Výprava pod stan podruhé

Dám se tedy do běhu a utíkám na vlakáč, jak mi můžou potrvdit Tesák a Čiky, které jsem potkala na Budovatelů. Když se dobelhám na vlakové nádraží (ono s Gemou, která váží 2x víc než obvykle, kvůli stanu pro 4-5 lidí jde běžet dost blbě), přijde mi naproti Zdeny : ,,Ahoj Pavlí, já Ti zapomněl říct, že můžeš nastoupit v Radňovicích…“ Příjemný začátek výpravy, že? :-)

Nastoupili jsme do vlaku, několikrát přestupovali a konečně jsme vystoupili ve Velmezu, odkud jsme šli na naše dnešní místo k přespání. Po cestě byla nečekaná zkouška ze zdravovědy, kterou zajistil Bany. Šel podél kovové ohrady a o ostrý výčnělek si ošklivě poranil… láhev s kofolou! A bylo z toho tepenní krvácení - Laky vytáhl lékárničku, láhev dostala tlakový obvaz a prej dokonce obrázek za statečnost. Díky tomu, že Laky nezazmatkoval a díky jeho rychlému zásahu láhev moc kofoly neztratila a byla uložena zpět do vyhovující polohy na Banyho batohu. :-)

Když Jeleni (nebo Rysi?) našli vhodné místo na spaní a všichni si postavili stany, hrálo se s létajícím talířem. Myslím, že Lišky byli v týmu s Jelenama a Veverky s Rysama… No, každopádně jsme se ctí prohráli 8:1 nebo tak nějak a šli jsme spát.

S Máčkou a Aničkou jsme zjistily, že vůbec není dobrý otevírat natlakovanou minerálku ve stanu, že, Máčí? ;-) Nehoda vedla k několika výbuchům smíchu, takže si holky zaběhaly. Já jsem byla nachlazená a Zdeny mi nedovolil běžet s nima, tak jsem alespoň popadla Máččinu namáchanou alumatku a šla ji ven usušit, i když podle Teova názoru jsem vypadala spíš jako bych dávala signály ufonům :-) Když už byla alumatka díky mému tričku jakž takž suchá, pomalu jsme se ukládaly ke spánku a pak jsem si vzpomněla… „Sakra, já nechala doma polívky na oběd! Ne, víte, jak to uděláme? Buď někde něco koupíme a nebo si dáme tu kaši, co máme mít na večeři a k večeři potom chleba se sýrem, jo?“. Po chvíli se ozve Máčka: „Sakra, já ten sýr nechala doma!“ Další výbuch smíchu a další běhání…

Sobota

Ráno nás budí Bája s Pipi a asi půl hodiny po nich i Zdeny a oznamuje, že Bája má za trest rozcvičku. To přeskočím stejně jako snídani, protože všichni víte, co se na takových rozcvičkách a snídaních dělá :-) Když jsme si všichni přečetli, že si máme dávat pozor na duše pirátů, které tu bloudí a potřebují krev někoho z nás, nastoupil Teo a začal nám vysvětlovat strašně složitou hru. Roveři budou stát zády k nám na poli a budou vykřikovat pět přísad do lektvaru a když se otočí, nesmí nás vidět. Ano, správně, byla to „Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, BUM“. První byly u roverů všechny veverky, a tak dostaly první indicii, která jim pomohla zúžit okruh členů, kteří mohou být tou obětí.

Pak jsme se rozdělili na nováčky a svojsíky, Adam nám rozdal tabulky na semafor a šli jsme vysílat. A pak i uzlovat. A pak balit.

Když jsme se po družinách přesunuli na místo, kam nás Zdeny poslal (on si asi myslel, že zabloudíme, či co), pokračovali jsme všichni společně. Šli jsme a šli… Vlastně jsme toho ušli dost málo a pak nám Zdeny řekl, že se musíme vrátit, protože jsme přehlídli místo, kde se ukrývá pár pirátských mincí. Naskákali jsme na kameny a hledali jsme… Po nalezení všech tří mincí jsme se vrátili na „pevninu“ a pozorovali Teův výkon. Musím Zdenyho opravit - Teo na krajíček toho kamene skutečně doskočil, ale ujely mu nohy a pak byl parádně mokrej… Nutno dodat, že i kdyby mokrej nebyl, tak při cestě zpátky by se stejně namočil, protože z toho pidi kamínku by se stejně tak daleko neodrazil.

Pokračovali jsme dál a po chvíli jsme se zastavili a Áda družinám rozdal Šifry. Podle pokynů jsme běželi zpátky po cestě a narazili jsme na Císka, který stál na skále a vysílal semaforem, že máme jít zase zpátky po žluté značce. Šly jsme a uviděli jsme moře, přes které jsme musely přendat všechny svoje věci, aniž by jsme se jich dotkly. Byli jsme druhé a u piráta jsme usmlouvaly 2 penízky, víc nechtěl dát :-( Uvařili jsme si tady oběd a po poledním klidu jsme pokračovali dál. Hned na další louce nám Císko vysvětlil pravidla hry. Museli jsme sehnat 6 šifer - co šifra to úkol a každej člen družiny směl splnit pouze jeden. Úkoly byly lehké - ale nejhorší bylo vyluštiti šifru - to nám trvalo poněkud déle. Nakonec se ale z šifry všechny družiny dozvěděly pokračování staré pověsti o pirátech: „Až nasbírají všechno zlato a dostanou krev nevinné oběti, tak se stanou zase smrtelnými. To se však nesmí stát, protože za své kruté činy musí trpět navždy!“. Potom Teo vyhlásil, že kdo přeskáče trasu po kamenech, aniž by se namočil, získá pro svou družinu 2 penízky, tak zástupci družin teda skákali - Já, Žofka, Filda a Vojta. 2 penízky získali všichni až na Vojtu, kterýmu to na mokrým kameni kapičku ujelo :-)

Rozhodnuti, že musíme pirátům za každou cenu zabránit ve znovuzrození, jsme se pustili na další cestu - tentokrát jsme se bez přestávky přesunuli na místo přespání - a nebylo to nic lehkého - kopec, na kterém stála zřícenina Templštejn byl dlouhý a strmý. Nahoře jsme udělali společné foto a naše družina šla najít místo k přespání. Našly jsme docela slušnou plošinku, zavedly jsme tam oddíl a za chvíli už tam stálo několik stanů.

Následovala Zdenyho hra. Potápěli jsme mezi rozzuřenými žraloky a sbírali penízky, harpuny a náhradní kyslíkové bomby. V této hře nešlo ani tak o zadržení dechu, jako o schopnost odhadnou správně čas, protože kdo se vrátil po časovém limitu, utopil se a nemohl x kol hrát. Lišky byly samozřejmě (o jeden penízek:-)) první.

K večeři si holky daly kuře na paprice vypůjčené od Zdenyho (díky Z.) a potom jsme měli za úkol vyrobit 4 katolické kříže do družiny. No, při troše dobré vůle… náhodou, jako kříže to dokonce vypadalo, akorát se trošku kejklaly :-) No, a potom si roveři ty kříže vzali s šli něco chystat. Tak jsme si uvařili čaj, lehli si na celtu a čekali na smsky, jak dopadá hokej. Roveři přicházeli a odcházeli (pořádně složitý chystání, co? :-)) a pak nám Zdeny oznámil, že se to nestihne večer, ať kdo chce jde spát, že hra bude až ráno.

Ještě chvíli jsme tam všichni seděli a pak jsme se postupně začali rozvházet do stanů. Občas je zvenku od Banyho slyšet něco jako: „Sakra, je to 2:2, vyrovnali!“…tak jsme měli o informace o hokeji postaráno. Někdy kolem x-té hodiny je slyšet: „Huráááá, vyhráli jsme!!!!“ Tak se člověku hned líp usíná. :-)

Neděle

Budíček byl v 7:45 (pro některé mnohem dřív) a místo rozcvičky se hned nastoupilo k včerejší hře. Musíme zjistit, koho chtějí Ti zatracení piráti vlastně obětovat a protože máme tak málo indicií, musíme je získat od koho jiného, než od samotných pirátů. Ale jen tak je nedostaneme-každý z pirátů má jiný zákeřný požadavek. Adam chce 50 dřepů, Císko pusu, k Martinovi se musí jeden člen družiny nést, u Piškota se nesmí dýchat… Nic tak složitýho, bohužel ale tyto „ukřižované“ piráty hlídali další piráti, kteří měli síly až dost… a rychlí byli taky dost! I přes ně se nám ale podařilo všechny indicie získat a po jejich přečtení byla věc jasná: Tou obětí má být Filda! A hned vzápětí začala honička. Filda utíkal, až jsme si říkali, že jim prostě uteče a k bitvě ani nedojde, ale najendou ho povalili na zem a my jsme měli co dělat. Převrátit Fildu na lopatky se jim ale nepodařilo, takže jsme dosáhli svého-piráti se lidmi už nikdy nestanou. Vrátili jsme se do tábora, sbalili se a vydali se na cestu do Velmezu, odkud nám jel autobus. Cesta tentokrát proběhla bez zranění, Banyho láhvi od Kofoly už totiž nemělo co téct :-) (Ale to nevadilo, ve Velmezu si koupil stejně jako půjka oddílu novou :-)) Nastoupili jsme do autobusu, který naštěstí jel až do Města a dojeli jsme domů. Expedice byla úspěšná - máme panu Wolfovi opět co nabídnout, tak kam půjdeme příště?