ODDÍLOVÝ BAZÉN
	ZDENY

 

O tom, že z nás chce Monti udělat vodácký oddíl, běží zvěsti už nějakej ten pátek. Proto bych chtěl toto tvrzení poupravit. Potom by úvodní věta zněla asi takhle: O tom, že chce Monti přidat k naší činnosti vodácké doplňky, běží zvěsti už nějakej ten pátek. No a teď už normálně plynule pokračuji dalším odstavcem.       Vodaření je sice dobrá věc (vím to z vyprávění), ale když se kouknu do kalendáře a vidím kolik akcí děláme každý měsíc, tak by mě zajímalo, kam chce Monti vodácký výcvik nacpat. Po Bobrůvce se dá jezdit tak maximálně na lehátku a na to, abychom vyjížděli někam dál za vodou, zrovna moc času nemáme. Když jsme s Piškotem rozebírali toto téma na výpravě na Orlovy, a vysvětlovali Montimu, že bysme měli dělat jednu věc pořádně a ne sedět na dvou židlích, ale že teda proti vodě moc nemáme ale stejně tomu moc nevěříme. Milý vůdce nás zpražil pohledem a řekl větu, kterou se od té doby častujeme navzájem a to sice: "Zdeny, nezvyšuj mi adrenalin!"       Tak jsme adrenalinového dobrodružství (AD) raději nechali a šli spát (na rozdíl od někoho kdo hrál do pěti pexeso a to ještě ne jen jednu hru).       Náš vodácký výcvik začal na kterési oddílovce, kdy dorazil Ivoš Zita a začal vykládat teoretické znalosti, bez kterých se žádný z nás vodáků neobejde. Atrei aby ukázal, že ho to zajímá začal s těmi nejpitomějšími dotazy, jaké ho jen mohly napadnout. U otázky: "Já to nechápu, kde ten kormidelník teda je, vzadu nebo vepředu," jsem mu málem uvěřil, že ji myslí vážně.       Při vodaření podruhé už šlo do tuhého, teda spíš do mokrého, protože jsme měli vyrazit do bazénu. Monti nám sliboval drsný vodácký výcvik v praxi, jako že se rozdělíme do skupin, každá bude dělat jinou vodáckou dovednost za asistence bratrů vodáků ze Žďáru a jako že teda budeme mrkat. No a co myslíte? Abych citoval klasika, vlastně Pudila, prda leda.       Večer před bazénem mi volá Monti a ptá se: "Jdeš zítra do bazénu?"       Odpovídám, že asi ano. "A Piškot?" "No asi taky, proč?"       "Tak to je super, já totiž nemůžu, musím zůstat v práci, takže to máte na starost!"       No super, myslím si a už se vidím se čtyřicetihlavým průvodem ve Žďáře a co teprve v bazéně. Ale vše dopadlo jinak a tak se nás na nádraží schází dvanáct včetně nás. Říkáme si, že budou mít žďáráci radost, když kvůli nám objednají bazén a chcou nás učit vodařit ale co, to ať si vy řídí Monti.       Ve vlaku sedím s borcama a Tomík mi předvádí co všechno dokáže taková kuličková pistolka. Vojta dodává, že se do ní prodávají i náboje s barvou a já si už představuju bojovky s oddílem, kde je každý vlastníkem takové zbraně.        Už jsme ale ve Žďáře, tak vystupujeme a vydáváme se k bazénu. Tam nás čekají dvě překvapení. Béda nám sděluje, že dospělý bude v bazénu pouze Bobřa a program si má zajistit každý oddíl sám. Že by nám to nějak vadilo, to jako ne.       A druhým překvapením jsou Kuťasové, kteří si jeli autem (aby to stihli z tréninku) a Macíkovci, kteří jeli ze záhadných důvodů autobusem.       Po projítí šatnou a bojem ve sprchách naskáčeme do bazénu a řádíme a řádíme. Vojta skáče nejneuvěřitelnější skoky a salta a nezapomene se mi jen tak mimochodem pochlubit, že si při podobných vylomeninách málem v tělocviku zlomil vaz. To člověka uklidní.       Bratři Kuťasové se zase vytasili s brýlemi a řádí pod vodou. Tomík by pořád někoho topil, Zuzka s Majkí si hážou s takovou gumovou a přitom jakoby chlupatou kuličkou (kterou jim však každou chvíli někdo bere), Jíťa vyzývá kdekoho na závod přes bazén, ale pozor, jenom styl prsa (nutno poznamenat, že není zase až tak špatná, protože porazila Kutyho).       Hodina uteče jako voda a tak zase vylézáme, chvíli bojujeme ve sprchách a házíme se pod tu se studenou vodou, ale potom už musíme opravdu spěchat, abychom vyklidili bazén pro ostatní. Nutno dodat, že Tomík v šatně zjistlil, že brát si plavky na sebe už doma není zase až tak dobrej nápad, protože se vám může stát, že si doma zapomenete slipy. Ještě zjišťujeme, že Hobit ztratil čepici a po marném hledání (Hobit ji totiž měl zastrčenou v rukávu bundy) se vydáváme na vlak. Po cestě se odpojuje Jituš s Katkou, slečny si totiž jedou autobusem. Naopak se k nám přidává strejda krátkovlasej Miko zvaný Miky.       Cesta zpět je ve znamení narvaného vlaku, protože jede pouze jeden vagón a spolu s námi jede ještě asi 30 účastníků čekatelského kurzu, který se koná tento víkend v Pohledci. Ale o tom už někdo jinej (myslím dokonce že Panda).       S vodáckým ahóóój se loučí Zdeny

   

zpět na titulní stranu

 

na index článků