Kapka naděje

Já (Viky), Klakson, Tkanička, Gorgus, Dany, Mimčo, Duo, Císko, Elouš, Čita, Míra, Pudil, Verča a Mládě (snad jsem někoho nevynechala) jsme od časného rána (asi od půl osmé) až do večera běhali za řidiči, kteří si přijeli natankovat na Benzinu(pokud, poté co nás zpozorovali, zuřivě nešláply na plyn a neprojeli), a když jsme je dohonili, tak jsme jim povídali asi něco takového: "Dobrý den, mohla bych vás na chviličku vyrušit? Dnes probíhá Kapka - celostátní humanitární akce, jejíž výtěžek půjde na konto Nadace pro transplantaci kostní dřeně. Nechtěl by jste za umytí oken auta přispět?“. Samozřejmě jsme se během dne prostřídali (a roveři od vlčat odpoledne ještě vyrazili s malýma šmejdama na výpravu do Podolí), ale stejně to bylo hrozně únavné, hlavně čekání na auta - zrovna moc jich nejezdilo. Většina lidí totiž, jak jsme záhy po ránu zjistili, dává přednost levnějšímu Slovnaftu, kde nám Kapku nepovolili, asi protože bychom jim odrazovali zákazníky, byznysmeni. Tak to příště asi domluvíme jinde, ta Benzina byla (oproti předloňskému roku) fakt slabá.

Že uděláme Kapku jsme se rozhodli na kmenovém zimním táboře, a já s Terezou (v době Kapky byla někde v Tatrách) jsme si ji vzaly na starost. A musím říct, že to byl docela vopruz, docela dost práce, ale příště do toho určitě chci zase jít. Asi tu nejhorší práci zařídil Pudil- úřad povolení, pak pečetění pokladničky atd.

Dopadlo to ale dobře: Žádný rozbitý stěrač a zlomený "mop na okna“(já nevím jak se tomu říká) hned geniálně geniální George spravil. Nebyly ani žádné větší problémy s řidiči (když nepočítám už klasické ignorování nebo nedůvěru (a taky někdo říkal, že už přispíval ve Žďáru, ale pokud já vím, tak tam se Kapka nekonala, a hlavně pochybuju, že by tankovali dvakrát za jedno ráno)). Dopoledne jsme Pepovi vyleštili celé auto (což už večer v Podolí na výpravě nebylo poznat) a pak od něj dostali ruské zmrzliny. Prodavačku z Benziny jsme určitě příliš neštvali, protože jsme jí tam udělali docela útratu (samozřejmě za vlastní).

Já jsme naštěstí nestihla s kasičkou dostihnout ženu, o které jsem se následně dozvěděla, že to byla sama paní vedoucí. Tkanička s Eliškou byly odbornice na obrovská auta (ty byly za tu dobu asi tři). Danyina pochroumaná noha na řidiče sice asi moc nepůsobila, ale zato úsměv ano. Císko se nezabil na svém „skákacím kole“ (zase nevím jak se něco jmenuje (ale pořád lepší než když mrvím cizí slova)). Mírovi to bylo jedno :-). Klakson přežil sluníčko a námahu (bral nějaké prášky, jestli vám to ještě neříkal (nicméně na výpravu si nedorazil)). Přišli, což je fajn, i nekmenové Duo a Mimčo. Čita měla (myslím) největší úspěch u řidičů. Verča udělala foto do Novoměstska a Císko k němu píše článek. A Mládě, a Pudil (a asi ještě někdo (v tu dobu už jsem tam už nebyla)) nakonec nalezli schované klíče od WC (my co skrýš znali už byli doma) a vrátili je paní vedoucí.

Už nevím co bych psala, snad jen díky za trpělivé čtení, vím, že jsem literární břídil. Jo a kdybych někoho zajela a oni mě zavřeli, nebo kdybych do další Kapky tragicky zahynula (třeba že se vybourám), tak věci jako trička, náčiní, hadry, saponát a kasička jsou v taťkově pracovně v horní polici (no a kdybych si příští rok nemohla vzpomenout, kam jsem to všechno uložila, tak mi to prosím připomeňte).