Vlak ještě nehouká, ale několik Berušek již stojí na vlakovém nádraží a baví se co mají sebou za sladkosti, co nového ve škole a tak. Když tu náhle spatříme u Skřítka malou dětskou hračku, říká se tomu Jo-Jo. Když spojíme Jo-Jo a přirozenou dětskou hravost, soutěživost a kdo ví co ještě, vznikne z toho jojová soutěž a tak během celé výpravy se lámou rekordy v jojování - první rekord činil 17 s (já), pak mě však záhy trumfla Kajmanka o necelou minutu = 1:09 a Eliška, ta držela rekord až do odpoledne, než jsme předali Jojo Tkaničce s časem 4:05 (možná to bylo i víc, ale to už si nepamatuji). Ta nám to pěkně natřela. 
     Ve Žďáře na nás čeká Xík, přidává se k nám a tvoří dalšího člena naší skupiny. Po příchodu do klubovny nás rozdělili do skupinek, já jsem ve skupině s Lvíčetem, Zajícem, Eliškou, Kiwi a a a nevím. Naším úkolem je obejít a nastřádat co nejvíce informací o žďárských památkách. Naše první kroky vedly směrem na Zelenou horu a zámek. Po cestě jsme se stavili na Sekáčovi 99, kde se dávaly nafukovací balónky zadarmo. Ale bohužel, fronta je tak dlouhá, že musíme ponechat balónky pro jiné děti. Tak si alespoň vezmeme plakáty prasat a razíme dál.
     Další větší zastávka je na zámku v loutkové prodejně. Ve chvíli, kdy jsme vešli do prodejny, mě bylo jasný, že děti by nejraději všechny loutky sundali ze stěn a hráli, ale to bohužel nešlo, a tak se s loutkami loučíme a razíme dál.
     Náš další cíl je náměstí a jeho památky. Ale protože na náměstí nejsou jenom památky, ale i jiné zajímavosti, rozhodly jsme se jednu navštívit a udělat hlubší průzkum - v cukrárně jsme obsadily stůl, vytáhly peníze  a poručily si zmrzlinu. Při zkoumání cukrářských výrobků stihly naše dvě zapisovatelky přepsat veškeré nečitelné poznatky o památkách a pak už honem do klubovny. Tam už byly skoro všechny skupiny až na jednu, které velela Kajmanka - já osobně jsem je již odepsala a nepočítala jsem ,že se vrátí. Ale co osud nechtěl - vrátili se, a dokonce i s Kajmankou.
    "Hurá lodě!" No jo, ale bez vstupenky na loď Berušky ani vlčata nesmí. A jak taková vstupenka vypadala? No, peníze jsme na ni nepotřebovali, stačilo pouze udělat lodičku (Kiwi místo lodičky udělala Titanic).
Vstupenku, vestu, pádlo a sednou si do lodi, to je první lekce pádlování. Druhá lekce je .... to poslouchej kormidelníka. Protože kormidelník, to je ta důležitá postava na lodi. Sázava se sice v pirátské bojiště neproměnila, ale Berdám se to líbilo.
     Odpoledne jsme strávili v klubovně. Né, že bychom chtěli, ale déšť nás tam zahnal. 
     A pak už jen stavit se do cukrárny, na vlak a domu.