K památníku Cyrila Musila

Bylo zamračeno, ba dokonce i pršelo. Z nebe padaly kapky velikosti tenisového míčku a vlastně to vůbec nevypadalo, že by tento den měl být oním oslavovaným 8.květnem.
Vzduchem už od samého rána létaly SMSky od rodičů jestli se akce vůbec uskuteční, ale i od roverů, kterým se do toho psího počasí taky moc nechtělo.
Ale i tak akce proběhla…
Sice to trvalo dobrou hodinku, než jsme se vykodrcali z klubovny, ale během té hodinky jsme si povykládali něco málo o 2.světové válce a jak to asi vypadalo při osvobozování Československé republiky. Pak jako na povel přestalo pršet a začlo jenom poprchávat a my jsme využili pomoci pana Trödlera a vyjeli na studnice.
Tam už byli ostatní účastníci a po příchodu Šerifa jsme položili kytky k pomníku Cyrila Musila a poslechli si vyprávění jeho dcery o jeho životě. Další zajímavé vyprávění jsme se dozvěděli od dalšího člena novoměstkého odboje.
Asi po hodině a půl, opravdu jen asi. Jsme se vydali na cestu zpátky, ale pro tentokrát pěšky. Sice foukal vítr, ale už bohudík nepršelo. Zatímco jsme scházeli dolů do města, Martin Daněk nás všechny překvapil svými znalostmi o válce.