Já jsem zatím byla kus před nimi. Stála jsem na mostu a říkala si: Tady bude opět Alka a bude mít kytičky, pak nechá holky utrhnout větvičku, která je ochrání před zlým reportérem, o kterém se dozví v  druhé části příběhu. Vydají se na cestu označenou turistickými značkami, ale ty tam budu muset dát já.
     Potom dorazí ke Karlově studánce, tam už na ně budou čekat holky. Čiky a Duo je nechají zadýchat. Musí co nejrychleji zalít stromeček.
     Pak je čekám já se zdravotnictvím. Představte si, že jdete na Tři kříže, a tam uvidíte člověka v bílém plášti s křížkem na čele. Co si budete myslet? Je to blázen. Tak si to asi mysleli lidi, co mě viděli. Naštěstí to Beruškám došlo, že nejsem blázen. A místo toho mně ošetřily rány, které jsem si způsobila při pádu ze stromu (jenom jako). Poslala jsem je pak z lesa, kde si měly začít zpívat a hledat kouř. Tam pak našly Pubu. Tady měly pauzu na oběd. Měly jsme si opékat párky a né deník, že jo, Sirko!
Ale ani u oběda jsme jim nedaly pokoj. Jako správní občané České republiky bychom měly vědět něco o Matičce vlasti. A to měly vědět i naše Berušky.
Blížíme se k cíli. Teď musíme najít jen Lochnesku. Jak jsme se dozvěděly, měla být někde u rybníka pod zlomeným stromem. Ale nebyla u rybníka, byla na opačné straně, u lesa (z toho plyne poučení, že nemáme poslouchat drby).
     Alka byla tak nedočkavá, že zlomila berli (asi nás chtěla přesvědčit, že je silnější než všichni roveři dohromady).
     Konečně jsme u Lochnesky. Chudák byla tak smutná, že jsme jí musely zazpívat písničku a pak si s námi povídala. Už se blíží konec. Ale my nechceme skončit. Tak jsme se pustily do Tří koťat. Díky této hře dostaly některé Berušky přezdívku. Tak se nám nechtělo domů, ale musely jsme.