 |
INTIMČO |  |
| JÍŤA, MONTI |
|
|
INTIMČO | |
| JÍŤA, MONTI |
VÝPRAVA ODDÍLOVÉ RADYMůj pohled na "INTIMČO"Celá akce se konala v datovém rozmezí od 2. do 4. dubna 1999. Na nádraží jsme se sešli v 8:00 ještě ne v úplně plným počtu (bylo nás teprve deset - ten kdo chyběl byl Miky) a Zdeny přinesl krokoměr. Nastoupili jsme do vlaku do Žďáru a cestou jsme nehráli stupido, ale tak různě povídali hlavně o aprílech. V tom vedl Kuty, když vyprávěl, jak dal ňáký petardičky taťkovi na dveře, nebo co. Ve chvíli, kdy jsme vystoupili z vlaku na nádraží, stál tam a s úsměvem nás přivítal pan Kutal. Skautsky všechny pozdravil a "mladýmu" Kutymu říkal, že může jet domů, že to byla jen zkouška, jestli se umí balit, . atd. Přála bych vám vidět Kutyho jak při tom postupně rudnul (pro třídu II. A. - asi jako když je Předseda zkoušenej z češtiny a NEVÍ). Protože ještě nebylo tolik hodin a skupina číslo 1 neměla bombu (byly jsme totiž na jídlo rozděleni do skupin), tak jsme šli skoro všichni (kromě Montiho a Zdenyho) s něma k Ropkům. Když Piškot bombu (plynovou) koupil, tak jsme se vrátili na nádraží pro bágly a šli jsme po modrý do Polné. Protože s sebou Tesáková měla dvě injekční stříkačky (pravý doktorský - pozn. red.), tak se navzájem s Mejšou a Zdeňákem stříkali. Ukázalo se, že když se Teo a Piškot zapovídají, tak ani neodpovídají na neustálé připomínky Monťáka, prej neslyšej, o čemž vypovídají i Piškotova gesta. Cesta byla tuze dlouhá, tak jsme si jí zkracovali různými způsoby. Chvíli jsme se bavili o skvělým TV seriálu Přátelé nebo jsme hráli STUPIDO, což ovšem Monti asi neuznával nebo co, tak nám to furt kazil. Taky jsme šli kolem hospody a koupili jsme si tam kronouty a byly tuze divný (přes rok prošlý). Oběd jsme si udělali u celkem sympatický chaty, byla dobrá, dokonce tam měli i půjčovnu časopisů a hlavně takový ty nepříjmený bodláky, co se lepí kam můžou. Pokračovali jsme dál, a Monti uviděl pneumatiku a potůček. Dovedete si představit, co asi udělal. Jo, je to tak neskautský a náš vůdce klidně tu pneumatiku do toho potůčku hodil. Dostal "sprďáka" a Piškot a Tesák mu s ní pomohli ven. Potom jsme šli kolem hromady hnoje, a v Monťasovi se zase probudil pan Fazole. Normálně vzal ten hnůj do ruky a hodil ho po mně a po Teovi. Naštěstí se netrefil, a patrně z lítosti vzal Tesákovou a do toho hnoje jí hodil. Když jsme konečně došli do Polné (respektive na tábořiště Ochoz), tak se nám to tam moc nelíbilo. Monti z nás dostal špatnou náladu, tak jsme se šli podívat do okolí. Názor se nám rychle změnil. Zastavili jsme se na kládách a povídali o něčem, co se oddíl dozví až dýl (pokud mu to Jíťa nevykecá dřív - pozn. red.). Když jsme se vrátili do tábořiště, tak jsme šli pro dřevo na oheň. Mezi tím někdo připravil spaní. Potom jsme hráli baseball. K večeři si všichni opekli párky na ohni a povídali jsme si o budoucnosti oddílu. Přišel "táta" Miky. Kvůli zimě a tmě jsme šli spát (někdo tomu říká spát). Začali jsme si vyprávět zážitky z mládí a skončili jsme daleko ostřejc. Monti naší diskuzi ukončil. Jenže nám se nešlo zklidnit, tak Piškot asi patnáctkrát říkal: "Na plotě sedělo mrtvý kotě. Kdo teď promluví, ten to kotě sní. Raz, dva, tři, teď!" Kdybyste věděli, co se stalo, respektive o čem jsme si povídali, tak byste taky souhlasili s názvem výpravy. Ráno se samozřejmě bitkařilo a začal to samozřejmě Monti. K snídani měl každej něco jinýho. Dopoledne jsme šli do Polný. Cesta byla velmi zajímavá. Házeli jsme si tenisákem, a hned jak se ho zmocnil Bean, tak jsem dostala ránu do levýho voka. Šli jsme po modrý turistický značce, ale byla nějaká divná, chvílema jsme nevěděli kudy jít. Taky jsme šli kolem ňákýho mlýna, kde měli hodně moc černých krav. Ty krávy byly taky divný, protože jsme (jsem) na ně dělala ččččččččččč a oni na to neslyšely. V tom mlýně byla taky paní domácí a ta nám (Montimu) poradila, jak dál do Polný. Začali jsme se bavit o skupině Lucie a o nový písničce, kterou jsme záhy přetvořili. Jestli tu písničku chcete slyšet, a jste nováčci, tak nechtějte. Když jsme došli do Polný, tak jsme viděli plakáty na cirkus u kina. Šli jsme tam a chvíli seděli u kina. Potom jsme se vraceli zpátky na náměstí a v ňáký hospodě si Kuty kupoval limonádu a ještě Monti něco. Venku jsme čekali my a byl tam s náma ještě divnej pes, kterej očividně neměl v oblibě ani mně ani Tesákovou. Taky jsme šli kolem plakátu s reklamou na koncert Lucie. To telefonní číslo na rezervaci vstupenek si prej bude Piškot pamatovat na furt (jenže kdo mu to má věřit, skleroušovi). Protože v místní zmrzlinárně otvíraj až ve 13 hod, tak čekáme v místním parku. Třináctá hodina odbíjí a my si kupujeme zmrzku. Zdeny si koupil velkou točenou vanilkovou, která mu hned spadne, a Piškot hned vidí šanci udělat ostudu a pokyne Zdenymu, ať to sebere, že je to hrozná škoda. Zdeny jeho přání (příkazu) vyhoví, ale tu zmrzku i s kornoutem vyhodí do popelnice. Proti plánu nejdeme do Zhoře, ale do ňáký bližší vesnice, ale já nevím, jak se jmenuje (Dobroutov). Cestou tam pracoval ňákej koník, bylo šílený vedro a mně ho bylo hrozně líto. V tý vesnici maj dobrou zastávku autobusu. Našli jsme obchod a dohodli se, že sem budeme chodit na táborový nákupy. Cesta zpět na tábořiště byla zpestřena povídkami o děvečkách co chodí nakupovat pití (a Léňa šla vetšinu cesty poslepu). Přesto, že bylo hodně hodin na oběd, tak nám (skupině č. 3) ho Zdeny uvařil. My jsme se zatím zabývali luštěním křížovky z Mladý fronty. Na oběd (pozdní odpolední svačinku) jsme jedli kaši s párkama. Potom jsme hrozně dlouho hráli basík. Jako včera jsme pak šli pro dřevo a udělali si večeři (tentokrát ne na ohni). Naše skupina měla k večeři fakt "plnej" hrnec polívky. Potom se rozdělal oheň a přijel Mládě na kole. U ohně jsme si zase vyprávěli o oddíle a co si kdo myslí a tak různě. Monti furt sliboval nějaký téma, ale až do postele, tak jsme šli spát. Nahoře v noclehárně se pomalu, ale jistě znovu rozjíždělo včerejší téma, ale to rychle Teo změnil a vyprávěl jak žil (když byl ještě hodně malej) v Ostravě. Taky jsme se dozvěděli, proč se Míša Kříž jmenuje Michal. Ale to vám říkat nebudu, protože to máme od Tea zakázaný. Když jsme se utišili, tak Monti říkal to téma. To bylo fakt zajímavý. Škoda, že už většina spala. Ráno byly zase bitky, ale už menší. K snídani se dojídaly zbytky. Rodina se rozrostla o další členy - Kutyho a Kaťku. Po snídaní jsme si sbalili, uklidili a byl skoro konec. Potom jsem si hrála s tenisákem až spadl na střechu. Skoro všichni ho hledali, ale zbytečně, to si z nás jen Kuty dělal srandu. Ještě jsme si chtěli zahrát baseball, ale Monti řek, že už ne, tak jsme šli dom. Cestou v ňáký vsi hrál někdo fotbal a Miky se tam málem zapomněl. Cesta do Žďáru utíkala docela rychle, ve Žďáře na nádraží jsme si koupili ledovou tříšť a sedli do vlaku do Města. Piškot, Mejša a Teo furt sháněli lidi na baseball. Já nevím co se stalo dál, protože (ač jsem nechtěla) musela jsem vystoupit v Radňovicích. Byla to dost dobrá výprava, a já teď dopisuju článek o ní. V rádiu hrajou tu novou písničku od Lucie, a já vím, že když budu chtít jít na koncert (11. 5. - Jihlava), tak si číslo pamatuje Piškot. Já vlastně taky. Pro všechny je toto číslo: 066/7212439. Jíťa
To vám zase jednou jede oddílová rada na svoji výpravuVše se odehrálo na budoucím tábořišti OCHOZ. Pěšky tam a pěšky zpátky, podívat se, poradit se o současnosti a budoucnosti oddílu, dozvědět se něco nového z historie některých členů, vyspat se, pořádně se najíst a hajdy domů. A že bylo o čem povídat. Radili jsem se jak na ty živější členy oddílu a jak na ty, co to s docházkou nějak neumějí. Radili jsme se i tom, zda-li snížit limit docházky na méně než 75%, ale shodli jsme se, že to je věc dobrá a při tom zůstaneme. Nejkrásněji se nám radilo na těch smolných kládách. Ušpinili jsme si všichni zadnice a vymyslel,i jak na Vojtu a Martina. Rada celičká si prošla blízké okolí, aby na tábořišti v létě nebloudil rádce se svoji družinou. Myslím si, že stejně bloudit budou, ale bude to zajímavější. Zpočátku rádcové nejevili, v čele s Piškotem velké nadšení z toho koutu docela divoké přírody, jsa zhýčkaní pohodou Zubíku, ale protože jsem se normálně vůdcovsky urazil, tak po jednom dni změnili názor. Alespoň se tak tvářili. Poznali totiž kouzlo večerů, kdy v oblaků malých štiplavých mušek se tak krásně hraje basík v tak krásně malém počtu 6 na 6. Největší pohoda nastala samozřejmě v sobotu večer u ohně. Rozpovídal jsem se o tom, co nového čeká oddíl a všechny členy a jak na to pohlíží samotná rada. Zpočátku s nedůvěrou a po plodné diskusi jsme se shodli na tom, že se to vyzkouší a uvidí. A o co že jde? Tak tedy:
A abych nezapomněl, nejkouzelnější chvíle nastaly večer. Mejša se Zdenym si hráli s Tesákovou, povídalo se a smálo. A kupodivu, na velice ožehavé choulostivé téma se rozpovídali někteří členové, že jsme z toho byl u vytržení. Tolik nových věcí jsem se dozvěděl. Ale protože jsem pod přísahou největší, mlčím! A nepromluvím, ani kdybyste mě mučili - i když to možná už jo, na Tea bych to všechno řekl. Ale protože on by pak oddílu řekl i o mně a mé neblahé básničce, tak raději skončím s přáním třeba dobré noci. Tak čau příště na stránkách tohoto Okýnka. Monti
|
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |