|
Opět nebyla normální rozcvička. Místo ní jsme se zaběhli podívat k Tumnusovu
domku a tam jsme ve výši čtyř metrů vyvěsili naše kreslené představy dryád,
které jsme kreslili už včera. Po snídaní jsme vyrazili na pomoc čtvrtému
a zároveň poslednímu tvorovi z lesa faunů (na tomto táboře). Měli jsme
pomoci všem zvířátkům. Nejprve jsme si zkusili stopovat. Na trase dlouhé
asi 200 metrů šel tvor velmi podivnou chůzí. My jsme měli za úkol tyto
stopy poznat a zapsat. Papíry jsme odevzdali Pizzimu, který se asi ve stopování
vyzná. Pomoc zvířatům pokračovala. Zvířátka trpěla chladem a my jim jídlo
obětavě nosili. Netušili jsme, že zvířata v Narnie mají nejraději víno,
zatímco kaviár přímo nesnášejí. Středními pochoutkami byli šunka, papája
a Big Mac. A tak jsme vylosovali pochoutku a zvířátko, kterému pochoutku
doneseme. Nejoblíbenější zvířátko byl Bobr. Ten byl nejblíž a šlo se k
němu po silnici. Nejméně oblíbený byl Medvěd Břicháč, ke kterému se běželo
bažinami a pěknej kus. No, prostě to byla vorváčka č. II, akorát že zamaskovaná.
Energii, kterou jsme vynaložili k této pomoci, jsme doplnili na obědě kuřátkem.
Po obědě přišla akce, na kterou se všichni každý rok těší. V minulosti
se tato hra nazývala: O Claudii, Slavníkovci proti Přemyslovcům atp. Tenhle
rok se bojovalo o Lucinku. Vzali jsme svou vlajku a schovali ji tak, že
jsme ji málem nenašli ani my. Rozpoutala se bitva a brzy byla nalezena
vlajka cizí. Vzal ji Teo a v klidu s ní došel až k naší, protože nikdo
z protivníků si nevšiml, že jim ji vzal. Chtěli jsme zahrát ještě jednou,
ale nebyl čas. Vyšli jsme proto na louku a tam jsme sešikovali své řady.
Po neúspěšných mírových jednáních se obě strany vrhly na protivníka. Bylo
to sice šátkovka, ale Piškotovi z nosu valila krev. Obě dvě bitvy jsme
sice prohráli, ale vyhráli jsme Lucinku a ta byla hlavní. Po návratu na
ranč jsme nacvičovali scénku. Potom jsme se vydali za kentaurem. Ze všech
mluvících nelidských bytostí, které jsme doposud potkali byl nejlepší.
Měl tělo koně a hlavu člověka (jako každý kentaur). Byl obrovský a v boji
bych se s ním nechtěl utkat. Jak Najáda, dryjáda a orlopták nám i on poděkoval
a daroval nám kolečka. Tentokrát byl pro nás s číslem dvě. Na ranči přišly
na řadu pytlovinky. Nejdříve jsme si každý vylosoval písmeno a potom jsme
se snažili ho s několika dalšími spojit v slovo. Pak jsme ze svých těl
skládali nápisy. My jsme složili slovo Narnie. Potom jsme hráli tichou
poštu, ale místo aby jsme si to říkali, jsme si to ukazovali. A tak jsme
třeba od hřebenu došli k lavoru. Potom jsme už v hlavní místnosti hráli
kolotoč. Potom se četla Plavba Jiřího Poutníka, u kterého už někteří spali. |
