|
Jak jsme se včera dozvěděli z večerního čtení, červenka umí provázet lidi.
Na rozcvičce jsme proto sbírali její pera. Byla různě hodnotná, ale všichni
brali všechno. Byla tu i pera s písmeny, ale ta neměla žádný význam. Po
snídaní a po hygieně jsme se dozvěděli o tom, že nejen Tumnus zkameněl,
ale byl i rozbit na dvacet částí. Abychom ho mohli sestavit, udělali jsme
si plán. Jeho části však byly rozmístěny všude po budově a my je museli
hledat. Jedna část zapadla do trubky, ale naše to naštěstí nebyla. Po svačině
jsme šli hledat opravdové části těla. Ty ale střežili Desperáti. Trvalo
velmi dlouho než jsme získali všech dvacet částí. Potom jsme se s
vozíkem, na kterém se pan Tumnus vezl, vrátili zpátky. Ještě se samozřejmě
musí oživit, ale na to se musíme posilnit. Špagety se k tomu velice hodily.
Po obědě se v poledním klidu chystala scénka na čtvrteční večer. Poté,
co jsme se sešli v hlavní místnosti, nám řekli, že každý musí
Tumnusovi dát přírodninu, podle které by získal nějakou dobrou vlastnost.
Já jsem mu přinesl jehnědu, symbol života, aby jsme ho dokázali vůbec oživit.
K oživení je potřeba kouzel a roveři usoudili, že čarovná básnička je to
nejlepší. Tak jsme lítali po blízkém i vzdáleném okolí a hledali sloupy,
které tuto básničku znali. Bylo jich pět. Básnička zněla:
Ve jménu Aslana. Než se ráno s šerem sejde
ať z kamení Tumnus vzejde.
Pane Faune ožij zase
a pomož nám v těžkém čase.
A pak toho Běsa
vyženeme z lesa.
Zlo již více nesmí v naší zemi být
a tvorové lesní budou v dobru žít.
Když
všechny družiny znaly celou básničku vyšli jsme po cestě, kterou si Piškot
pamatoval ze svého snu. Došli jsme až k rybníku, kde jsme za zvuku básně
házeli kusy těla do vody. Za chvíli z čepu vylezl Tumnus. Byl malý a na
hlavě měl právě tak malé růžky. Celý byl porostlý kožešinou a stále si
šlapal na svůj dlouhý chlupatý ocas. Pak jsme ze svého středu vybrali nerychlejšího,
byl jím Piškot. Ten vyběhl na kopec a my dostali od Tumnuse za úkol ho
chytit. Všichni vyběhli nahoru a Piškot proběhl dolů. Tam jsme ho s Teem
chytili a za pomoci ostatních položili na lopatky. Potom jsme se už vrátili
do ranč. Po svačině nám Monti něco pověděl o Svojsíkáči, zejména o nových
pravidlech. Pak jsme si s Mikym povídali o škole. Který předmět bychom
zrušili, jaké taháky jsou nejlepší atd. Pak už jsme šli spát. Ale ještě
předtím Lucinka. |
