Už
někdy na táboře Amazonia 98 přišla Dajda s nápadem uskutečnit společnou
akci našich oddílů. Chtěla sice uspořádat akce dvě, ale to se do plánu
akcí našeho oddílu prostě nevešlo.
Ve
školním roce jsme začali komunikovat po internetu, to jsme dohodli pouze
termín akce, ale vlastní příprava probíhala spíše po telefonu. Dajda už
měla určitou ideu, takže jsme museli sladit věci týkající se obou oddílů.
Protože to, že se jedná o společnou akci mělo být do poslední chvíle překvapením,
tak jsme všechny členy rozdělili do skupinek po třech a ty se měly navzájem
setkávat (skupinka brňáků a skupinka novoměšťáků jako). K tomu bylo zapotřebí
vědět kdo přesně pojede, tak jsem již značně předem zjišťoval účast, ale
stejně jsem byl zklamán, protože na nádraží nepřišlo 7 (!) lidí z oddílu
a to jsem všechny prosil, že když nebudou moci jet, ať se mi určitě ozvou.
No
ale zpět k přípravě. Nejdelší telefonát asi byl, když jsme dávali jednotlivé
skupinky dohromady. Dost jsme se s Dajdou nasmáli.
No
dovedete si určitě představit, jaké to asi je, když vám někdo vysvětluje
program po telefonu. Musím poděkovat Dajdě a jejímu týmu za to, že si program
vzali téměř výhradně na starost. Dost nám to pomohlo hlavně proto, že se
tato akce konala uprostřed zkouškového období.
Takže
tato příprava skončila tím, že mi ve středu došla jedna velká modrá (roztrhaná)
obálka s mnoha malými obálkami, ve kterých byly instrukce pro týmy. No
a už nezbývalo než se těšit na vzájemné setkání.
Rád
jsem zase spatřil Dajdu a Kecku na nádraží v Rožné, protože Dajdy hlas
jsem po několika telefonátech už znal dokonale. No, ale o tom, co se dělo
v pátek 21. 5. 1999 v Rožné snad už někdo jiný z oddílu.
Bohužel do redakce dorazila
pouze reportáž ze sobotního dne, takže o těch ostatních se toho moc nedozvíme.
Upozorňuji
čtenáře Okénka, že tento článek byl psán 14. 6. a proto si pisatel né a
né vzpomenout na to co se událo a proto, pokud se vám zdá, že ten či onen
bod programu byl jiný den nebo dokonce na jiné výpravě, nehledejte chybu
v sobě (i když pokud je ten pocit opravdu silnej, nedělejte ze mě ptáka
zapomětliváka).
Po velmi rušné noci jsem se
spolu s Teem probudil docela brzy. A tak jsme již čilí poslouchali Dajdin
budíček. Na rozcvičku jsme udělali velký kruh mezi chatkami a cvičili.
Doufali jsme, že nás Brňáci naučí nové cviky, ale ono nic. Poté, co nás
Piškot protáhl, šli jsme za Dajdou do lesa. Tam jsme se rozdělili na dva
týmy. Jeden bránil, druhý útočil. Prostě jsme sbírali lístky po lese. Pak
jsme šli na snídani.
Na
nástupu jsme se znovu rozdělili do včerejších skupin a jednotlivý roveři
si nás rozebrali a odvedli na jednotlivá stanoviště.
Nás
si vzal Pudil. Odvedl nás kamsi do pryč a tam nám řekl, že se musíme přemístit
od stromu ke stromu pomocí pěti noh a čtyř rukou. Asi na xtý pokus se nám
to povedlo. Dál nás Baryk poslal k vodě. Když nás ale posílal, tak si sám
pro sebe povídal o Piškotovi a slaňování. A my hlavy bystré lítáme u řeky
a hledáme skály. Samozřejmě, že žádné slaňování není a Piškot se vysmívá
z druhé strany řeky. No co, já už jsem dneska brodil a tak si to zvopáknu.
U Piškota máme signalizovat
pomocí kabátu. Šídlo to vyřešil velmi originálně a tak mám za chvíli přijmuto.
Tesis nás opět posílá k vodě, ale abychom tam hledali sklinky se správou.
Nacházíme a sestavujeme zprávu dohromady. Potom opět brodíme, běžíme (jdeme)
k Mejšovi a ten nás nejdřív posílá na jakousi kimovku a potom za Dutchem
do pavučiny (vidíte, první člověk, který nás neposlal k vodě). Oba dva
úkoly splníme a jdeme ke Kecce (to se blbě skloňuje). Tam jsme měli každý
přečíst papírek z novin svému družstvu a to mělo poznat jací jsme (např.
opilí, vyzývaví). Za to nám Kecka dala další část zprávy. Dál jsme museli
jít do asi 1 km vzdáleného městečka a tam u autobusové zastávky opsat znak.
Když jsme se vrátili, bylo už hrubě po obědě a tak jsme se vrhli na oběd.
Po obědě jsme dávali zprávy dohromady.
Nedávaly
smysl, ale když jsme vzali každé čtvrté slovo, dali jsme dohromady zprávu.
Podlé ní běžíme do blízkého lesíka a tam v kotlince nacházíme dva lavory
plné kuřat. Jedno bereme a vracíme se zpátky. Tam rozděláváme oheň a sháníme
syrové klacky na rožeň. Nakonec napíchneme kuře a opékáme. Opéct kuře na
ohni trvá asi 4 hodiny a tak se střídáme u otáčení. Zbytek hraje volejbal,
basebal a plno dalších her.
Večer
se postupně kuřata dopékají a tak se postupně jí. Potom se vše uklidí a
chystá se večerní táborák. Tam se vyhodnocují výsledky meziskupinových
soubojů a stále se zpívá. Dozpíváme a jdeme spát. Já s Teem a tentokrát
i s Atreiem znovu na verandu. Ještě sledujeme dění v okolí, ale už se nás
brzy zmocňuje spánek. Tesák |
