Střediskový sněm

Je to pár dní co oddíl oslavil 16 let svého působení. Už je to opravdu dost dlouhá doba – dost dlouhá doba na to aby se v oddíle prostřídaly stovky holek a kluků, kteří tam našli spoustu kamarádek a kamarádů, zažili dobrodružství, která se jim nikde jinde zažít nepodaří. Po uplynutí jejich skautského období opět opustili naše řady a stejně funguje tento koloběh pro téměř všechny skauty nejen v celém tomto našem novoměstském skautském společenství, které má svůj název – středisko Bílý štít.

Píšu že takový koloběh funguje TÉMĚŘ pro všechny skauty, protože každý ví že vždy pár vyvolených zůstává a zapojuje svoje síly ve prospěch tohoto společenství. Někdo prostě musí přijmout zodpovědnost i za ostatní, aby oni mohli prožívat své sváteční dny, jak je nazval Miky. A ať už to jsou pomocníci v pracovním kruhu, zástupci vůdců, vůdcové nebo pomáhající roveři a rangers, všem patří obrovský dík.

Je tu však ještě další „sorta“ lidí, kterým patří obzvlášť velký dík a to jsou ti, kteří se starají o chod celého toho kolosu, všech oddílů, smeček, rojů atd., prostě o chod střediska.

Pro mě práce nanejvýš nelákavá, plná administrativních povinností, prostě ne skautování jak si každý představuje. Ten kdo potom stojí v čele má můj největší obdiv. V našem středisku se pro něj vžilo jméno o kterém často nováčci nevědí jestli je označením funkce či přezdívkou. Je to Šerif, ten který po léta organizoval čtvrteční střediskovky, které námi nebyly a nejsou přijímany s nadšením, řešení registrace, nájemních smluv, účetnictví, oprav na klubovně atd – koho by to bavilo? Rychle to přetrpět a pak rychle zpět k dění v oddíle, roji, smečce, kmeni.

Jen Šerif vše zvládal bez úniků a věnoval se své funkci s nutnou zodpovědností a diplomacií a doprovodil nás všechny na skautské stezce až k nedělnímu sněmu, kde oficiálně a s pochopitelným dojetím předal své těžké letité žezlo do rukou, které jsou o spoustu desetiletí mladších než ty jeho.

Věřím že je středisko v dobrých rukou, které ho dál povedou tou správnou cestou i v dobách, které nejsou výchově k čestnosti, kamarádství a jiným než materiálním hodnotám přiliš nakloněny a že to Pudil bude zvládat co nejlépe za pomoci nás všech.

Na závěr přemýšlím jak co nejlépe poděkovat Šerifovi za to všechno co pro nás udělal, za práci kterou téměř nikdo nevidí. Hlavně ne ušklebující se skauti a skautky, kteří žijí jen svými hrami a oddílovým životem a netuší jak velkou měrou je existence her a oddílu ovlivněna Šerifem. Ale tak už to chodí a jsem přesvědčen že to Šerif vždy věděl a počítal s tím. O to je ta práce cennější.

Takže, Šerife, upřímně moc děkujeme za to všechno a opožděně se omlouvám za nás všechny občas se ušklebující, kteří ne vždy práci pro středisko doceňovali.