 |
ATMA |  |
| ATREI, KIWI, ÁDA, TESÁK |
|
|
ATMA | |
| ATREI, KIWI, ÁDA, TESÁK |
| Na úvod jen pár slov o názvu výpravy. Původní navrhovaný název zněl "Romeo, Julie a tma". Část "Romeo a Julie" kvůli připravované dramatické tvorbě oddílu, která dostala na výpravě konkrétní příběh a obsazení postav a část "a tma" kvůli častému nočnímu dobrodružství, o kterém se dozvíjte jistě v dalších řádcích. Ale jelikož oddíl nemá rád dlouhé názvy, viz. název letního tábora, smrsknul Mejša s Tesákem toto vše pouze do slova "atma." Je to už jasné? Komu ne, tak ať o tom ještě chvíli přemýšlí a ostatní se můžete ponořit do řádků o poslední výpravě oddílu Naděje v roce 1999. |
|
|
|
Bláznivý měsíc (tedy listopad) je v plném proudu. Oddíl Naděje vyráží na svoji v pořadí druhou výpravu za rok 1999/2000. Tentokrát to je na Orlovskou myslivnu, která je všem skautům tolik známá tím, že zde blízko byl první český tábor skautů nebo, že zde A. B. S. psal Základy junáctví. Ale to už trochu odbočuju od výpravy samé. Na vlakovém nádraží jsme se sešli asi v 15:00 a to nám jel vlak do Humpolce. Z Humpolce jsme šli pěšky až na Orlovy, jenomže bez Montiho, který jel autem se správcem. Vedení tedy předal někomu z oddílu, kdo by si chtěl zkusit vést oddíl do prvního stupně. Já jsem se jako blázen přihlásil, protože jsem si myslel, že to je hračka. Jenomže pravda je omyl. Po několika zacházkách a bočních uličkách, jsem se s oddílem z Humpolce doslova vyhrabal a pokračoval jsem po modré, jak bylo na mapě. Sledoval jsme modrou jak to šlo, ale po dvou kilometrech jsem se opět ztratil (pod vedením oddílu) jenomže tentokrát v lese, to bylo horší. Bloudili jsme po lese a než jsme opět našli modrou, jsme se pěkně prošli.No a když jsme se ve tmě a v lese ztratili potřetí, tak jsme se rozhodli pro sice delší, ale jistější cestu po silnici. Asfaltka je přece jenom asfaltka. Po ní jsme místo o půl deváté došli o půl jedenácté až na Orlovskou myslivnu. Monti už tam čekal s uvařeným čajem, který přišel velice vhod. Hlavní místnost měl vytopenou tak na třicet stupňů. Ubytovali jsme se do pokojů s postelemi a uložili jsme se ke spánku. Nevím komu se chtělo po tomto rušném odpoledni spát, ale mě rozhodně ne. Byl to prostě den, na který se dlouho nezapomíná. A jak jsem na vlastní kůži zkusil. vést oddíl není žádná hračka. Myslím, že první stupeň skautské zdatnosti počká.
Atrei
Páteční večer byl opravdu docela
nabitý a zajímavý. Mohlo by být tedy zajímavé, jak ho viděl některý z nováčků,
kteří asi nejsou na podobné akce zvyklí. A tady je pohled od Kiwi:
V pátek 12.11. jsme se sešli v 15.00 hodin odpoledne na vlakovém nádraží. Koupili jsme si jízdenky do HUMPOLCE teď jsme už jen čekali na vlak. Ten přijel v 15.05 hodin a s námi odjížděl v 15.15 hodin. Přestupovali jsme ve Žďáře nad Sázavou. Ze Žďáru jsme jeli do Havlíčkova Brodu.Odsud jsme se přesunuli vlakem do Humpolce.Tam jsme si nastoupili a pod vedením Atreje jsme bez velkého bloudění vyšli z Humpolce. Potom jsme vešli do lesa. Tam jsme se snažili jít po modré, ale naneštěstí se nám to nepovedlo. Ztratili jsme se. Když jsme bloudili asi 15 minut, našli roveři konečně správnou cestu. Zanedlouho jsme ji zase ztratili. Hledání nám trvalo kratší dobu než předtím. Konečně zase modrá! Teď jsme naši modrou delší dobu neztratili, ale přece jen ano. Tentokrát jsme nečekali jen 15 minut, ale celou 1 hodinu. Modrá značka nás dovedla na silnici. Po silnici jsme došli skoro, až k hájovně. Asi 1 kilometr před hájovnou jsme odbočili na cestu. Po té jsme došli do hájovny. Tam jsme vešli do zatopené místnosti. Oznámili nám kde budeme spát. Teď nám řekl kde budeme spát. DOBROU NOC!!!!!!!!!!!!!!
Kiwi
|
|
|
|
Po včerejší tůře jsem se musel přemáhat, aby mě Monti nemusel tahat ze spacáku za nohu. To však nebylo potřeba. Za chvíli se ozval hvizd píšťalky a všichni jsme makali dolů na nástup družin. Monti nám řekl, že Atrei bude mít rozcvičku. Chvíli běhal (s námi, ne sám) v lese mezi stromama a pak na louce dělal pár cviků - taky s náma. Chvíli jsme ještě hráli šátkovku a pak jsme si museli uklidit pokoj a vyčistit "chrup". Miky ještě sekal dřevo, ale my jsme už šupajdili do jídelny. Monti rozdal snídani a všichni se pustili do jídla. Každý skončil jinak a tak se určil čas kdy budou všichni v hlavní místnosti. V tento čas nám "vedoucí" řekli, že půjdeme po značkách za Piškotem a všema rádcema. My jsme zatím čekali a nudili se asi 45 minut. Po lhůtě jsme vyrazili po značkách tipu: a) dopis pět kroků b) jdi tímto směrem c) zrychli a jednou dokonce průzor. Po cestě jsme dostávali také různé úkoly, jako třeba že máme ujít určenou vzdálenost pomocí 8 rukou a 3 nohou. Nejlepší však bylo, když jsme museli skákat skok důvěry. Poprvé jsem se trochu bál, ale pak to bylo super. Pojednou jsme došli ke značkám na stromě a tam byl dopis, který říkal, že k Lipnici máme jít indiánskou chůzí, což je 100 m běh a 100 m chůze. Po dojítí na Lipnici jsme spozorovali naše značkáře. Po krátké debatě jsme začali dělat oběd na plynových vařičích. Milouš s Tomem se také snažili něco dělat, ale byli spíš . . Po jídle, kdy Tom mě shazoval ze lžíce jakoukoli mušli, se hrála hra - Žabí skok, které my ve škole říkáme - Hop skok. Co chvíli byl Tom obětí Montiho, ale stejně jsme se už pomalu vraceli. Po cestě si Piškot rozděloval role do nějakého filmu, kterej asi budou hrát. Taky nám řekl, že si máme po cestě dělat - hledat - různé věci ze stromů. Po příchodu na hájenku jsme začali dělat stromy. Teda, nám dal Piškot papír a každý na něj začal lepit různé kousky těch věcí, které jsme si cestou brali. Měl z toho vzniknou strom. Po práci, která byla dělána 1 hodinu a 30 minut jsme šli na večeři. Po večeři jsme hráli takovou hru, kde soutěžila celá družina proti ostatním a naopak. Všichni si stoupli po družinách do zástupů a před námi všemi byl stůl. Na něm bylo asi pět kostek od hry "Člověče nezlob se". My jsme měli za úkol vyběhnout k onomu stolku a tam říct - sudá nebo lichá. Když nědo řekl třeba lichá, tak hodil kostkou a když lichá padla, tak valil do druhé místnosti a tam byl Zdeny, Miky a Piškot, ke kterým jsem doběhnul a řekl třeba 10 a oni mi řekli desáté písmeno z 32. Po vyluštění byli první Rysi a zpráva byla jako že "největší zbraň je hlava", nebo tak něco. Po zajímavé hře nám Tesáková dala za úkol vyřešit hádanku. Byly dva plný vajglíčky a tři prázdný. Měli jsme jedním pohybem udělat, aby nebyly 2 prázdný vedle sebe, ale ani 2 plný vedle sebe. Já jsem řek, že bych přelil z levej plnej do jednejch z nich - prázdnejch. Ale Tesákovej jsem řek, že bych to tam dal a né přelil, a tak nebylo nic. Potom jsme se rozhodli, že půjdeme hrát svíčkovanou. Schytal jsem dvě boule. Strašný, strašný, strašný, strašný, strašný, strašný.
Áda
|
|
|
|
A už je tady neděle.Vstáváme a jdem bez rozcvičky na snídani. (Samozřejmě po hygieně.) Ihned po ní se pouštíme do úklidu. Na Piškota v gumových rukavicích, s mopem v jedné ruce a s kýblem v druhé, byl opravdu pěkný pohled. Když jsme všechny místnosti uklidili, pustili jsme se do toho okolo. Rysi měli na starost dřevo do všech místností. Já jsem nejdříve sekal třísky a potom jsem šel s Mikym do lesa. Chvíli hledáme po zemi, ale nakonec porazíme dvě soušky. Jedna sice Mikyho málem zabila, ale vracíme se v pohodě na myslivnu. Tam je řežem a sekáme. Ostatní skupiny jsou již hotovi a tak se střílí z luku. Za chvíli vyrážíme do Humpolce. Ani jednou nezabloudíme, Mejša si dokonce vyzkouší kaňoning a stihneme se i podívat na nějaký hrad. Samozřejmě se to neobejde bez fotečky. A už jsme v Humpolci. Před humpoleckým nádražím se ještě rozloučíme s Mikym, který jede stopem do Prahy. Na nádru hrajem šláponoha a já s Mejšou si házíme s talířem. Ten občas narazí do dveří čekárny takže je zde docela často Monti. (Mejša mu dokonce zachránil život.) No a pak už přijede vlak. Nasedáme a celou cestu se bavíme o Romeu a Julii. Ve městě ještě domluvíme kino a můžem jít domů.
Tesák
|
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |