POKOJ ČÍSLO SEDM
	MIKY

 

"Jen aby se ten náš kluk nechytl ňáký špatný partu." - toť povzdech mnoha dospělých strachujících se o své ratolesti. Jestli tento článek budou číst moji milí rodičové, možná jim už nevymluvím, že ta parta, které jsem se chytl já není zas tak špatná, jen je trochu zvláštní. No posuďte sami.       Na Rančířovské faře je spousta dveří, některé otvírat smíme jiná, jsou pro nás zakázaná, něco jako v té pohádce o 13 komnatách. a takovou třináctou zakázanou komnatou je pro skauty pokoj číslo sedm. Důvod je nad slunce jasný - bydlí v něm roveři + ranger. A to je ta parta, kterou mám na mysli. Dovolte abych vás s nimi postupně seznámil.       Vezmeme to hezky popořádku od nejmladšího.        Tím je Mejša. Patří k němu zelená vesta, černá bejsbolová čepice a papírový had, kterého si sám vyrobil, a pak ho všude plazil opakujíce přitom hlásku "ss". Jako benjamínek se ještě lecčeho obává, zde měl například velký strach z toho, že na něj vyjde služba v kuchyni, zrovna když v jídelníčku bude puding a on ho připálí.        Druhou nemladší z osazenstva "sedmičky" je Tesis. Ráda se s oddílem podělí o vše, co ví (snad aby to nebylo překvapení). Pokud si ovšem není jistá, poradí se s Vojtou. Sama o sobě tvrdí, že je "fixlá" čili nelechtivá. My jí to však nevěříme, ostatně přesvědčila nás o tom i, jak bych to jen řekl, zkrátka "loužička" na posteli a jejích kalhotách, což je dostatečný důkaz lechtivosti. (Samozřejmě dělám humory, ta loužička tam sice byla, ale ne z oné tekutiny jak si asi myslíte. Nyní už přesně nevím jak vznikla.) V pexesu je však nejlepší (zatím).        Pizzi je o něco starší, což se projevilo tím, že mu z ničeho nic začaly růst "fousiska a kníry" (jen za mírného přispění Zdenyho, Páji a barevných fixů) Pizzi je přední odborník oboru topení uhlím v kamnech.        Piškot - to je náš profík, profík - ibuprofík. Místy ho neposlouchala hlava, a tak v programu Voda navrhoval zbořit most a zcela zřetelně viděl světlušku létající ze strany na stranu (samozřejmě, že byl jediný, kdo ji viděl).        Pája - táborový nákupčí a cestovní kancelář. Menší problémy mu dělá diakritika a tak o prekérní situaci nebyla nouze - stačilo oslovit Tesis jeho oblíbeným "příšerko" a zapomenout přitom háček nad s.        Pudil - stýskalo se mu po škole a tak si tam (tzn. do Prahy) během týdne odskočil, zřejmě se však na hodině neprobíralo, kterak se otvírají zamčené dveře a tak Pudil vymyslel vlastní metodu spočívající v dostatečném rozběhu a pevné noze (chudáci futra).        Zdeny našel zalíbení ve "velkém třesku" a neustále střílel z poplašňáku nebo kamen.       Občas také mával zapalovačem se slovy "Brusel, Brusel" a nedpustil si své oblíbené lechtání a ťukání na rameno. Velkou část dění na Ranči pozoroval přes objektiv (nebo jak se to jmenuje?) své kamery. Toť ve zkratce vše o mých kamarádech.       Posledním obyvatelem pokoje číslo sedm jsem byl já, takže zde byl k nalezení i někdo zcela normální.

 

zpět na titulní stranu

 

na index článků