Tak předně, kdo jsou B&B? Dva dobrodruzi přežívající na brněnské lesárně, patřící již skoro neodmyslitelně k inventáři Dýchánků. Tedy Bombr a Berous. A kde leží jejich království? Když si vezmete mapu ČR a busolu "posadíte" do Prahy, pak se po azimutu 296° a 155 km ocitnete přímo v jeho středu. A nebo si kupte mapu KČT č. 26 a vyrazte do Broumovského výběžku. 
     Všechno to začalo v pátek v hale brněnského nádraží, odkud se deset skautíků (optimální počet) vydává "liberečákem" na cestu po Českých zemích. Po pěti hodinách, kdy pouze jeden z nás odmítá vedle sebe pustit důchodce, vítá partu Žďár nad Metují. Půlhodinka chůze a již prohlížíme čtyřtisícové městečko Police nad Metují, letovisko oblasti. Zde je připraveno komfortní ubytování v opuštěném Bombrovic bytě. Zaplácnuti vynikající večeří, o niž se zasloužila děvčata, blaženě pospáváme u neskutečné spousty diáků z cest po Evropě, až nás ve dvě ráno vzpružila historie nedávno minulá. To byste nevěřili, co s člověkem udělá spartakiáda z roku 1975 a rodinná dovolená v Sozopolu (Bulharsko). 
     Nicméně ranní ptáče dál doskáče a tak po brzkém budíčku honem do přírody. Hned na chodbě se Bondy stal obětí šíleného bílení pana Homolky, tzn. že jeho takytábornická výbava je připravena na tajnou misi v zasněžené krajině. Ovšem sníh bude až v roklích. Nyní nás čeká Klůček a rybník Hlavňovák. 
     Trempskou osadu Redwest obdivujeme na přání Kangi a již jsme ve skalách. Na jejich okraji stojí nejvyšší totem v České Republice a sice u osady Večernice. Díky ochotě majitele můžeme vidět tu nádheru i zevnitř. Sbírky rolniček, zvonků, znaků osad, kůží, přívěsků a nevím čeho ještě stojí opravdu zato. Písková rokle. Jak příznačný název rokle v pískovcových skalách. A hned zkraje, skryta očím nepovolaných, skautská slibová jeskyně z roku 68. Pak několik mírně lezeckých míst a skvělá řetězová ferata. Ještě krok a vítá nás camp Bagounov. Zasloužený odpočinek se sušenkovým obědem. Poslední lezecké okno a již ze Supího koše (vyhlídka na hřebeni) obdivujeme Bombrovu půlku království. Ale rychle zpět do Berousovy. Čeká torzo osady Gold Star hluboko ve skalách a taky úmorný pochod po hřebenovce k Beránku. Hruškova rokle. Zpočátku nic moc, ovšem poté za skalní přepážkou, v království věčného sněhu a ledu, nás dva fantastické skalní kotle s vratkými žebříky a cákající vodou rychle vyvedly z omylu. Kolem Třech krásných smrků na Slavný, kde spravujeme "Číňánka" a v Oáze konejšíme žaludky utopencem a mokem nejzlatavějším. Již jen několik výškových metrů směrem k nule a stojíme před nejstarší trempskou osadou v okolí, Šarkánem (1931), která se stane naším útočištěm pro nadcházející noc. S heslem trocha práce nikoho nezabije jsme nasekali dříví, které jsme přes noc v krbu vesele spálili. Dík dívkám se opět nemůžem ani pohnout a povolujem opasky. A až do třech do rána se bavíme hrou polických skautů, Federální couravou strelou. Jednoduše řečeno, stavíme si železnice na plánu ČSFR.  
     A je tu neděle. Mátožně se probouzíme do kalného jitra a podle známého "Jedenáctá rozhodne" začíná přesně v jedenáct, při našem dalším postupu, drobně pršet. Není to nic příjemného, ovšem i v lese provoněném vůní deště a prostoupeném cáry mlh je čarokrásně. Kolem pietního místa Šarkánů se dostáváme na Slavný a k Pánovu kříži. Tady nás žlutá značka provází na vrchol Broumovských stěn, Božanovský špičák. Kdesi za clonou deště a mlhy tušíme Jeseníky. Skalní útvary Varan, Žába, Veverka či Velbloud provází naše kroky na Junáckou vyhlídku. Zde můžeme v klidu skal uprostřed nerušené přírody vnímat atmosféru tohoto krásného místa, jehož vznik sahá daleko do historie, až ke kořenům skautingu v našich zemích. O několik okamžiků později se na Sovím hrádku loučíme se skalama a stále se rozšiřujícím údolím sestupujeme přes poslední trampskou osadu Pětka, do městyse Machov. Zde několik drobných hříček a již nás veze autobus na polické nádraží. Z vlaku se naposledy loučíme s královstvím B & B a psychicky se připravujeme na velkoměsto, kde na nás čekají starosti všedního dne a právě prožitý víkend zůstane jen krásnou vzpomínkou. 

Pro novoměstský "Vokýnko,"  
na přání Kajmana, volně zpracoval