Trpistánská táborová kuchyně

Tak jsem se dokopala k tomu, abych Vám svěřila některé myšlenky z Bonzbloku, který jsem konečně dodělala. Bonzblok byl doplněn o letošní tábor. Tento článek nebude o každém z táborových dní, ani o jídelníčku. Budou to jen takové milé vzpomínky a několik dobrých rad. Chvilku vydržte, musím si osvěžit nějaké ty zážitky.
Jakožto první šok byly polní kamna. Tuhle obludu jsem znala akorát ze skautského dne a z klubovny zakrytou dřevem. Už od vstupu do kuchyně jsem myslela, že nebudeme kamarádky. Poté, co jsme zvládly uvařit brambory z ledové vody za 45 minut, se moje názory změnily. Sice na to spotřebovaly dřeva pro celý den při vaření na klasických kamnech, ale to mi bylo fuk. Celej tábor schopných chlapů, kteří se nadmíru dobře zhostili přípravou dřeva do polňačky. Některým to i se sekerou slušelo.
Druhý zážitek byl hangár. Týpko, které se nacházelo v Trpickém koutě, bylo tak pro dva lidi. Rozhodně by se do něho nevešlo šest rangers (Kajmanka, Duo, Mimčo, Dany, Alka a já). Protože se nám nechtělo spát odděleně (hádejte proč, kde byste jinak zdrbali celý tábor?), vezl se na Trpík i hangár. A hlavně kamna, dostali jsme varování, že pokud je s sebou nevezmeme zaručeně bude celý tábor lejt jak z konve. Hangár postavil Miky, což hodně napovídá. Když začalo trochu foukat, mohli jsme pozorovat jak se plachta nadouvá a mírně zvedá. S Kajmankou jsme se na to nemohly dívat a přivazály jsme plachtu k těm kůlům. V noci v něm bylo nádherně teploučkou (hlavně pokud byla k večeři hrachová kaše nebo polévka).
Dál už to číslovat nemá cenu, berte to jako sled několika silných prožitků.
Rozhodně se začnu probírat hromadou vložených papírů do bonzbloku. Několik lidí bylo překvapeno, že mě letos neviděli tak často s bonziblokem jako loni. Měla jsem letos vychytávku :-) diktafon, takže si pánové a dámy na mě nepřišli. Rozhodně tam mám nahrané Boudovo vytí na nástupu, kde se, možná zoufale, snažil o výšky hymny. Vlčácké vytí je rozhodně lepší a melodičtější. Promiň Boudo, ale to se nedalo vydržet. Stejně jako disharmonický pokus o Maracaibo ten večer vlčaty. Nejspíš povzbuzeni Boudovým výkonem u vlajky spustili neočekáváný povyk a jen občas se dalo mezi vytím objevit slova Maracaiba.
Co rozhodně dostalo celý hangár do bouře smíchu byla Kondýskova písnička: "Když jsem byl ještě malej kluk" ze S tebou mě baví svět. Máme pro vás soutěž: Kolik je v následujícím příspěvku pravopisných chyb? Do spárů se mi dostal originál od Kondýska a teď vám ho přepíšu i s chybami.

kdiš sem bil malej kluk nosilsem péro šíp a luk teť už mě hračky nebaví mislím jen na žencky. hlavně v noci pipi a bára sou skvjelí žencky to já mám rát. hadra koule sviští a ony piští.

Jsem zvědavá, kolik těch chybiček najdete. Vítěz dostane od Léňi Kutalový slovní pochvalu a jedno velké plus do bonzbloku.

Největší kuchyňskou tragédií letošního tábora byl odjezd Kutalových. S Alkou jsme si říkaly: "Co si počneme bez našeho sluníčka a všeobecného pohodáře?" Naštěstí jsme si v kuchyni vzbudovaly oltář Léni. Fotografie loňská s těstem a vedle ní květiny. Každé ráno v šest jsem doběhla do kuchyně a aby se dnešní jídlo povedlo, spustila jsem ranní motlitbu (kterou měl se mnou odříkávat celý tábor, sic jsem jenom kuchařský amatér a doma mám zákaz vstupu do kuchyně):

Ó náš milý Bože, povstaly jsme z lože a pěkně tě prosíme: dejž ať dobře vaříme. Vaříme a přitápíme, nikoho neotrávíme! S Léňou jsme sehraný tým, kdo nevěří k čertu s ním!

Po této modlitbě už si mohl zdravotník oddechnout, protože bylo jisté, že dnes to táborníci přežijí ve zdraví a duševní pohodě, pokud je programoví duševně i fyzicky nezruší.

Protože jsme neměly v kuchyni rády otázku: "A co bude k obědu?", opět se na táboře vyšvihla úroveň Mňamkart, které táborníkům oznamovaly, cože to dostanou za královská trpistánská jídla. Pobavilo nás, když jsme dětem předložily k svačině vynikající skořicové preclíky a děti nám zbaštily, že jsme to pekly samy. Všem jsem odpovídala, že jsme s Alkou byly od půlnoci vzhůru a pekly jsme tyto zázraky. Největší šok byl, že nám to kromě mladších vlčat a světlušek sežrala i Viky. Promiň, holka, ale to neutajíš. Orloj si dokonce přišel pro recept, tak jsem ho z fleku vymyslela a pověsila pod Mňamkartu, kde si ho několik nadšenců opsalo (Orloj, Fido, …). Pokud máte zájem o tento skvost táborové kuchyně, tak vám ho sem vložím:

Táborové preclíky: ingredience: hladká mouka, sůl, cukr, skořice, voda
Smísíme tyto ingredience a vypracujeme vláčné těsto, potom přidáme Šídlovo tajné koření (neptejte se, je to přece tajné). Rozválíme na válečky a vytvoříme preclíky, které upečeme ve středně horké troubě. Po upečení obalíme ve skořicovém cukru.
Dobrou chuť přeje team táborové kuchyně Šídlo a Alka

Zajímalo by mě, kdo si všiml, že na táboře není trouba (ta kuchyňská, trub tam bylo víc). Orloj měl další hlášku, když si to přivalil do kuchyně, kde v tu chvíli byl celý kuchařský tým a ptal se, jaké je to vlastně Šídlovo tajné koření. S úsměvem jsem mu odpověděla, že každý člověk má svoje tajné koření. Orloj: "A to tam mám napsat maminčino tajné koření?" Na tuhle otázku šlo odpovědět jenom prosté ano, protože jsem se začala chlámat spolu s Alkou. Této reakce si Orloj nevšiml a za chvíli jsem přijímala dopis pro Orlojovi.

Co má dělat hlídka v noci, když se nudí? Naše kuchyň objevila zaručený recept. Nechaly jsme v kuchyni kromě úplatku, také pytel brambor, škrabky, bioodpad a vzkaz:

Drahá hlídko, nudíte se?
1) ano
a. v kuchyni jsou nachystané škrabky, brambory a kýbl. Byly bychom rády, kdybyste oškrabali několik (150) brambor. Děkujeme Vám. Šídlo, Alka a Trekí
2) ne
a. přečti si tento vzkaz za pět minut. Stále se nenudíš?
i. ano => bod a)
ii. ne => bod b)

Tomuto vzkazu zřejmě nikdo (Duo, Dany) neodolal a brambory byly do rána oškrabané.

Tímto prozatím končím, musím počkat, až se objeví Alka a objasní Vám Šídlovy noční stavy, které bavily hangár několik dní. Bohužel na můj účet (už tak dlouhý...).