1. ZAHÁJENÍ - Jo, tak to jsme si museli zavázat oči a oni nás tahali loužemi a vším možným (no ještě že su z 1. oddílu). Poté, co jsme už měli mokro v botách a málem nás přejel cyklista, nás postavili do kroužku, dali nám do ruky svíčku, a my si mohli rozvázat oči (samozřejmě jako ten šátek na nich). Marta nás všechny přivítala a šli jsme na základnu. 

2. SEZNÁMENÍ - Jelikož nás tam bylo požehnaně a vodevšad možně (z Města, Žďáru, Bystřice, Svratky, Polný, Velký Bíteše a dokonce i z Piešťan), museli jsme se napřed navzájem seznámit.. Po formálním představení se slova ujali Tami s Míšou (kluci z Piešťan), zábava se rozjela na ¨plno a skončila až těsně před večerkou. 

3. ROZCVIČKY - té první se ujal Monti a vzal to rovnou i s výkladem metodiky, ale co psát dál, však vy všici Montiho rozcvičky znáte (a šťastní ti, kdo ne). Ale závěr stál za to: Monti rozcvičku skončil slovy: " tak a teď si! můžete! doběhnout zpět na základnu". Chvíli jsem o jeho slovech přemýšlela (prosím žádné redakční poznámky) a nevím jak to, došla jsem k závěru, že jen můžu, tak teda nepoběžím. Ale to se mi v dalších okamžicích (stejně jako všem ostatním) stalo osudné, jelikož všichni co neběželi (teda všichni) si cvičně dali 4× hráz- během samozřejmě. No to se nám teprve pročistily plíce a protáhly svaly. A tu druhou (rozcvičku jako) vedl Brepta, ale nemyslete si, taky žádná ulejvárna (to možná proto, že za ním stál Monti). 
 
4. PŘEDNÁŠKY - Tak těch bylo požehnaně a Monti, Marta a Ivoš přednášeli a kreslili o všem možným: př. družinový systém, plánování činnosti a akcí, slib a zákon, cesta sebepoznání, vývojová psychologie, bezpečnost, výchova dětí navzájem … Ale humory samozřejmě nechyběly ani při nich, hlavně když si Monti vytvořil fiktivní oddíl (cca 35 členů, 2 zástupci, 5 družin…) anebo když na něj měli Slováci nezapomenutelné otázky. 
  
5. FITKY - aneb minutové hry procvičujicí nejen hlavu, ale i tělo. Ty se vkládaly mezi přednášky a těžko přetěžko se po nich vracelo zpět do klubovny (nebo alespoň mně). Zahráli jsme si evoluci (i když s nějakýma divnýma pravidlama), Buldoka (že Mejšo? ), triangl-ten se nám (v čele s Montim) tak zalíbil , že nás Marta na další přednášku (kterou měl mimochodem Monti) musela nahánět. No, největší "maso" byla určitě Hantovačka, z které jsme se vrátili silně potlučeni a omláceni. Ale rozhodně díky za ně (za Fitky jako). 
 
6. ODPOLEDNÍ HRA - i když nevím proč, strašně (pro Montiho přímo šíleně) jsem se těšila na bojovku (marně), no ale "vorvávačka" taky nebyla špatná (no vorvávačka-v našem měrítku "vorev", téhle nesahala ani po kotníky). Ale o co šlo: asi 7 člený tým byl propojen svázanýma šátkama, který vedly mezi nohama soutěžících, a takto hendikepovaní jsme měli zdolat trasu, která vedla po hrázi, potokem, nízkým lesíkem, do kopce, kolem studny a přes hromadu dříví (jo běželi jsme 3 okruhy).. Náš tým v čele s Tamim, se hned po startu ujal vedení a toto postavení jsme si už nenechali vzít. A ani nebylo od koho, jelikož jsme po úmorném závodě, zvítězili s náskokem skoro celého kola. 
 
7. VEČERY - kromě hraní pexesa, opékání buřtů a vytváření koláže, jsem se 2. večer dostala s Breptou do velmi zajímavé debaty. Snažil se mi vysvětlit (pro mě téměř nepochopitelný) systém vodáků a vůbec, jak to u nich funguje. Nejdříve mě "načal" tím, že jsou dohromady s vlčatama, a že se dokupy téměř nescházejí, a pak mě totálně dorazil tím, že jeho oddíl nemají jméno. No a v tu chvíli se probrali ještě Poleňáci s tím, že se taky jmenují jen 3. oddíl skautů Polná, a že ke kroji nenosí šňůrku (když už si ho vůbec oblíknou). Měli ze mě ohromnou srandu, že su z toho úplně mimo, ale nemáme si co vyčítat, oni zase nechápou, jak může fungovat smíšený oddíl a co sou to oddílovky. Ale zase jsem si díky nim uvědomila, že jsem hrdá na to, že jsem z Naděje a nosím kompletní skautský kroj. 

8. ZÁVĚR - no samozřejmě balení a úklid. Ale povedlo se mi přesvědčit Breptu, aby mě svezl na kanoi. Měl ze mě ohromnou srandu, když se mě snažil přesvědčit, že se to převrhnout nemůže, a když mi ještě půjčil do ruky pádlo, tak ho musely jako správného vodáka jímat mdloby. No ale to už tu byl opravdový konec, přišlo loučení a potom jsme se s Mejšou a Albim vydali do Žďáru , odkud mi jel vlak domů. 

     Tak to byl 1. ČK na zákaldně přístavu Racek u Dářka (jo maj tam pěkný západy sluníčka (ostatně jako všude ( i když ty v Polný jsou nejhezčí))) a upozorňuji Zdenyho, že o tom listopadovým v Pohledci nenapíšu ani čárku.