Jo, jsem nebezpečnej. Nebezpečnej tím, jak mi záleží na co nejlepším přístupu ke členům oddílu. Jsem nebezpečnej křesťanskou láskou k těmto dětem. A jsem nebezpečnej tím, jaké nároky kladu na celý oddíl, na každého jednotlivce, na MPZ, na Tesis, na Mejšu, na rádce, na nováčky. Jsem nebezpečnej, protože se stále držím svých 75% v docházce. Jsem nebezpečnej, protože se spolu s ostatními snažím udělat celý skautský rok dobrodružný, propracovaný a výchovný.  Jsem prostě takovej. Jinak, soukromě vzato, vůbec nejsem nebezpečnej. Každý den si kladu otázku, zda-li to, co dělám, dělám dobře a zda-li to, jak to dělám, je dobře.

     Záleží mi na oddílu. Proto ve skautském roce 1999/2000 mám nové plány a plno novinek. Novinkou nejnovinkovatější je, že se do oddílu postupně zavádějí vodácké prvky. Ne nebudeme hnedle nosit modrý košile, ale pod patronací přístavu Racek ze Žďáru se budeme pilně učiti držet pádlo, máchat vestu, přišívat si plovací blány, drátovat kdejaký necky a stavět škuner. Nejdříve se to budou učit rádcové a další určení členové na připravovaném rádcovském kursu, jehož cílem bude poradit rádcům jak zvládat členy družiny bez použití fyzického násilí. Tak to je další z připravovaných velkých akcí. Pak nás třeba ještě čeká oslava 10 let oddílu, zimní tábor na Švýcaráku v Novohradských horách, nováčkovská příprava pod bedlivým okem Tesákové, nové stezky a samozřejmě nová celoroční hra. A víte o čem bude? Nevíte, protože to nemůžete vědět, nýbržto jsem to ještě neoznámil, nýbržto se hra zahajuje vždy na vánoční oddílovce. Tak si počkejte. Dále nás čekají tradiční výlety a výpravy. Třeba na Ivančenu. I na tu chystáme velikou změnu. To zase bude Pudil čubrnět. To bude pro něj buhehe.
     Velikou změnou bude však fakt, že v březnu, zdá se, budu otcem, z čehož vyplývá, že se budu učit skloubit otcovství a službu v oddíle. Doufám, že se na tu ratolest taky těšíte. Ne-li, tak budu nebezpečnej! Jo, a bude to buď Tereza, nebo Filip. Tak jsem sám zvědav.
     A abych nezapomněl, letní tábor bude v jiném termínu než doposud. Proč, ptáte se? Neptáte, leč přesto odpovím. No přeci proto, abychom se jako vůdcové mohli dále skautsky vzdělávat. Já na MUŠCE (to je prosím manažerská ouřednická škola), Piškot a Zdeny na nějaké lesní škole, nejlépe jihočeské. A když budou chtít Tesis a Mejša poznat něco nového, pak mohou jet někam i oni.
 Tak co, že nejsem nebezpečnej. 

     Jo a ještě jsem chtěl připomenout, že kdybych neměl Zdenyho, Piškota, Tesis, Mejšu a rádce, tak to můžu rovnou zabalit. Musím si požalovat. To oni za všechno můžou. To oni jsou hlavními tahouny celého oddíl. Vymýšlejí, organizují, zlepšují. Jim patří můj největší dík. Tak dík! A zase někdy nazdar.