SPORTOVNÍ DEN
	PUBU

 

Konečně je sobota, což znamená, že je 6. den v týdnu a šestý den v týdnu je před sedmým dnem a před prvním dnem v dalším týdnu. Tak abych to zkrátila, je sobota a k tomu 12:00.      Stojím před klubovnou a přemýšlím, zda vůbec někdo přijde. Najednou slyším auto. Vyběhnou z něj Berušky a za nimi maminka. Tentokrát už předem přemýšlím, na kdy jsem si usmyslela návrat ke klubovně a už předem hlásím, že Berušky přijdou v 16:30. A tak už snad maminka bude vědět, kdy si má vyzvednou své ratolesti a nebude zbytečně čekat 1 hodinu před klubovnou.      V dálce vidím další auto, tentokrát bílý favorit, což znamená, že jede Hanča a Áďa. Za chvíli přibíhá udýchaná Eliška a Kiwi a sdělují, jak to všecho nestihly. Jsme všichni a vyrážíme směrem k viaduktu. Při cestě nás však u rybníka zastavily labutě a kachny. Berušky vytahují své svačiny z batůžků a začínají krmit naše vodní ptactvo. Jak je tak krmíme, zjistíme, že jedna labuť je až z Prahy.       A co tady dělají labutě z Prahy diví se Berušky. Když labutě snědly beruščí svačinky, vydaly jsme se dál cestou necestou až k viaduktu. Při cestě jsme si vysvětlily, co se bude dít, a proč se to bude dít a že budou hodně sportovat.      Berušky byly tak aktivní, až byly od hlavy až k patě špinavé od bláta - viď Kiwi. Jak tak čas letěl, bylo 13:50, což znamenalo, že je čas uchýlit se k Mercedesce, kde se konal tradiční jarní běh Ochozou. "Připravit, pozor, teď" - malé nožičky se rozkmitají a běží a běží a běží až do cíle. Naše Beruška Eliška doběhla druhá, Áďa byla čtvrtá. Stříbrné místo v běhu jsme obsadily, bohužel zlato a bronz nám unikly. Ale to nevadí, příště se nám to třeba povede. Vždyť všem závodům není konec.      Tak už jdeme domů. "Né ještě né..." Tak jsme před klubovnou vytáhly ještě křídy a já jsem si zavzpomínala na svá mladá léta, kdy jsme skákaly panáka. A pak už se opravdu muselo domů.

 

zpět na titulní stranu

 

na index článků