Poprvé na tomto táboře byla klasická rozcvička. I když klasická moc nebyla,
Když rozcvičku vede Jíťa, jako klasická nikomu nepřipadá. Vyběhli jsme
za potok na louku a tam jsme se chvilku rozcvičovali. Potom jsme hráli
Bandieru. Po chvilce hraní jsme měli změnit čísla, ale obě strany to nechaly.
Proto jsme zase museli měnit. Soupeř tentokrát změkl a čísla vyměnil. My
jsme zůstali u svých. Nevíme kdo vyhrál, protože to nikdo nepočítal. Po
snídani přišla obávaná chvíle. Při nástupu si Monti odskočil zkontrolovat
pořádek na pokoji. Tam to vypadalo jako na bojišti, a tak jsme měli celý
první program co děla. Ano posvícení. Nejdříve sbalit osobní věci, potom
odnosit skříňky a matrace a nakonec pozametat a vytřít celou místnost.
Při zametání a vytírání jsme trošku museli hejbnout s postelemi, ale to
nevadilo. Když bylo vytřeno a trochu to uschlo, celý postup se opakoval.
Matrace, skříňky a nakonec osobní věci. Akorát jsme to stihli do svačiny.
Po ní měl Miky opět teorii, tentokrát se týkala stromů. Povídal nám o poznávání
a nazývání pupenů a mnoho dalších věcí o stromech. Pak jsme si jen
pro zábavu do oběda kreslili. Akorát, že jsme kreslili pusou. Vznikly velmi
zajímavé obrázky a někdy bylo dokonce poznat co se kreslilo. Po obědě měli
program opět rádcové. Tentokrát jsme ho měli my s Teem. Byla to myslím
první bojovka v ranči a jeho blízkém okolí. Bylo to prosté dobývání. Obránci
byli roveři a mohli buď vybíjet hadrakoulemi nebo brát šátky. Když byly
vyházeny první míčky, vtrhl oddíl do ranče a tam v plném boji hledali šátek,
který mohl být ukryt kdekoliv na ranči. Dostali jsme se hluboko do nepřítelova
území, ale hledali jsme ho velmi dlouho. Když jsme konečně našli, museli
jsme ho ještě vynést ven. To byly nejtvrdší boje. Tuto hru jme hráli dvakrát
a v obouch případech jsme vlajku, kterou symbolizoval šátek, našli do limitu
jedné hodiny. Protože jsme dovnitř běhali v botech a na opatrné zacházení
se vším co nám přišlo pod ruku nebyl čas, museli jsme po hře pozametat
celý ranč a spravit lavičku, která to odnesla. Když jsme uklidili a načerpali
síly na svačině, vyrazili jsme znovu na pomoc Dryádě. Získávali jsme na
nemocné stromy zpět listy. To ale nebylo zadarmo. Kmen židláků, kteří listy
dávali, dávali pouze jednu třetinu za jednu celou zkoušku. Byly to zkouška
zčásti na štěstí a zčásti na šikovnost. U Pizziho jsme se museli strefovat
do hadí díry. U Mejši zase snímat Karty. U Pudila třeba dělat stojku a
u Páji buď počítat nebo dřepovat. Málem bych zapomněl na Zdenyho. U něj
jsem moc štěstí neměl. Ani telefunken ani kostky mi nešly. To ale nebylo
všechno, když už jsem získal ty tři třetiny, musel jít ke kouzelníkovi
a u něj poznat obraz nějakého stromu. Teprve potom všem nám přibil jeden
lísteček na stromeček. Při večeři nás navštívila sama Drijáda. Opět nám
poděkovala a předala nám kolečko. Už třetí v pořadí. My jsme za největší
pomoc dostali kolečko s číslem jedna. Po večeři Monti přitáhl do místnosti
pytel plný papíru. Ukázal nám jak z proužků papíru vytvořit proužek prostorový.
Začali jsme taky tvořit a z prostorových proužků jsme vytvořili prostorového
panďuláka.
Pak
přišlo něco co nikdo nečekal a kdo čekal ten nejel na tábor. Porta číslo
II. Pěkně popořádku zpíval každý svou píseň. Nejzajímavější písničku měli
určitě Milda s Tomem. Zpívali tak, že kdo se nesmál tak spal. Nejdříve
zpívali Maracaibo, ale když se nedostali ani k molům zkusili Severní vítr.
To už se dostali dál, ale i při této písničce se smáli všichni. Po nich
si vzpomínám jen na Čiky, která se opět ukázala. Po Portě II. Šli už všichni
kromě OR spát. U Montiho jsme dávali dohromady hlídky na Svojsíkáč. Utvořili
jsme tři, ale jak to nakonec bude, nikdo neví. Potom jsme šli spát i my. |
