ŘEPA U SVOBODŮ A PO STOPÁCH ZLATÉ
LYŽE
Přes veškerou
Piškotovu snahu se nás na nádraží sešlo všeho všudy pět. Cesta do Radňovic
byla zpestřena tím, že Áda jel poprvé v životě vlakem. V Radňovicích se
k nám přidala ještě Jíťa s Léňou. U Svobodů jsme vyfasovali nože a šli
jsme na pole. Řezali jsme řepu a povídali o všem možném. O 2,5 hodiny později
vyrazili na oběd. Ten byl opravdu skvělý. Pak jsme šli přes Harusák ke
Ski. Tam se konaly závody horských kol. U věže jsme se sešli s Čiky, Pandou,
Zdenym a Kajmankou, obhlídli kola na startu (jako jo) a šli obkouknout
trať. Na trati jsme ještě potkali Pubu. Menším obloukem jsme se vrátili
k věži, kde se konala exhibice v takovým tom skákání s kolem po všem co
je po ruce. To prováděl mistr světa v této disciplíně. Chvilku tam skákal
po valníku a po paletách a pak si vybral dobrovolníky, aby měl přes co
skákat. Piškotovi to samozřejmě nedalo a výsledek si můžete prohlédnout
v příloze MF DNES ze dne 4. 10. 1999. No prostě jsme o Piškota málem přišli.
Po této akci jsme se s oním mistrem (trojnásobným) popovídali a získali
podpis do Okénka. Stejně tak jsme dopadli u Katky Neumanové. Než dojeli
závodníci, blbli jsme na kolech, jedli Mláděcí vločky (upozorňuji, že to
není nový druh vloček, jsou zvláštní pouze tím, že jsou ovesné, trošku
čokoládové a že patří osobě jménem Mládě) a vyhlíželi závodníka s číslem
63. Když dojeli a vyhlásili se vítězové, odešli jsme k Mercedesce. Tam
jsme za velmi nepříjemných povětrnostních podmínek hráli baseball (bejs).
No a pak šli domů. |
