|
SLOVO VŮDCE | |
MONTI |
CO BY TOMU ŘEKL ABS?Tak tuto větu si říkám ve chvíli, kdy začínám hodnotit činnost oddílu. Je to vždy tak jednou za měsíc, kdy mě popadne takový malinký strach, dělám-li to, co dělám, vůbec správně. Ono být vůdcem oddílu Naděje je veliká čest, ale i veliká zodpovědnost. Zodpovědnost před Bohem, před dětmi, před jejich rodiči. Je konec skautského roku a tak si větu:"Co by tomu řekl ABS?" kladu znovu. Co by asi řekl tento velký skautský vzor o činnosti, o chování, o družinách, o jednotlivcích? Jak by se mu to v oddíle líbilo? Vím, že na to již nikdy nedostanu odpověď. A přesto je potřebné si tyto otázky položit a hledat na ně odpověď. A jak to s oddílem tedy po celou dobu vypadalo? Slovy jednoho z členů, podařilo se vytvořit docela dobrou partu lidí, kteří se rádi vidí a jsou rádi spolu. To je veliké plus, protože to bylo i jedním z cílů pro tento rok. Zatímco v loni přišlo mnoho nováčků, kteří nebyli navyklí na chod a režim oddílu, letos si již zvykli a nepřišlo jim to tak těžké. Ano, myslím si, že se nám společně podařilo ten tým vytvořit. Má ještě mnoho slabin, je v počátcích, ale je tvořící a má dobrý základ. A jsem rád, že na letní tábor pojede skutečně dobrá parta lidí, kteří jsou na sebe zvyklí. Škoda, i mě mrzí, že dva členové nepojedou, protože nenaplnili % limit. Stále si myslím, že kdyby více přidali, mohli jet úplně v pohodě. Jo, co by asi řekl ABS na všechny ty změny, které se v oddíle uskutečnily a jenž členové oddílu zvládli. Ustavení nové chlapecké družiny Jestřábů, nový oddílový podrádce, nové změny v pojetí stupňů zdatnosti, a samozřejmě nová hra. Co by asi řekl ABS Kaťce, která se musela prokousávat rádcovstvím a nesnížit laťku po Tesákové. A věru, zvládá to dobře ta naše Bobrovačka. Co asi řekl Kutymu, který někdy sedí s družinou a jindy lítá (na lyžích asi skáče, ale to je teď jedno). Nebylo to pro něj vždy jednoduché vše ustát a zvládnout, ale s pomocí šikovného a výmluvného tatínka a hlavně svým umem je na něj spolehnutí. Jednou z něj bude dobrý rádce a povede družinu tak, aby konkurovala Rysům úplně ve všem. Ale zatím zvládl veliký úkol - dát spolu s Atreiem dohromady novou družinu. Co by si asi vyslechl Teo? Jistě by mu řekl, že násilí plodí vždy jen násilí a že vše se má řešit moudrostí a rozumem. Možná by mu i řekl, že nemusí být družina vždy jen nejlepší a ještě ne za každou cenu. Je lepší, když si navzájem věří a můžou se o sebe opřít. A má to Teo dobrou družinu. A to, že občas zaskřípe třeba Martin nebo Vojta? To se stává. Jak by se ABS asi vyjádřil k Jítě a její družině? Možná by připomněl, že se hezky směje a do všeho jde naplno. Někdy sice chce do všeho kecat a mít vše pod palcem, ale družinu si drží dobře. A Čiky snad už pouští i ke slovu. Jistě by měl ABS radost z Tesáka a jeho družiny. Tolik let se tato družina škrábala nahoru, tolik let bývala všude poslední. Až letos se vyšvihla tak nahoru, že jí nikdo nestačí. Mít taky v družině Toma, to chce nějakou rychlost. Vlastně teď mě napadá, že Tom už tolik nepadá, ale stává se z něj pořádné chlapisko. A vůbec, když tak teď mlátím do té klávesnice, mám skutečnou radost ze všech členů. Z Macíka a jeho moudrého humoru, z pomalého ale vytrvalého Pařítka, ze sedmi (osmi a devíti) lháře Mildy (jen kdyby tolik nelhal), z tichého leč šikovného Míry (takový byl i Mejša a vida, jaký je z něj vykuk). Z Mimča již vyrůstá slečna, která něco vydrží a už nebrečí, Korbi tolik nemluví sprostě a začíná jej to bavit, jeho nerozlučný brat Švéd už tolik nevypráví game story a dělá mi tím radost. Kašty všem ukázal, že je v něm skrytý skautský talent a Atrei dělá radost všem svými zbytečnými otázkami a předčil i pověstného Sleziho, který nezapomenutelně a stále zpívá Slepici. Zuzka umí krásně vyprávět o tom, jak ji doma Mejša bije a nosí zelený boty (jako teda Zuzka!, ne Mejša). Duo již není tou nevýraznou holkou kdesi vzadu, ale umí se parádně zapojit do hry, a pak se někde ztratí s Teem, Čiky dál zpívá své songy a neumí mluvit potichu, Radar dál bije Piškota do břicha. Jen Pepína jsem trochu ztratil z pohledu. Tácek je radost sama se svým moroustvím a jeho lenost se prodloužila, což potvrzuje i jeho brácha Luky, který prý mu vůbec nerozumí. Luky je nám dobrou oporou a snad mu již nevadí, že byl jednou náhradníkem. Majkí si již zvykla, že se občas i mračím a její nevinné oči jsou vždy radostné. Někdy se tak krásně zahledí a kouše při tom svoji výbornou Siestu. Katka dál nosí svůj Tik tak batoh a tváře má při tom vždy tak nádherně růžové. Vojta je nadále věren své přezdívce a řve. Hlavně tehdy, když jej někdo bije. Tačud se nám trochu ztrácí spolu se Stejkem a to je škoda. Z toho by ABS radost neměl. Já také ne. Velikánskou radost mám ze svých zástupců a z celého Pracovního kruhu. Zdeny si sice musí dávat pozor na své kotníky, ale byl po celou dobu velkým pomocníkem. Tam, kde jsem chyběl, on mě plně nahradil. Piškot bojoval na všech frontách a Svojsík by se divil, co všechno dokáže stihnout i zameškat. Jen kdyby ta škola nebyla a jen ten skaut, bylo by mu lépe - Piškotovi samozřejmě. Tesáková si hlavu snad už nerozbije, protože bez ní bychom to bodování prostě nezvládli. Mejša se zaučuje být dobrým hospodářem a Jihlavákem a dělal radost mimojiné tím, že nosil míček na každou akci. Radost dělá i externista Miky, který konečně studuje doopravdy a máme z toho všichni upřímnou radost. Co by asi řekl ABS na to, jak se v tomto skautském roce v oddíle ujala Tesákové obyčejná hra, jakou je pexeso. Hrála a hraje se prostě všude. Ve vlaku na sedačkách, ve vlaku na chodbičce, ve vlaku u záchodků na batohu, na nádraží, v čekárně, v klubovně, na asfaltu, na stole, pod stolem, v prachu i potu tváře. Myslím si, že tento rok byl dobrý, a záživný, nabitý akcemi a činností. A kdo chtěl, ten mohl v oddíle zažít skutečné dobrodružství každý okamžik. A o to jde, ne? Monti
Monti se nám na slově vůdce trošku rozpovídal a zavzpomínal na uplynulý rok. Totéž se ale nedá říci o zpravodajích jednotlivých družin. Tentokrát článeček o družinové činnosti za uplynulé období napsal pouze Teo za družinu Jelenů. Tedy nějaké další reportáže z této oblasti nehledejte ani na žádné další straně a tobě Teo děkujeme. |
zpět na titulní stranu |
na index článků |