PODZIMNÍ VÝLET NA KOLECH
Tato ne moc
klasická podzimní akce byla netradičně v neděli 2. 10. V 8:00 hod u klubovny.
Než jsme vyjeli, tak nám to teda trvalo. Nesměla chybět ani výjezdová fotečka,
při niž nás fotila ňáká kolemjdoucí děvčata, která znal Slezi. Konečně
jsme vyrazili, a to hnedka pěkně zvostra - nahoru na Pohleďák. Nesmím zapomenout
zmínit se o tom, že před Pohledcem už odpadla 1. členka-Veverka. A tak
šlapem a šlapem a najednou hop a už jsme na vršku. Než dojede zbytek, tak
se zatím vydejcháme a když dojede Majkí, tak od ní chceme říct vtip, který
říkala před chvílí Pubu, jenže dělá drahoty, tak se nic nedozvíme. A tak
jedeme dál a dál až do Jimramova. Málem bych zapomněla, že na nějaké zastávce
před Jimramovem nám Majkí konečně řekla ten vtip o padáčku. Mimochodem
byl řečen ještě jíný vtip, a to ten o blondýně, jak ho říkali v "S politiky
netančím". Ten se zase líbil mně a Tesákovi. Kousek od Jimramova byla taková
nepříjemná zatáčka, co hodně vynášela. V Jimramově se s námi pustil do
hovoru nějaký "Dědek", a vyprávěl o svým vnukovi, kterýmu bylo 10 let,
jak jel s nějakýma 15-ti letýma nebo co. Z Jimramova jsme potom jeli dál
podél říčky údolím, který je podle Mláděte chráněný Unescem. Když jsme
dojeli do Sněžného, hodně rychle jsme zapadli do cukrárny, kde prodávaj
českou zmrzlinu. Piškot byl částečně zklamán, že nemají švýcarskou čokoládu,
a tak si musel dát Dutche (Ne, on není kanibal, Dutch byl druhý typ čokolády).
Když jsme se usadili ke stolu v rohu, tak jsme vytvořili dokonalé zátiší
z několika "Mangovek" a tacháčů a peněz, a když to Mládě chtěl konečně
vyfotit, tak se ozval frontustojící Tesák a povidá: "Hele, nechcete ty
helmy z toho stolu sundat, vždyť se tam pořádně nenajíte." Po skvělých
zákuscích jsme se dorazili vlastníma zásobama a oddělila se od nás část,
co se vracela už přímo do Města. My (Piškot, Mládě, Teo, Tesák, Atrei a
Já) jsme pokračovali dál do Svratky a ze Svratky nahoru do velmi nepříjemného
kopce - Karlštejn. U mapy na Karlštejně byla další přestávka. Bylo to prej
přesně tak, jak se to Piškotovi zdálo v jeho snu. A nyní se konečně dostávám
k tomu, proč se celá akce jmenovala Ádéčko. Jak jste jistě pochopili, bude
to z nějaké zkratky. Ona zkrácená slova jsou ADRENALINOVÉ DOBRODRUŽSTVÍ.
O tom že při sjezdu z Karlštejnu na Zkamenělý zámek nám trochu ten adrenalin
v krvi stoupl, o tom by mohl vyprávět Atrei, který zabrzdil těsně před
velkým tlustým kmenem přes cestu. Ze Zkamenělýho dál na Perníčky a tam
jsme se báli o svá kola. Nesměli jsme vynechat 4 Palice, kde jsme zažili
další Ádéčko kamenitou cestou dolů. Kluci si počítali, kolikrát se dotknou
nohou země, ale u mě to nemělo cenu, já bych se nedopočítala. Atrei hodil
rybu, která by se podle něj měla někam zapsat, což nám ostatním přišlo
k smíchu. Cestou jsme se stavovali ještě na mole Milovského rybníka, odkud
volal Mládě Zdenymu. Pak jsme jeli dál částečně bahnitou cestou, na níž
jsme se neshodli s protijdoucími chodci - nikdo nechtěl do bahna, ale sprdli
jsme to my. Prej to byli Brodští skauti. Aby těch skal nebylo málo, dojeli
jsme ještě na Dráteníčky, kde na nás už hodinu a půl čekala Pubu. Nutno
dodat, že se zde vyskytoval jistý maly stromek, který překážel v cestě
nejprve Mláděti a pak Teovi. Na vršku Dráteníčků nesměla chybět vrcholová
fotka a potom fotka lezoucích helem, která se podle mě moc nepovedla. Jo,
a ještě něco. Piškot chtěl slaňovat bez lana, ale Mládě mu to zakázal.
Z
Dráteníčků na Samotín a odsud skvělým Ádéčkovým sjezdem do Kadova. Zde
hodila rybu Pubu, ale nic se jí nestalo a moje brzdy brzdí dobře. Nakonec
jsme dojeli blátivou cestou (velmi nepříjemnou-podle kolemjdoucího turisty,
co nechal 400 m pod kopcem svejch 6 ženskejch) na Tři studně, vyjeli Vlachovák
a vraceli se posledním ĄAdéčkem" (přes Bílou skálu) zpět do města. U klubovny
jsme pak kecali ještě pěkně dlouho, ale Mládě se z Pohledce vrátit nestihl.
P.S.
Od Města (respektive od Pohledce) do Jimramova jsme neustále potkávali
(furt nás předjíždělo) auto značky ZRI 23 - 29 s neobvyklým řidičem (řidičkou)
Lenkou Dvořákovou a se spolujezdcem panem Dvořákem. Piškot je chtěl tolikrát
zastavit, aby mohl Lence něco říct, ale ani jednou se mu to nepovedlo. |
