neděle, kdy všichni mají čas, byla po Country bále a tak bylo
rozhodnuto.
Nevím, kdo přesně s tím přišel, ale padl návrh dát závodníkům místo obvyklých drobných darů pochutinu velice často s lyžařskými závody spojovanou - párek. Návrh byl přijat a tak se již mohly rozdělit úkoly. Řešili jsme jak párky na místě konání závodů ohřát a podobné problémy (přece jenom děláme párkové závody poprvé). Padly různé návrhy typu ohřát párky v kotlíku nad ohněm přímo na místě, což by bylo sice originální, ale s počtem lidí v přípravném týmu jen těžko řešitelné, přes ohřívání u někoho doma až po ohřátí v kuchyni chatkového tábora za Mercedeskou. Poslední návrh se díky Pepovi mohl uskutečnit a tak jsme mohli v neděli 14. února po obědě vyrazit směr chata Mercedes. Provedla se prezentace všech závodníků, rozdala se startovní čísla a mohlo se vyrazit na start. Startovalo se od nejmladších, pak to šlo postupně až po seniory. Trať byla upravená rolbou speciálně pro naše závody a tak se závodníkům určitě dobře jelo. To, že závodili i rodiče a oldskauti, byla určitě pro mladší závodníky velká motivace, vždyť věkový rozdíl mezi nejmladším a nejstarším závodníkem bylo 65 let! Všem drželi palce přihlížející rodiče či ostatní členové oddílu. Že dali závodníci do běhu opravdu hodně, bylo znát z tváří těch co právě prorazili pomyslnou cílovou pásku a rozhodčí jim zastavil čas. Po dojetí závodníků jsme se mohli vrhnout na přípravu občerstvení, na které někteří závodníci již netrpělivě čekali. Já společně s Pepou jsme vytvořili manufakturní výrobu párků v rohlíku na kládách nedaleko Mercedesky. Jak párky chutnaly ví ti, kterým nebylo líno vylézt z tepla domovů a přišli k Mercedesce ať už závodit či jen povzbudit. Původně měly být párky položené jen na krajíci chleba, ale to jsem si řekl, co by to bylo za Párkové závody bez párků v rohlíku a tak jsem v práci vyrobil speciální napichovátko na rohlíky, kterým se dělaly do rozlomeného rohlíku díry, do kterých se zastrčila půlka párku namočená v hořčici. Takže se stále opakovalo rozlomit, napíchnout, namočit, zastrčit a podat nějaké napřažené ruce a pak ke konci i někomu vnucovat. To vše celkem padesátkrát. Ke konci jsme měli s Pepou hořčici skoro všude. Však taky kdyby viděl náš způsob výroby párků v rohlíku nějaký kuchař či okresní hygienička asi by šli oba "do kolen". Ale vše se snědlo, i když jsme museli zrušit původní záměr, že párky budou pouze pro závodníky, protože párky tvořily oproti závodníkům dost velkou početní přesilu. Vše se zapilo teplým čajem z várnice, který připravil Pepa. Mezitím naše výpočetní středisko (Miky a Verča) v zeleném Hubba Bubba dopsalo diplomy a mohlo se jít slavnostně před nastoupenou jednotkou vyhlásit výsledky závodů. Každý dostal speciálně pro tyto závody vyrobený diplom a ti nejlepší ještě dostali originální linoryt. Závody byly ukončeny, nám zbyla příjemná povinnost dopít blahodárnou teplou tekutinu z várnice. Když už jsem se ale ztěžka ohýbal k várnici pro šestý kelímek čaje přišel Jura Kutal s geniálním nápadem a poponesl várnici blíže k zasněžené silnici, po které neustále projížděli nějací lyžaři a začal čaj nic netušícím lyžařům nabízet. Vypadalo to opravdu jako občerstvovací stanice na nějakých dálkových závodech. Většina lyžařů byla vyděšená z toho, jak je možné, že jim z ničeho nic někdo nabízí teplý čaj a ještě ke všemu za to nic nechce. K tomu ještě Jurovy průpovídky a já se mohl strhat smíchy podobně jako když jsem o něco později v "přímém přenosu" viděl jak Mikymu praskly na onom místě (myslím tím, tam kde končí záda a nejsou to ramena) kalhoty právě v době, kdy se ohýbal pro sněhovou kouli aby jí obdaroval některého ze svých protihráčů. Takže díky Jurovi se vše dopilo a ještě jsme se perfektně pobavili. Nakonec před Mercedeskou zbylo ještě několik lidí, kterým se očividně nechtělo domů a tak se mezi nimi rozpoutala sněhová bitva, při které Mikyho kalhoty utrpěly výše uvedenou újmu. Nakonec jsme ale dostali rozum i my a šli jsme domů také. Cestou jsme ještě pomohli jednomu Brňákovi vytáhnout auto ze škarpy a došli i když trochu mokří, ale určitě spokojení domů. |
||
| Na
závěr uvádíme výsledkovou listinu:
|
||
| Světlušky:
1. Kiwi 2. Hanča Vlčata:
Skauti:
Skautky:
|
||
| Za OS a rodiče
soutěžili tito závodníci:
Pepa, Miloš Nejedlý, Šerif, Miloš Polnický, Kašty st., Emil Staněk Doufáme, že se příštích párkových závodů zúčastní větší počet závodníků a že to nebude jen díky párkům, ale i chuti si společně zazávodit. |
||
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |