POSLEDNÍ VÝPRAVA V TOMTO SKAUTSKÉM
ROCE
Sobota:
Sešli jsme se na nádraží v trochu nezvyklém čase - už v 4:50 ráno. Tato
akce musela být zkrácená, protože v pátek nám nic do Náměště nad Oslavou
nejelo. Ve vlaku byli všichni ospalí (koneckonců není divu). Na nádraží
taky přišel Miky, kterej se musí učit na zkoušku, tak s námi nejel.
Vlak
jel hrozně pomalu. Po cestě jsme hráli různý hry. Ve Studenci na nádraží
se tam málem zapomněli Teo a Tesák, protože potřebovali za chvílu přindout,
a zapomněli, že máme čas jen cca 5 minut. V Náměšti byla konečná.
Monti
dal nástup oddílu a vysvětlil, že když zvedne nahoru ruku s prsty ve tvaru
véčka (Václava Havla), pak to neznamená nic jinýho, než dát se do dvojic.
Piškot nám vysvětlil, o co vlastně na této výpravě půjde. Půjde o to, že
máme získat názvy předmětu z Narnie. Na každé věci bude určitý počet proužků
- čím víc, tím líp. Když to dořekl, tak jsme šli na zříceninu Lamberk.
Cesta nebyla snadná. Byla to taková "pravá divočina". Ve chvíli, kdy jsme
došli na ňáký opuštěný tábořiště, tak nám Tesáková řekla hru (hádanku)
o první předmět. Byla tak lehká, až byla úplně složitá. Mezitím Zdeny a
Mejša vybrali půlku pexesa a rozházeli ji za kládu. Tu druhou půlku nechali
na startu. Asi vám už došlo, že jsme si vždycky měli vybrat 1 kartičku,
běžet s ní za kládu, tam k ní najít druhou a běžet zpátky předat štafetu.
To byla hra o další předmět. Vyhráli samozřejmě Pomněnky. Potom jsme šli
dál, a přes řeku byla lanová lávka. Piškot tam chtěl lézt, ale Monti mu
to nedovolil. Pak tam byl přes řeku strom a tam mohl jít kdo chtěl. Vypadalo
to lehce, ale zas tak lehký to nebylo. Teo se z nich vracel poslední a
díky němu dostali Tesis a Zdeny trestňáky. Protože nejdřív hodila Tesáková
kámen do vody na Zdenyho, a jemu to bylo patrně líto, že Tesis je už na
břehu, ale na kmeni byl ještě Teo, tak proč ho nehodit na něj?! Cestou
na Lamberk jsme ještě jedli lesní jahody. Taky jsme hráli Eldorádo, ale
s malou změnou (Eldorádo nemusí být pouze město). Pak to znělo asi takhle:
"Eldorádo se narodila...". Cesta utíkala celkem rychle a tak jsme na zřícenině
byli hned. Sešli jsme k řece a tam jsme si uvařili oběd. Potom jsme začali
obdivovat Zdenyho nový lano, načež jsme začali stavět přístřešek. Při stavění
se furt hádali Mejša a Zdeny s Tesinou, jak by to bylo lepší. Nakonec to
dopadlo dobře = přístřešek je hezký a drží! Pak jsme si tam naskládali
věci a vyndali jsme si flašky a vydali se na skálu a ke studánce. Cesta
nebyla snadná (taky byla za vyššího stavu vody jen pro zdatné turisty)
ale ke skále (k mostu) jsme všichni došli živi a zdrávi. Když jsme se vydrápali
na skálu, tak jsme přemýšleli jak asi může být vysoká (shodli jsme se na
60 - 70 metrech). Taky jsme obdrželi něco jako penízky bez hodnot, ale
nevíme, kdy a kde je budeme potřebovat. potom nám Piškot vysvětlil pravidla
další hry. Na skále nám někdo vždycky po deseti minutách vyšle morseovkou
zprávu, kterou bude nějaký lehce splnitelný úkol. My se máme pokusit ji
zachytit během těch deseti minut daný úkol splnit. Ale pozor! Nesmíme být
při ničem viděni. Tedy vidět a nebýt viděn. Když jsme se chystali na tuto
hru (scházeli ze skály), tak se z Tea stal mrzáček. Když si každá družina
našla ňákou základnu, tak Piškot začal vysílat. Všchno šlo v pohodě, až
na toho černýho čokla, kterej na mně nejdřív štěkal a vrčel a potom mi
olízal nohy. Když hra skončila, tak jsme šli ke studánce plnit flašky.
Tekla fakt úžasně rychle (asi 4 flašky za hodinu). Mezitím, než to všechno
Mejša naplnil, tak proběhla další hra o předmět. Tentokrát jsme měli vytvořit
tři pruty o délce 10, 20, 30 cm a kruhy z prutu o průměru taky 10, 20,
30 čísel. Zde došlo zase k mírným komplikacím, protože pár členů neví,
jaký je rozdíl mezi číslem a centmetrem. Tuto hru vyhráli Rysi (Tesák).
Vraceli jsme se stejnou cestou. Když jsme došli k přístřešku, tak jsme
si začali vařit večeři. Potom se šlo na dřevo, aby mohl Tesák s Teem rozdělat
oheň. U ohně proběhla jen v krátkosti oddílovka. Monti zhodnotil skautský
rok, jeho plusy a mínusy a potom vyzval každýho, aby něco řekl. Po oddílovce
šel někdo spát a někdo zůstal kecat u ohně. Kolem lítaly a svítily světlušky.
Na tři jsme se zvedli všichni a šli spát taky.
Neděle:
Budíček byl nezvykle pozdě. Potom si Monti začal dělat snídani a ostatní
se připojili. Potom se hrálo pexeso. Taky jsme si konečně ujasnili, jak
to je s tou naší rodinkou (pro všechny nová - možná starší zpráva: z Montiho
už je dědeček - a z Piškota taťka). Po zbourání přístřešku (asi v
10 hodin) jsme si začali vařit oběd. Pak jsme se šplíchali u řeky. Zdeny
začal otravovat s tou samolepkou od ponožek, tudíž ji měl každou chvíli
někdo na zádech. Už jsme neměli moc vody. Vraceli jsme se do Náměště stejnou
cestou. Na místě, kde jsme včera hráli tu hru s pexesem byla pauza. To,
co se zde stalo, si myslím, že si bude každý účastník pamatovat, já bych
o tom nechtěla psát. Jen bych připomněla, že to všechno začalo šiškama.
Pokračovali jsme pod Piškotovým vedením dále a došli jsme k Vlasákovi,
kde jsme hráli hru o další předmět. Potom nás Monti došel a vše se vyjasnilo.
Do Náměště jsme došli téměř dehydratovaní. Nejhorší bylo, že měli zavřenou
cukrárnu. Pak Monťase napadlo, že by na zámku mohla být nějaká restaurace
se zmrzlinou. Tak jsme se plahočili do kopce na zámek. Všem se nám zvedla
nálada, když jsme potkávali obaly od různý Algidy. Taky že ji tam měli.
Všichni se osvěžili nějakým výrobkem od této rakouské firmy, a Zdeny nás
podělil chlebem s paštikou. Vrátili jsme se na nádraží a po zakoupení jízdenek
nasedli do rychlíku. Ve Studenci jsme zase přestupovali. Přibližně od této
doby jsme hráli výslech. Všechno by šlo, až na nepříliš inteligentní otázky
od Dua a Atreje. Otázkám typu: "Má hnědé vlasy?" atd. Většinou dostala
kladnou odpověď, ale k odhalení dotyčného to moc nepomohlo. Do Města jsme
dorazili asi v 19:20 a čekali tam Miky a Čiky. Chvíli jsme se s nimi bavili
a potom jsme se rozešli domů. |
