SVOJSÍKŮV ZÁVOD  OKÉNKO, titulní stránka
ČIKY, ATREI
 
     Dne 12. června 6 skautů z oddílu Naděje udělalo historický krok střediska Bílý štít. Stali se první hlídkou, která postoupila do ústředního kola Svojsíkova závodu. Tato jednička byla po celou dobu u hlídky Rysů. Ke konci se přesunula ke Kosatkám, ale nakonec se zase vrátila na to správné místo. Hoši nezapomeňte - Kanadu máme za sebou, ale finále nás teprve čeká. 

     Tomu všemu ale samozřejmě předcházelo kolo okresní, které vám přiblíží Čiky: 

     Všichni jsme se sešli na vlakáči brzy ráno. Vyrazili jsme do Bystřice nad Pernštejnem. Všichni jsme se moc těšili a zároveň jsme byli i napjatí. Četli jsme si pravidla a povídali si o všem možným. Dorazili jsme do Bystřice a vyrazili k nějakýmu kopci. 
     Čekání na start jsme zkracovali skákáním přes lano, ale já a Jíťa jsme byli tak hrozně nervózní, že Jíťa odběhla málem bez ortézy. Na trati to už bylo v pohodě. I když jsme vždy doběhly kluky před náma, tak jsme si moc nevěřili a už vůbec jsme nemohli uvěřit tomu, že jsme vyhráli a kluci byli druzí, protože to zase jako obvykle vyhráli v chlapecké kategorii žďáráci. Vyhráli jsme pro oddíl volejbalák a odvezli jsme si také dvě krásné skleněné medaile. Jeli jsme s krásným pocitem domů a těšili jsme se na krajské kolo.  

Čiky
 

SVOJSÍKŮV ZÁVOD - THE BEST

     Sešli jsme se  brzy ráno na vlakovém nádraží. Celou noc pršelo jako z konve a ráno taky. To, že pršelo, ještě dodalo obavám a napětí před startem. Ve vlaku nás přivítali skauti ze Žďáru, kteří spolu s námi taky postoupili do krajského kola. Do Bystřice jsme přijeli poměrně brzo, a tak jsme měli dost času na seznámení s ostatními skauty. Potom jsme si vylosovali startovní čísla. My jsme měli č. 29 a naše holky č. 1.  
     Než jsme vyběhli byla kontrola krojů a výbavy. Zde jsme dostali zbytečný trestný bod za zapomenutou buzolu v hangáru. Když jsme vybíhali, stále pršelo. 
     Na začátku jsme dostali šifrovaný dopis. Ten jsme rozluštili a podle něj jsme zakreslili do mapy cestu, kudy poběžíme. Další stanoviště byla terénní kimovka, ve které jsme si museli zapamatovat různé věci, které do lesa nepatří.  Páté stanoviště byl skauting, šesté znalost dřevin, sedmé lanová lávka, osmé morseova abeceda, deváté překvapení, desáté znalost květin, jedenácté uzlování a poslední byla zdravověda. Doběhli jsme do cíle a měli jsme suverénně nejlepší  čas. Během závodu jsme pořád byli na prvním místě, až do té chvíle než doběhla předposlední hlídka DINGŮ z Mikulova, kteří měli asi o minutu lepší čas. V tu chvíli v nás "hrklo", protože poslední hlídka byli kluci ze Žďáru, kteří nás předběhli na okresním kole. Předběhli nás v okresním, předběhli nás i v krajským. Takovou smůlu jsme mohli mít akorát my. Všichni byli zklamaní a skleslí. Tesák dokonce utrhl Aslanovi nohy. 
     Nevím, jestli jsme miláčci štěstěny nebo máme víc štěstí než rozumu, ale stalo se něco neuvěřitelného. Verča přišla ze stanoviště a nahlásila našemu týmu ještě dvě minuty k dobru, což nás posunulo na místo první a tím pádem jsme postoupili do celorepublikového kola. Po závodu jsme hráli na takovém hřišti florbal. Celý úspěch jsme zakončili Algidou. 
     Potom jsme odešli k vlaku a jeli domů. Doma nás čekalo další uvítání. Někteří rodiče a roveři namalovali cedule s nápisy HOŠI DĚKUJEM! a MÁME ZLATO!. Každý dostal medaili a napil se dětského šampaňského. S dobrou náladou jsme se rozešli domů. 
Atrei
 
   
 
   
 
  zpět na titulní stranu  
 
  na index článků